Další on-line koncert hráčů ostravské filharmonie přinesl prvotřídní výkony všech zúčastněných

Francesco Saverio Geminiani byl významný italský houslista a skladatel. Ve své tvorbě se soustředil především na formu koncertu a sonáty. Geminianiho Sonáta e moll pro hoboj a varhany zazněla v podání hobojisty Dušana Foltýna a varhaníka Tomáše Thona. V jejich interpretaci vynikly nádherná, jemná melancholie pomalých vět, rozezpívaná klenutá kantiléna hoboje s lehkými a pružnými melodickými ozdobami i soustředěná atmosféra prorůstající všemi větami. Foltýn i Thon se interpretací barokní hudby erudovaně zabývají dlouhodobě. Z jejich hráčských i obecně hudebních zkušeností vyvěralo pevné, po všech stránkách přesvědčivé pojetí.

https://www.facebook.com/JanackovafilharmonieOstrava/videos/519215942106156/

Teskný, táhlý smutek se prostíral v následující skladbě, kterou byla Elegie c mol pro violoncello a klavír, op. 24. Dílo francouzského skladatele Gabriela Faurého je typické jemnou lyrikou a aristokratickou zdrženlivostí. Jako tradicionalista se Fauré nenechal zlákat kouzlem impresionismu, jeho Elegie však má vášnivý výraz. Interpretace violoncellisty Iva Fišera nepostrádala žádnou z romantických poloh, jeho bravurní pojetí oplývalo krásou tónu a vyznačovalo se zřetelnou artikulací a frázováním. Spolehlivou oporou mu po celou dobu byl technicky i výrazově kultivovaný klavírní doprovod Radany Foltýnové.

Georg Philipp Telemann a jeho gigantický hudební odkaz. Upřímně řečeno, každá možnost slyšet naživo dílo tohoto vrstevníka Johanna Sebastiana Bacha ve mně vyvolává radostné očekávání. Ve své době byl Telemann považován za nejlepšího žijícího skladatele, nad své kolegy vynikal šíří vzdělání, ovládal plynně několik světových jazyků a měl i velké literární nadání. Roku 1728 založil první německý hudební časopis, kde uveřejňoval i skladby svých současníků. Celá Telemannova tvorba má slovy docenta Ivana Měrky „ty nejkrásnější znaky pozdního baroka a navíc přináší jakousi radost z muzicírování pro účinkující i pro posluchače“.

Z Telemannovy Sonáty g moll pro hoboj a varhany v podání hobojisty Dušana Foltýna a varhaníka Tomáše Thona na mne dýchla neuvěřitelná lehkost a bezstarostnost. Její hudba je přirozená, čistá a melodicky spontánní. V porovnání s osobním stylem generačního kolegy Geminianiho jsou Telemannovy melodie klenutější a obsahují bohatší spektrum výrazových odstínů a nálad. Dušan Foltýn se svým kolegou a dlouholetým spoluhráčem Thonem představili opět naprosto precizní, stylově přesvědčivé pojetí, které provázela líbezná zvukovost, charismatická hudební výstavba a příjemně kontrastní tempa.

Závěrem koncertu se kruh hudební historie opět pootočil k hudebnímu romantismu. Francouzského skladatele Charlese Camille Saint-Saënse zajímavě charakterizoval jeho kolega a neméně slavný mistr Charles Gounod: „Saint-Saëns je hudební síla, jaké neznám druhé. Vyzná se ve svém umění jako nikdo jiný; mistry zná nazpaměť, orchestr ovládá hravě, jako hravě hraje i na klavír, tím je řečeno vše. Je hudebník velkého formátu: kresli a maluje své hudební obrazy rukou mistrovskou.“

Saint-Saëns věnoval violoncellu mnoho krásných skladeb, mezi něž počítáme oba violoncellové koncerty, dvě sonáty (c moll a F dur), několik Romancí a také Allegro appassionato op. 43, které vzniklo v roce 1902. Jeho popularitu zajišťuje efektně stylizovaný sólový part violoncella, který Ivo Fišer zahrál s velkou působivostí a brilancí. Jeho interpretace vynikala skvělou technikou, překrásným tónem a přednesem, který byl promyšlený a emocionálně působivý, aniž by zabřednul do přílišného patosu.

Koncert z produkce Janáčkovy filharmonie opět provázela vyvážená dramaturgie a prvotřídní výkony všech účinkujících.  Je zapotřebí rovněž ocenit bezprecedentní iniciativu hráčů Janáčkovy filharmonie, neboť jejich pravidelné týdenní koncerty „on-line“ jsou ojedinělé v celorepublikovém spektru, vezmeme-li v potaz aktivity jiných orchestrů.

Nezbývá než doufat, že se brzy podíváme na koncert JFO také osobně. Už příští týden ve čtvrtek 14. května je možno navštívit další vystoupení umělců z řad Janáčkovy filharmonie a jejích hostů fyzicky. Sice jen v omezené kapacitě, ale i taková první vlaštovka má své vzácné kouzlo a určitě nezůstane ve své odvaze a touze osamocena.