Vladivojna La Chia na novém EP Hrdinům naší doby uzavírá příběh Anny Barkovové důstojným způsobem

„Novinářka a básnířka. Schází se s pochybnými individui, provozuje nemravné milostné styky.“ Přesně tak se začal psát ve filmu 8 hlav šílenství příběh Anny Alexandrovny Barkovové, umělkyně zneuznané za svého života, ovšem z dnešního pohledu jedné z nejpozoruhodnějších osobnosti ruské poezie 20. století.

Nedožitých pětasedmdesát let jejího poměrně smutného, až bídného života ukončila rakovina. Její texty začaly být vydávány až čtrnáct let po její smrti. A někde tam, někde mezi její smrtí a dodnes vycházejícími texty, začal také příběh umělkyně Vladivojny, která v posledních pěti letech její odkaz přetransformovala do hudební podoby.

Ztotožnění se s Annou Barkovovou je ve Vladivojnině tvorbě, vycházející z textů této básnířky, zřejmé. Vladivojna La Chia možná chápe pochody a myšlenky Barkovové lépe, než je dokázala definovat ona sama prostřednictvím veršů. Anna Barkovová byla originální a nekonvenční osobností, stejně tak lze hovořit o autorce EP Hrdinům naší doby.

Na provokativně výtvarně zpracovaný film 8 hlav šílenství s Anetou Langerovou v hlavní roli navazovala už v roce 2017 stejnojmenná deska Vladivojny a pak i série recitálů. Nyní po několika letech bádání a analyzování její tvorby, se příběh uzavírá.

Kombinace ženy, autorky, novinářky a zároveň básnířky s nadčasovým a volnomyšlenkářským přístupem, odsuzujícím dobové tmářství, byla vždy pro některé nebezpečná. A mnohdy je tomu i dodnes. Tento koncept se prolíná celým albem 8 hlav šílenství, které syrově, leč pestře vyvolává v člověku pocit úzkosti, kterou nikdo nechce zažít. Deska 8 hlav šílenství obsahuje široké spektrum hudebních vyjádření – od komorně znějících smyčců, které se proplétají mezi hlasy a hladí rozedrané rány jiných zvuků, až po elektronické plochy, zasahující do téměř noise koncepce. Na desce najdeme také eponymní hudební předtuchu s názvem Hrdinové naší doby, která drze popisuje „zeitgeist“ období, kdy v Rusku byli lidé za své názory posíláni do gulagů.

Pojďme ale k závěru celého příběhu, který představuje nové EP Hrdinům naší doby. O překlad textů Barkovové se i zde postarala Radka Rubilina, všech pět skladeb bylo nahráno ve studiu Citron v Ostravě a ve studiu Mrtvola v Praze. Kompletní hudební aranže a produkci má na svědomí Vladivojna La Chia, nahrávku vytvořila se svou doprovodnou kapelou 4Trio.

Úvodní skladba Anna i přes svou neobvykle dlouhou, devítiminutovou stopáž není pojata megalomansky, ale naopak velice hravě a intimně. „Jde o třístránkovou báseň, ve které Anna Barkovová velmi intenzivně a s nadhledem shrnuje svůj život, předpovídá svou smrt a pobaveně si pohrává se svým možným literárním odkazem,“ popisuje skladbu Vladivojna. „Až najdou moje hieroglyfy, já se to však už nedovím,“ zaznívá v textu skladby a jakýmsi nihilistickým postojem je naznačeno, že navzdory všem životním rozdílům a tomu, jací jsme, je pro nás všechny smrt jedinou nevyhnutelnou skutečností.

V úvodní skladbě se propojuje Vladivojnin zpěv s recitativy básně v podání herečky Gabriely Míčové, vše doplňuje jemná kytarová linka. Umírněný zpěv zde koriguje pasáže, které vyznívají velice dramaticky. Tento rozsáhlý opus nezkazí ani rytmičtější druhá polovina, protože ta vyjadřuje pohoršení nad autoritami a idoly, co to vlastně nikdy nemysleli tak, jak tvrdili: „Ty lháři, darebáku s doktorátem!“

Následující skladba Myši opět překvapuje jemným hudebním vzezřením a příjemnou melodickou linkou, která je pro Vladivojninu tvorbu spojenou s Annou Barkovovou téměř překvapivá. Navzdory tomu, že je skladba Myši líbivá, vznáší se nad ní melancholická nálada a zároveň smíření s ironií života. Klid po bouři a smířlivá spokojenost. Obojí tolik důležité pro autorku, která měla od života naservírováno především pohrdání a nepochopení. V závěru skladby se objevuje hlasové staccato, možná připomínající smích povznášející se nad to všechno.

Temperamentnější je skladba Sníh, ve které Vladivojna využívá svého hlasového potenciálu a objevuje se zde něco mezi recitací a rapem. Recitativní pasáže střídají ty táhlejší, celá skladba je kontrastní ve srovnání s dalšími písněmi na nahrávce. Zajímavostí je i to, jak si Vladivojna hraje s dynamikou a textem, přičemž slova „Ne, raději do hromadného hrobu!“ zde zaznívají v několika polohách a náladách.

Čtvrtá skladba Nána vybočuje svým industriálním začátkem. Lehké, avšak typické disonance, urážlivá adjektiva a opět Vladivojnin dynamický hlasový projev vyjadřují znechucení nad světem a vlastním počínáním. Extravaganci můžeme v tuto chvíli na nahrávce cítit asi nejvíce, i přesto je i zde umírněná.

Pětiletou pouť s Annou Barkovovou uzavírá skladba Láptě. Nejcitlivější věc, jakou umělkyně v poslední době vytvořila. Její milosrdný vypravěčský tón a postupná gradace skladby jako by stvrzovaly rozloučení se s určitou životní etapou, kterou Vladivojna strávila s někým, koho nikdy nemohla potkat, avšak s jehož názory možná souzní víc, než by se dalo předpokládat. Opět zde platí leitmotiv bolesti a zároveň krásy, kterou lze nalézt i v té největší mizérii. Verše „Kde nuzáky pryč nevyženou, co na nárožích sedávají“ nebo motiv refrénu, obsahující jen dvě slova „Kouzelná zem“ evokují to, co je v každém z nás – hledání krásy a lásky.

EP Hrdinům naší doby je skutečně pozoruhodným a zároveň zdařilým a důstojným zakončením putování Vladivojny s dávno zemřelou autorkou, které věnovala pět let svého uměleckého života.