Jakub Horák vzpomíná na natáčení seriálu Ponorka: Bylo to jako na dovolené

Příběh Ponorka je znám hlavně díky veleúspěšnému celovečernímu filmu Wolfganga Petersena z roku 1981. Jaká byla tvoje cesta k novodobému seriálu, který byl tímto snímkem inspirován?

K natáčení německého seriálu z II. světové války Ponorka jsem se dostal v roce 2018. Jednalo se o dlouho plánovaný projekt, který natáčel režisér s českými kořeny Andreas Prochazka, protože původní film patřil donedávna k nejvýdělečnějším německým filmům v historii. Seriál zastřešovala Bavaria Fernsehproduktion a televize Sky. Rozpočet na celý seriál pak byl 25 milionů euro. Takže byla zajímavá zkušenost podílet se na něčem tak velkém, ale zároveň, co se týče herců a komparzistů, velice minimalistickém. To byl i jeden z důvodů, proč jsem do tohoto projektu šel.

Byl to bombastický projekt, ale na tebe zbyl celkem herecký štěk. I přesto ses rozhodl do toho jít?

Je pravda, že se v mém případě jednalo o komparz, ale díky tomu, že nás bylo asi dvacet, to bylo velice intenzivní natáčení, které mi přineslo spoustu zážitků, zkušeností a taky kamarádů.

Bylo těžké se dostat do předvýběru? Co to obnášelo?

Castingy na role vojáků na ponorce probíhaly v Praze od prázdnin 2018 s tím, že v listopadu se začínalo natáčet. O účast na projektu byl velký zájem i z důvodu toho, že se postupně jelo natáčet do Francie, do Německa a na Maltu.

Požadovali po vás nějaké dovednosti?

Předpokladem byla němčina na základní úrovní, dále časová flexibilita, protože natáčení probíhalo od listopadu 2018 do února 2019, a alespoň základní fyzická kondice. Vybrané lidi z castingu, a já měl to štěstí, že jsem byl mezi nimi, totiž čekala vojenská příprava na roli, tzv. bootcamp.

Co taková příprava na skutečné ponorce obnášela?

Nejprve to byly tři dny v ateliérech na Barrandově. Příprava obsahovala teoretickou část a seznámení s ponorkou, kterou vedl bývalý velitel vojenské ponorky Jürgen Weber. Ten nám všem, hercům i komparzistům, teoreticky i prakticky vysvětloval funkci jednotlivých částí v ponorce, abychom se v ní uměli pohybovat a abychom vypadali jako skuteční vojáci, kteří vědí, co dělají. Další části bootcampu pak bylo správné pochodování, salutování, držení zbraně a manipulace s ní.

Měli jste i kaskadérskou průpravu?

Ta byla součástí závěrečné fáze a představovala výcvik, který vedl známý český kaskadér Pavel Cajzl. Zahrnovala kruhový trénink, dále nás kluci učili, jak správně padat, abychom si v ponorce neublížili, jak proskakovat vnitřkem ponorky, sjíždět po žebříku, skládat a zavěsit postele při alarmu a následně nabíjení torpéd a další věci.

A pak jste šli rovnou točit?

Kdepak. Po tomhle bootcampu o pár týdnů později následoval další, na kterém už se počet lidí snížil na celkový stav asi dvaceti vojáků a zde už jsme byli rozděleni na jednotlivé pozice v ponorce. Někdo šel k motorům, někdo do control roomu a další do torpédové místnosti, kde jsem byl i já.

Jenže následné natáčení prý ohrozil ostravský kabaret?

Natáčet se začínalo v listopadu v přístavu La Rochele ve Francii, kam jsem ale ještě neodcestoval, protože jsem v té době pořádal v Ostravě kabaret Hrdobci. Ve Francii se točilo nalodění, vyplutí a připlutí zpátky na pevninu a kluci tam byli asi týden.

Takže ses připojil až na natáčení v Německu?

