Sbormistr Jiří Slovík: Pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí se dívat dopředu

Nejprve mi prozraď, jak ses vlastně ke sbormistrovství dostal. Pokud mě paměť nešálí, původně jsi hrál na housle. Jaké byly tvé hudební začátky?

Hudební začátky bylo opravdu houslové. Dokonce jsem chtěl jít na konzervatoř, ale v životě je vždycky všechno jinak. U talentovek mi řekli, že ano, ale na violu. No a bylo to. V patnácti měnit nástroj. Se sbory to bylo jinak. Sestra vedla v Karviné dětský pěvecký sbor Včelka a já jsem jí pomáhal. Ale ke sbormistrovství jsem se dostal úplně náhodou. Studoval jsem VŠB a chodil na Odru na vodu. Byla tam holka, která zpívala u Lumíra Pivovarského ve sboru a pozvala mě, ať se přijdu podívat na natáčení do Českého rozhlasu Ostrava. Uviděl jsem poprvé Lumíra dirigovat a bylo rozhodnuto. Druhý den jsem si šel pro přihlášku na Pedagogickou fakultu a od září začal studovat hudebku. Byly tam tehdy snad nejlepší kapacity u nás. Lumír Pivovarský, Luděk Zenkl, Vladimír Gregor, Rudolf Bernatík apod.

V době vzniku Luscinie jsi už měl nějaké sbormistrovské zkušenosti, nebo to bylo tvé „první dítě“?

Luscinia vznikla tak trochu z nouze. Už od roku 1989, kdy jsem byl pozván učit a dělat sbormistra na SPgŠ v Krnově jsem založil DPS VENTUS. Po čtyřech letech práce to byl náš nejlepší dívčí sbor: obsadili jsme první místa na soutěžích v Anglii, na Slovensku i na soutěži Praga cantat, kde se holky staly absolutními vítězkami. Vydali jsme dvě cédéčka a absolvovali spoustu zájezdů, koncertů, zpívání pro Václava Havla… to byly úžasné zážitky.

To věřím! To byl Krnov, dále jsi už spojil svou sbormistrovskou dráhu s Opavou. Jak to tehdy v Opavě vypadalo?

V Opavě tehdy existoval dětský sbor Červený květ. Dirigentka Iva Kleinová šla na mateřskou a prosila mne, abych sbor po tu dobu vedl. Když se měla v lednu 1995 vrátit, spousta holek, které už byly i na středních školách, chtělo, aby vznikl nový sbor. A tak vznikla Luscinia. Moje manželka učí na Mendelově gymnáziu, kluky jsme sehnali a začala éra Luscinie. Hned v květnu téhož roku sbor obsadil druhé místo na celostátní soutěži Gymnasia cantant v Brně. V počátcích sboru stáli zpěváci, kteří se později stali profesionály: Martin Buchta, který dneska dělá sbormistra v ND v Praze, Martin Vacula, člen profesionálních sborů, Martin Slavík, který zpívá v Hudebním divadle v Karlíně, Tereza Kavecká, sólistka Slezského divadla v Opavě a spousta dalších, kteří vyučují hudbu, zpěv, apod.

To jsou krásné příběhy. Dají se v 25leté historii sboru najít nějaké milníky? Které okamžiky považuješ za zásadní?

Zásadní byl okamžik vzniku. Ten další, když po mnoha vyhraných soutěžích doma i v zahraničí (Anglie, Turecko, Řecko) odešla celá první várka zpěváků. Myslel jsem, že to zavřu a končím… Pocit ztráty něčeho, co bylo a najednou není. Ale toto je úděl sbormistrů  středoškolských sborů. Navíc, v tak malém městě, jako je Opava, odcházejí mladí lidé studovat do Brna, Prahy a tam pokračují ve sborovém zpívání.

