Janáčkova filharmonie odkryla program sezony a ředitel Jan Žemla říká: Město se má za svou kulturu postavit

Do 67. sezony vstupujete cílevědomě a jaksepatří. Samozřejmostí je pestrá programová nabídka, ale i řada příjemných překvapení a inovací. Novinkou patrně nejzásadnějšího významu je nový šéfdirigent Vassily Sinaisky, který od září přebírá umělecké otěže orchestru. Proč padla vaše volba právě na tohoto dirigenta a co od něj očekáváte?

Šéfdirigent je zcela zásadní osobnost v existenci každého orchestru. Měli jsme jasnou představu, jak má vypadat jeho profil. Musí to být zkušený umělec, která bude s orchestrem pracovat, využije veškeré jeho možnosti a posune ho ještě dále. Musí to být v ideálním případě i osobnost, která je mediálně známá, byť tohle byl atribut číslo 2. A za třetí musí fungovat jakási chemie s orchestrem. Dirigování je o mezilidském kontaktu a orchestr je živý organismus. Obě strany si musí rozumět. Vassilije Sinajského jsme pozvali dvakrát a výsledek myslím hovořil za vše. Jedná se o jednu z nejzajímavějších osobností, s jakou jsme spolupracovali. To, že kývl na spolupráci, svědčí o tom, že se mu orchestr líbí. Je přesvědčen o tom, že Janáčkova filharmonie potenciál má a že můžeme společně udělat spoustu zajímavé práce. Spojení oněch slovanských kořenů, tedy ruský původ pana šéfdirigenta a kosmopolitní moderní přístup, je přesně to, co našemu orchestru sedí. Bude to úzce souviset i s výběrem repertoáru, na kterém se s ním shodneme.

Dodejme, že nový pan šéfdirigent Sinaisky naplánoval například koncerty se Stravinského Svěcením jara, Verdiho Requiem či Šostakovičovou 10. symfonií. Ryze technický dotaz: dorozumíváte se v angličtině, češtině, nebo ruštině?

Mluvíme spolu anglicky.

S volbou šéfdirigenta úzce souvisí také role hlavního hostujícího dirigenta. Tím se stane od nadcházející sezony mladý český dirigent Petr Popelka. To je jméno, které je u českých orchestrů spíše velkou neznámou. Proč jste se rozhodli právě pro něj?

Jméno Petr Popelka poprvé zmínil manažer filharmonie Ondřej Daněk, který se o mladou dirigentskou scénu aktivně zajímá. Můj první dojem byl následující: zkušený muzikant, člen prestižního světového orchestru Staatskapelle Dresden, který rozvíjí svou dirigentskou dráhu až po mnoha praktických hudebních zkušenostech a ne v úplně mladém věku. Mimochodem, tento dnešní trend mladistvých dirigentů mně osobně příliš blízký není. Ať jste jakkoli geniální, zkušenosti postupně nabyté s věkem prostě nelze nahradit. Proto jsme Petra Popelku angažovali na menší projekt. Náš předpoklad, že s naším orchestrem bude skvěle fungovat, se potvrdil, pan dirigent okamžitě dostal větší příležitost. Mezitím začal rozvíjet významnou kariéru v zahraničí a myslím, že už nyní bude obtížně dostupný. Nicméně Janáčkova filharmonie bylo jeho první větší české angažmá, na tom chceme stavět a představit Petra Popelku u nás výrazněji. Osobně v něm vidím opravdu velký potenciál, jsem si jist, že se brzy zařadí po bok předních dirigentů mladé generace. Chceme být orchestr, který ho takříkajíc objevil.

Říkáte, že dnešní trend mladistvých dirigentů vám není příliš blízký. Pročpak? Toscanini a Karajan se taktovce začali věnovat ve svých dvaceti…

Nemám nic proti mladým umělcům, naopak. Stejně tak u nás Jakub Hrůša úspěšně zastával ve 22 letech pozici šéfdirigenta ve Zlíně, v Janáčkově filharmonii to byl Christian Arming, oba naprosto skvělí od útlého mládí. Ale jak jsem řekl, jedná se v posledních letech o jakýsi trend a zdaleka nepotkáváme jen mladé Karajany, Hrůši a Armingy. Dirigování se od hry na nástroj přece jen trochu liší. Dirigentův nástroj je orchestr, to je skupina desítek individualit, ne neživý nástroj. Dirigent musí být opravdu přesvědčivý, což je ve 22 letech těžké. Musí silou své osobnosti nahradit onu určitou nezkušenost. Ale samozřejmě to je možné, minimálně výše zmíněné osobnosti to potvrzují. Počet dirigentů, kteří jsou jaksi předčasně považováni za zralé, je v dnešní době výrazně vyšší než za dob Herberta von Karajana.