Ano, následně se jelo na dva dny do Německa, kde se přímo ve studiích Bavaria točily scény těsně před vyplutím, kdy si vojáci jdou naposledy vyrazit za zábavou do bordelu. To bylo velice hezké natáčení (smích)… V Mnichově jsme pak navštívili známý pivovar Hofbräuhaus, kde kdysi kázal Hitler. Od listopadu se pak pět dní v týdnu natáčelo v ateliérech na Barrandově, kde jsme měli veškerý servis, perfektní catering po celý den a možnost v prostojích mezi natáčením si chodit zacvičit.

Měl si možnost setkat se s nějakou skutečnou mezinárodní superhvězdou?

Ano, protože ve vedlejším ateliéru zrovna natáčel Orlando Bloom první řadu seriálu Carnival Row, což jsem si všiml, až když jsme vedle sebe čurali na záchodě. Na začátku února pak osm z nás, mezi kterými jsem opět měl to štěstí být, odletělo natáčet zbylé scény do filmových studií a na otevřené moře na Maltu. To byl jednoznačně největší zážitek.

V čem byl tak ohromující?

Z původně plánovaných dvou týdnů, které jsme na Maltě měli strávit, se pobyt kvůli silnému větru, který neumožňoval vyplout do Středozemního moře, prodloužil téměř o týden. V ateliérech se točilo na obrovském bazénu, kde byla část repliky ponorky a bazén byl tzv. nekonečný, protože byl na lehkém kopci a pod ním už začínalo moře, takže s ním splýval. Zbylé scény, asi tři dny natáčení, probíhaly na 70 metrů dlouhé replice ponorky, která se sice nemohla potopit pod hladinu, ale i plavba na její palubě na otevřeném moři byla něčím neskutečným.

Do jaké míry to pro tebe byla práce a do jaké míry zábava?

Byli jsme tam pracovně, ale spíš to všechno připomínalo luxusní dovolenou. Byli jsme ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu, k dispozici měli denně welness, ve volném čase jsme si s kluky půjčili auto a projížděli ostrov, jezdili po památkách, objevovali centrum města a užívali si nočního života. Byli jsme totiž ubytování přímo v centru hlavního města Valletta, což bylo skvělé pro povyražení, ale horší pro peněženku.

Měl jsi možnost využít natáčení také pro své vlastní tvůrčí aktivity?

Maltě a vlastně celé Ponorce vděčím za jednu z mých nejlepších povídek, která je pravdivá, trudná a vypovídá o tom, jak jsem se zamiloval do prostitutky, protože i tyhle nástrahy mi tento projekt připravil (smích)… V dubnu 2019 se pak začala pro velký úspěch točit druhá řada tohoto seriálu, díky které jsem se po roce znovu dostal na Maltu a zažil tam další neopakovatelné zážitky.

Je zde možné hledat i inspiraci pro další díl Hrdobců?

Částečně ano, protože teď v době karantény mám dost času na psaní a vznikla i povídka, která popisuje nejen natáčení Ponorky, ale taky dalších projektů, kterých jsem měl možnost se účastnit, jako byly například Modrý kód, Ordinace nebo film Teroristka, kde jsem měl malé mluvené role.

Bude zmiňovaná povídka někde uveřejněna?

Jednoznačně to bude na výročním kabaretu tvůrčí skupiny Hrdobci, který se uskuteční 2. září 2020 v Domě kultury Akord a kam bych všechny čtenáře rád pozval, protože tam budeme mít opravdu plejádu výborných hostů. Diváci se můžou těšit na Voxela, Michala Horáka, přední českou violoncellistku Terezii Kovalovou, artistu Davida Pargáče nebo zástupkyni oboru slam poetry, Karin. Také se nám podařilo navázat spolupráci se skvělým ostravským uskupením Tři Tygři, se kterým jsme natočili úvodní hrdobcovské video.  Na náš další kabaret zbývá posledních padesát lístků, tak pospěšte, protože se bude opět kvalitně válet!