Chvilka poezie: O čem sním, když náhodou spím, to nikomu nepovím. Na rozdíl od Babiše, Krupa o tom nepíše

„Ve svém díle dokázal absolutně vytěsnit nabyté vzdělání a sestoupit do suterénu naivistického tvoření. Na nikoho nenavazuje, nikoho nenapodobuje, jeho celoživotními úběžníky jsou nonsens a groteska,“ napsaly o Milanu Krupovi Lidové noviny. A v časopise Týden zaznělo: Žije na Ostravsku a nikam se nedere. Skromně říká, že píše říkanky, což může být důvod, proč jeho hlas není v české poezii příliš slyšet. Krupovy básně jsou stručné, vtipné a často až existenciální. Který jiný současný básník umí takto lapidárně shrnout lidskou konečnost? „Pod vrstvou masa / skrývá se kost // na tomto světě / jsi pouze host.“

Kulturnímu deníku Ostravan.cz Milan Krupa v minulých dnech zapůjčil poslední ze svých deníkových „sešitů“, o nichž se mezi ostravskými literáty vyprávějí doslova legendy. Milan Krupa je totiž jen velmi nerad půjčuje, a to ani potencionálním nakladatelům. Zápisky si vede již od osmdesátých let a zatím neobsáhlejší výběr z nich vydalo v roce 2011 pražské nakladatelství Kalich pod názvem To pivo je mým topivem.

Z posledního sešitu Milana Krupy.

Milan Krupa zatím vydal čtyři knihy a v literární obci ho chválí třeba kritik Josef Chuchma. A které básníky ctí on sám? „Mám rád třeba Jana Vodňanského, je vtipný a píše krátké texty. Něco se mi líbí od J. H. Krchovského a od Egona Bondyho, ze světových klasiků ctím Christiana Morgensterna.“ Teď už však nahlédněme do posledního Krupova sešitu.

čtvrtek 9. ledna 2020:

I ta hodná prodavačka připomíná kata
když prodává krvavá játra
(aby bylo maso, musí být jatka)  

pátek 10. ledna:

Vzepři se, vepři
vzepři se, prasátko
jinak tě řezník
zapíchne zakrátko  

(Při psaní tohoto nápadu mi dopsala propiska. Říkanka se dotýká smrti. Jednou mi dopsala zrovna, když jsem v textu zmínil Honzu Balabána. Náhoda?)

sobota 11. ledna:

Pociťuji v těle tlaky
Martin je pociťuje taky
pociťují je mnozí
máme těla – nejsme Bozi!    

pondělí 13. ledna:

Díky fantazii
díky poezii
vidím v sousedce
Marii Terezii  

sobota 18. ledna:

Spaly by moje očenka
ale straší mi v hlavě složenka
a další a další obavy hrnou se mi do hlavy
existenční úzkost se po mě sápe
člověk se pořádně nevychrápe  

čtvrtek 6. února:

O čem sním, když náhodou spím
to nikomu nepovím
na rozdíl od Babiše
Krupa o tom nepíše 

sobota 8. února:

Sedím v noci na posteli, probírám se myšlenkami. Jednu chvílí, když jsme začal myslet na Vypuštěnou ledvinu, moji sbírku, jejíž náklad (velký) jsem bohužel z většiny vyhodil, začalo mě tlačit a pobolívat kolem srdce, tak jsem hned přestal na Ledvinu myslet. Ať mě netrefí šlak. Stejně nic nevyřeším. Hodil jsem většinu nákladu do kontejneru a nechal si 250 kusů. Roztrousil je během let mezi lidi. Zůstalo mi něco přes dvacet kousků, momentálně. Ledvinu jsem napsal v roce 1988, faksimile rukopisu vydala opavská firma Grafis díky Petru Pelikánovi. A masakr jsem provedl asi v roce 2000. Ledvina vyšla v nákladu 2000 kusů.

neděle 9. února:

PESIMISTICKÁ

Žijeme sportem
a sportem zdechneme
aniž co vyhrajeme 

Do kostela jsem šel včas, na 7. 15, udělovalo se pomazání nemocným. Cestou z kostela mě napadl nápad: „Kdybych já byl z oceli / nemám nervy v prdeli.“ 

úterý 11. února:

BIBLICKÁ

Těm, co stojí na písku
těm dá život do pysku

čtvrtek 13. února:  

V hospodě alkoholismus
v kostele fanatismus
okolo kapitalismus
v rádiu Tomáš Klus
v záchodě trus
na východě Rus
ale život má i nejedno plus  

pátek 28. února:

dokud nás koronavirus nesklátí
tak budeme vysmátí!!!

pátek 6. března:

„V modlitbě Otčenáš je obsaženo vše, zač se máme modlit,“ řekl hlučínský kaplan Jan. Bylo to tuším v úterý tento týden během ranní mše.

čtvrtek 12. března:

Čtvrtek dopoledne, sedím v Bětě a v televizi titulek, že vláda vyhlásila nouzový stav. A do schránky dorazil kromě složenky na příspěvek na bydlení také leták s informacemi pro občany o koronaviru.

sobota 14. března: 

Ode dneška jsou zavřeny restaurace.

úterý 24. března:

Mírně pokašlávám a mám trochu bobky, jestli to není ten slavný koronavirus.

Na cyklomapu v lese kdosi napsal: „Korona pičus.“ Také mě tato slovní hříčka napadla. Nejsem sám.

sobota 28. března:

Dnes jsem nebyl na oběd u rodičů, pouze pro oběd. Máma mi v předsíni předala misku s obědem a pikslu s kompotem. A budeme to tak dělat i nadále. Samozřejmě jsme měli na tvářích roušky.

neděle 29. března:

KUS BABY

Z okna naproti kouká kus baby
a copak asi dělá
když zaleze
a je doma celá  

pátek 3. dubna: 

Na nákup jsem šel pod rouškou. A teď jsem doma s pivem mírně podroušen. A tak to jde každý den.

Lok a lok a k loku lok, až z toho vznikne monolog.

pondělí 6. dubna

MOMENTKA Z DÁVNÝCH DOB

Kdysi dávno seděl jednou takhle v Černém pavouku Milan Kozelka se svou přítelkyní, která měla klobouk s bažantím perem. A seděl tam i Pepa Streichl, který prohlásil: „Ještě nikdy jsem neviděl holku s tak velkým pérem.“ A Kozelka mu řekl: „Máš blbý řeči.“

pondělí 20. dubna:

Včera v neděli 19. dubna jsme si s Martinem cestou na Loděnici koupili U Čochtana přes okýnko čepované pivo v kelímku. Stálo i s kelímkem 34 Kč. Bylo to moje první čepované po více než měsíci. 

úterý 28. dubna: 

Na chodníku stáli
spolu si povídali
po chvíli se vypařili
jako by tam nikdy nebyli
dvě živé bytosti
ale tak trochu stíny

(tohle mě napadlo při pohledu z okna) 

a tak je to to s námi se všemi
tak trochu živé bytosti
tak trochu stíny rozlezlé po zemi!