Myslím, že zajímavá je i vaše diskografie…

Ano, milníkem můžeme nazvat každé vydání CD. Je jich celkem sedm (doufám, že jsem to dobře spočítal). První bylo průřezové, nevěděl jsem ještě, jak na to. Další se mší Missa sancti Joanis de Deo Josepha Haydna a se spoustou skvělých soutěžních skladeb. A pak to šlo dál a dál. Zvláštní je čtvrté CD, kdy jsme nazpívali hudbu Afriky. Africká mše N. Luboffa s doprovodem tympánů a sopránovým a barytonovým sólem, spousta úžasných černošských skladeb za doprovodu Jumpig Drums M. Batouška. CD se jmenuje Nevidíme to tak černě.

To je skvělý název! Které další album Luscinie bys rád připomněl?

Poslední CD je pod názvem Vánoční cesta kolem světa. Nádherná vánoční hudba vznikla za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava a spousty jiných hudebníků. Opravdu jde o cestu kolem světa a zastavujeme se na různých místech na Zemi.

Kde jsi získával repertoár? Vždy mne udivovala žánrová pestrost skladeb na deskách Luscinie, od folkloru po díla soudobých skladatelů…

Repertoár? Zpočátku noty dostáváš, vyprosíš, hledáš na internetu. Dneska je to i tak, že tě oslovují skladatelé, zda jim neprovedeš skladbu. Tak jsme dostali skladbu Jana Grossmanna Krutě trpíme, spoustu skladeb Jiřího Pospíšila, noty nám posílal i Antonín Tučapský z Anglie. Poslední taková věc byla vánoční mše ostravského skladatele Michala Jánošíka Noe, Noe, Noe, kterou jsme provedli s Janáčkovou filharmonií.

Na nahrávkách najdeme jména jako Zdeněk Lukáš, Antonín Tučapský, Arnošt Košťál či Dobroslav Lidmila. Znal ses s nimi osobně?

Těch osobností, se kterými jsem se setkal, je celá řada. S Petrem Ebenem jsme se znali od mé vojenské služby v Armádním uměleckém souboru, protože jsem tam byl s jeho synem Markem, Jirka Laburda, se kterým si píšu neustále, mi posílá skvělé věci…

Jak bys sám sebe jako sbormistra charakterizoval? Jsi demokrat, nebo spíše despota?

Demokracie v hudbě neexistuje, to by si pak každý hráč, každý zpěvák dělal, co chtěl. Musí tam být řád nastavený dirigentem.

Sleduješ práci svých mladších kolegů sbormistrů? Jaká je podle tebe kvalita současné sborové praxe?

Sleduji. Buď jde o mé žáky, nebo kolegy, kteří pracují na vynikající světové úrovni. Ať jde o Kroměříž, Litomyšl, Litoměřice, ale spousta jich je i v Praze, Brně…

V letošním roce došlo k zásadní změně – Luscinia ukončila své působení na Mendelově gymnáziu v Opavě. Z jakého důvodu se tak stalo a kde získáte zázemí?

Je pravda, že ke konci školního roku končí po 25 letech své působení Luscinia na Mendelově gymnáziu. Měnilo se vedení školy, mělo se změnit i vedení sboru. Tak budeme pokračovat dál pod Základní uměleckou školou Opava, kde po ukončení činnosti dětského sboru Jeřabinka zůstala mezera ve sborové činnosti.

To zní, jako by tě to ani trochu nemrzelo. To tě ani nezaskočilo? Ale je fajn, že se díváš dopředu…

Spousta lidí mi pomáhá tuto situaci řešit. Je pravda, že pokud člověk chce něčeho dosáhnout, musí se dívat dopředu. Ohlédnout se můžeš až tehdy, kdy už nic nečekáš.

Jaké máš se svým sborem plány do budoucna? 

Plány do budoucna nakazila korona. Měli jsme soutěžit v Polsku, dělat opět soustředění, učit se nové skladby. Před Vánocemi je naplánován koncertní zájezd do Německa, když se situace uklidní, chystáme cestu do Brazílie…

Přeji hodně štěstí a úspěchů na nové adrese a všude, kam s Luscinií zavítáte!