Ivo Kahánek s kolegy slaví historický úspěch a říká: Momentálně se snažím nezapomenout všem poděkovat

Jak důležité je pro vás ocenění časopisu BBC Music Magazine? Co pro vás znamená? 

Václava Krejčí Housková: Je to pro mě velká pocta. Mám nesmírnou radost, že jsem mohla být součástí tohoto janáčkovského projektu, díky němuž jsem se mohla setkat s výjimečnými a skvělými muzikanty. Je to skutečně krásné završení práce celého týmu. Touto cestou bych také ráda poděkovala všem za podporu a hlasy, které nám pomohly tuto cenu získat.

Ivo Kahánek: Co to bude znamenat z hlediska kariéry, se teprve uvidí. Vzhledem k tradici a prestiži této ceny se dá čekat pozitivní efekt. Ale radost mám velikou především proto, že tato deska byla s Jakubem Hrůšou naším „milovaným dítětem“. Piplali jsme ji společně se Supraphonem dlouho, jak umělecky tak produkčně. Mnohdy se stane, že člověk vloží do svého snažení spoustu touhy a práce, a přece se výsledek plně nedostaví. My jsme měli štěstí, že se tak stalo.

Jakub Hrůša: Vážím si každého krásného ocenění, ale tohle je mimořádné kombinací účasti odborné poroty a širokého hlasujícího publika. První element zajistí přísný výběr ze stovek existujících nahrávek, druhý zobrazuje reálnou oblibu desky a umělců. Zpětnou vazbu od lidí přirozeně míváme ve formě potlesku. Ale takhle posluchači vyjádří i preferenci. Velmi mě jejich přízeň těší. A samozřejmě mě těší i vysoká konkurence, nad kterou jsme v tomto milém boji zvítězili.

Vnímáte ocenění v kontextu propagace české hudby v zahraničí? Je to signál, že máme skutečně světové skladatele? 

Václava Krejčí Housková: Určitě je to další potvrzení výjimečnosti české hudby, která je v zahraničí tak oblíbená. Vždyť i naše janáčkovské CD vzniklo z iniciativy britského klavíristy Julia Drakea. Bylo natočeno v Londýně s londýnskou nahrávací společností. Právě Julius vybíral interprety a celý produkční tým. Jak vidno, měl šťastnou ruku.

Ivo Kahánek: O tom, že máme skvělé skladatele, není pochyb. Ale považuji tento úspěch – přes všechny individuální ambice – opravdu především za ocenění české hudby jako celku. Repertoár byl český, s Jakubem Hrůšou jsme oba absolventy českých hudebních škol, desku vydalo české vydavatelství Supraphon a také Bamberští symfonikové mají své kořeny v Praze. Jestliže se občas mluví o české „regionálnosti“, tak úspěchy tohoto projektu říkají něco jiného, a to mně osobně dělá velkou radost!

Jakub Hrůša: Můžeme to tak vidět, ale domnívám se, že zejména Dvořák, ale myslím i Martinů mezi světové skladatele již dávno patří. Zajímavé ovšem je, že skladby, které soutěžily, nepatří k nejznámějším. Podařilo se spojit nabídku méně známé nádhery známého jména (u Dvořáka) a účinek šokem z kvality a originality v podstatě neznámého díla – Inkantace (u Martinů). Zcela určitě zapůsobila také zvuková kvalita našeho snímku, interpretačně i technicky vzato, a jistě i celá výprava disku. Je nádherné, že ve vítězství v této soutěži nehrají hlavní roli toliko jména (ani ta interpretační ne), nýbrž radost z poslechu a sympatie k umělcům nezávislé na tom, co „se píše“, byť Bamberští symfonikové se v poslední době těší mimořádné prestiži. Platí to také o mém druhém vítězství v této soutěži BBC Music Magazine Award – o první ceně za operní DVD s Vanessou Samuela Barbera z produkce festivalu v anglickém Glyndebournu. Festival je hvězdný, ale ne prvoplánově; a ten titul je vysloveně objev a jako celek kolektivní dílo. Opět zřejmě důkaz nezaujatosti hodnocení v tomto klání.

Jaké byly vaše myšlenky, když jste se o ceně dozvěděl? 

Václava Krejčí Housková: Zpráva mě zastihla v Janáčkově divadle v Brně, kde od začátku května zkoušíme novou operu. Informaci o získání ocenění jsem se nejprve dozvěděla z českých médií, ale až po ověření přímo na stránkách BBC Music Magazine jsem tomu skutečně začala věřit. Teď už je to čistá radost.

Ivo Kahánek: Je v hotelovém minibaru šampaňské? (úsměv).

Jakub Hrůša: Měl jsem obrovitánskou radost. A protentokrát také hezký pocit zadostiučinění, protože i já sám považuji tyto dva výsledky svého úsilí za velmi zdařilé. Říkám to proto, že někdy se mi zvnějšku dostane ocenění v případě, který sám tolik „neprožívám“ nebo ke kterému jsem kritický a u nějž vím, že by se dalo dosáhnout ještě lepšího výsledku. To lze sice vždycky, ale u obou těchto desek jsem prostě v takovém tom obecném lidském smyslu spokojený.

A jak to vnímáte nyní? Každá příčina má svůj následek, co z toho vyvodíte?

Václava Krejčí Housková: V červenci jsme měli naplánovaný koncert v londýnské Wigmore Hall. Mělo to být první setkání s Juliem Drakem a Nicky Spensem po našem natáčení. Na koncertě měl zaznít program CD a v přímém přenosu měl být vysílán i na rádiu BBC 3. Doufám, že se nám podaří najít náhradní termín a že si našeho Janáčka spolu opět zazpíváme.

Ivo Kahánek: Prožili jsme s touto deskou prakticky tři roky. Na jednu stranu je mi líto, že už to celé končí, zároveň zážitky ze všech natáčení patří mezi mé – hudebně i lidsky – nejsilnější, takže i kapka sentimentu tam je. Momentálně se snažím nezapomenout všem poděkovat, protože lidí i organizací, které mne podpořily, bylo skutečně hodně a já jsem jim za to velmi vděčný.  No a pak bude třeba tento úspěch maximálně zúročit, neuspokojit se jím a jít dál. Vlastně taková osa „minulost – přítomnost – budoucnost“…

Jakub Hrůša: Každá taková pochvala je vzpruhou do další práce. V případě muzicírování s Ivem Kahánkem motivaci určitě nepotřebuji, ale přesto je teď naše další společné tvoření zkrátka nezbytně nutné – budu na tom intenzivně pracovat. V Bamberku mě naplňuje pocit hrdosti z toho, že se mi tam podařilo všechny, hráče i tým, motivovat k tak excelentnímu výkonu na poli výhradně české hudby; mají ji bytostně rádi, ale přece jen, není to Bruckner ani Brahms. Na nedostatek úspěchů si ovšem v Bamberku stěžovat nemůžeme – letos jsme dostali hned dvě nádherné, prestižní ceny: Publikum des Jahres za nejlepší obecenstvo v celém Německu a dnes oznámenou Státní cenu Bavorska. V Glyndebournu jsem měl letos uvádět Stravinského Život prostopášníka a dlouho to vypadalo, že se tam v létě skutečně vydám, ale asi před týdnem mi kolegové volali, že se stalo nevyhnutelným zrušit celý letošní festival. Tato cena tedy nám všem, kdo jsme na Vanesse spolupracovali, a jistě i celé festivalové organizaci, přinese vítanou útěchu. Těším se tím spíš na vše další tam i v jiných operních domech světa.