Zemřel Jaroslav Kosec, dlouholetý operní sólista Národního divadla moravskoslezského

Jaroslav Kosec se narodil v Košicích 22. listopadu 1949. Studoval konzervatoř v Bratislavě ve třídě Idy Černecké (absolutorium 1974), soukromě pak u Franja Hvastiji. Během posledních dvou ročníků konzervatoře byl členem sboru Slovenské filharmonie, v letech 1974–75 působil jako sólista zpěvohry Nové scény v Bratislavě. Od roku 1975 působil 8 let v angažmá ve Státní opeře v Banské Bystrici, kde hrál v operách Giuseppe Verdiho (Rigoletto, Simone Boccanegra, Falstaff), Figara v Mozartově Figarově svatbě, Lovce ve Dvořákově Rusalce, knížete Jeleckého v Pikové dámě Petra Iljiče Čajkovského, barytonové role v operách Angelika Jacquese Iberta, Gianni Schicchi  a Plášť Giacoma Pucciniho, Čarostřelec Carla Marii von Webera, ale také postavy z oper slovenských skladatelů (Bartolomej Urbanec – Majster Pavol z Levoče, Tibor Frešo – Martin a slnko, Viliam Figuš-Bystrý – Detvan) a českých soudobých autorů (Jiří Pauer – Manželské kontrapunkty).

Součástí jeho repertoáru byly rovněž operety (například Krásná Helena Jacquese Offenbacha). Během hostování v Slovenském národním divadle v Bratislavě vytvořil postavy Renata v Maškarním plesu Giuseppe Verdiho, Figara v Rossiniho Lazebníku sevillském, Nabucca  ve stejnojmenné opeře Giuseppe Verdiho a Michoneta v opeře Adriana Lecouvreur Francesca Ciley. V letech 1983-85 pak jako sólista olomoucké opery rozšířil svůj repertoár o titulní postavu v opeře Julius Caesar Georga Friedricha Händela.

V roce 1985 získal angažmá jako sólista opery  Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde působil do roku 2014. Na této divadelní scéně vytvořil na osm desítek operních a operetních rolí, z nichž mezi klíčové patří hlavní postavy nebo barytonové role ve Verdiho operách Macbeth, Nabucco, Rigoletto, Trubadúr, La Traviatta, Don Carlos, Otello, dále v Pucciniho Bohémě, Tosce, Madama Butterfly a Turandot.  Ze světového operního repertoáru zde vytvořil postavy Escamilla v Bizetově Carmen, knížete Igora a knížete Galického v Borodinově opeře Kníže Igor, Dona Pizzara v Beethovenově Fideliovi, čtyři postavy v Offenbachových Hoffmannových povídkách a mnoho dalších.

Řadu postav vytvořil také v operách českých autorů. Z klasického repertoáru vystoupil v postavách oper Smetanových jako Mícha nebo Krušina v Prodané nevěstě, Budivoj nebo král Vladislav v Daliborovi nebo jako Vok v Čertově stěně. V Dvořákových operách vytvořil role Lovce v Rusalce, knížete Šujského v opeře Dimitrij nebo Ismena v Armidě.  Z českých autorů 20. století byl na domovské scéně obsazen například do rolí v operách Bohuslava Martinů Voják a tanečnice, Divadlo za branou /Pierot/, Řecké pašije, dále pak ztvárnil Revírníka v Janáčkově Lišce Bystroušce, Stárka v Její pastorkyni apod.

Vedle těchto postav ztvárnil také barytonové role v mnoha operetách – např. Jacquese Offenbacha (Orfeus v podsvětí) nebo Johanna Strausse ml. (Noc v Benátkách), hostoval v Brně, Liberci, Českých Budějovicích a spolupracoval s řadou dirigentů (Zdeněk Mácal, Zdeněk Košler, Petr Vronský, Miriam Němcová, Hideaki Muto a další). V rámci koncertní činnosti u nás i v zahraničí (vystoupil v Belgii, Francii, Itálii, Japonsku, Lotyšsku, Monaku, Maďarsku, Německu /Berlín, Lipsko, Hamburg, Karlsruhe/, Polsku, Rakousku, Španělsku a Švýcarsku) interpretoval party v dílech světových autorů (například Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 9 d moll „S Ódou na radost“, op. 125, Carl Orff: Carmina Burana, Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll pro sóla, sbor a orchestr, KV 626). Jeho repertoár zahrnoval nejen písně (Petr Iljič Čajkovskij, Biblické písně Antonína Dvořáka), ale i kantátové skladby (Bohuslav Martinů Otvírání studánek).

V letech 2002–16 Jaroslav Kosec vyučoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a v letech 2002–2008 také na Institutu pro umělecká studia Pedagogické fakulty Ostravské univerzity (dnešní Fakulty umění). Jeho dlouholetý kolega z NDM Václav Morys na něj vzpomíná: „Byl to skvělý pěvec, vždy ochotný pomoct, poradit. Byl i dobrý pedagog a měl smysl pro humor.“

Na závěr přidáváme i aktuální reakci přední polské pěvkyně Agnes Zwierko: „Poznala jsem Járu v době, kdy jsem hostovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (2003). Na jevišti jsme se potkali v Jenůfě a Rusalce. Byl to velmi důsledný, zdvořilý a vtipný kolega. Zůstali jsme v kontaktu i po ukončení mé spolupráce s ostravským divadlem. Je mi velmi líto, že se s ním už nikdy nestřetnu, protože byl opravdu dobrou duší tohoto divadla.“