Když jsme u uměleckého potenciálu, muž, o kterém se budeme nyní bavit, by jej mohl rozdávat plnými náručemi. Řeč je o novém rezidenčním sólistovi Janáčkovy filharmonie, klavíristovi Lukáši Vondráčkovi. Jaké faktory vás přiměly angažovat právě rodáka z nedaleké Opavy?

Hlavním faktorem byla hudba. Hledáme a zveme špičkové umělce. A pokud je jeden takříkajíc „náš“, proč toho nevyužít? Lukáš Vondráček je mimořádný umělec, s Janáčkovou filharmonií vystoupil již několikrát, takže tahle spolupráce je logickým stvrzením našeho hudebního přátelství. A nejen hudebního. Co se mi na Lukášově hře líbí? Má všechno: techniku, muzikalitu. Čím se však výrazně odlišuje, je práce se zvukem a transparentností, jaké je schopen dosáhnout. A samozřejmě osobitostí při provádění jednotlivých skladeb. I když s jeho pojetím nemusíte souhlasit, nelze pochybovat o tom, že „tohle“ je jeho názor a s tím nelze nic dělat. Je nekompromisní.

V jakém programu se opavský rodák představí?

V příští sezoně Lukáš vystoupí hned třikrát: zahraje Koncert pro klavír a orchestr g – moll, op. 33 Antonína Dvořáka, dále to bude recitál s mimořádně zajímavým repertoárem, kde bude moci využít svých mimořádných dispozic – zazní nádherná Schubertova Impromptu, technicky mimořádně náročná Zrcadla Maurice Ravela a Prokofjevova Klavírní sonáta č. 2. A nakonec Brahmsův Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur, op. 83. Ten je pro mě velmi osobní. Za celou svou dramaturgickou kariéru jsem tento koncert nikomu nesvěřil. Nikdy. Patří k mým nejoblíbenějším a nějak jsem nenašel pianistu, který by se na to hodil. Až teď Lukáš.

Rozumím, Julius Katchen byl jen jeden. Nicméně Lukáš považuje Brahmse za svého srdečního autora. Na jaké další umělce programu příští sezony byste rád upozornil?

Je jich spousta – z dirigentů Daniel Raiskin, který rovněž s Janáčkovou filharmonií již v minulosti vystoupil. Zajímavým ostravským debutem bude vystoupení Dominga Hindoyana, hvězdy mladší dirigentské generace. Poprvé přijede rovněž Josep Caballé-Domenech, kterého znám z minulosti a jsem moc zvědavý, kam se posunul a jak bude spolupráce s JFO vypadat. Těším se na Gabriela Bebeseleu. Ze sólistů bych zmínil Nikolaje Luganského, Danjula Ishizaku, Leticii Moreno, Pabla Barragána v Opavě, v komorním cyklu bych vytknul před závorku Pavel Haas Quartet.

Dovolím si vyjádřit radost i z Grigorije Sokolova, který patří ke světové klavírní elitě. Zmínil jste především sólisty klasického hudebního světa, ovšem Janáčkova filharmonie je orchestr stylově široce rozkročený. Kdo ze známých českých umělců populární hudby se vedle ostravského orchestru postaví letos a na kterou fúzi se vy osobně těšíte nejvíc?

Faktem je, že tyto žánrové kroky stranou, či crossoverové projekty, se během své existence v Janáčkově filharmonii za posledních šest let výrazně vyprofilovaly. A byť jsem osobně spíše klasicky zaměřen, našel jsem v nich i já zalíbení a mám je rád. Zejména ty, které v minulosti iniciovala právě Janáčkova filharmonie. V příštím roce se těším zejména na Queenie – českou tribute kapelu, která interpretuje původní hudbu světoznámé kapely. Zde jsem si uvědomil, že populární hudba takových kvalit je srovnatelná s klasikou a její interpretace se svým způsobem neliší od provedení třeba Beethovenovy symfonie. Navíc kapela Queen je pro mě vlastně první hudba, kterou jsem vědomě či cíleně poslouchal. Cirk La putyka se nyní těší značné popularitě, zaslouženě. A já jsem zvědavý, jak zafunguje spojení s námi. Kapelu Tata bojs mám rád také, je vtipná (úsměv). A filmová hudba? To je kapitola sama pro sebe, pokud je dobře napsaná, opět si nezadá s Beethovenem. To vše je tedy náš koncertní cyklus G. Těším se na všechny jeho koncerty.

Nastávající koncertní sezonu sumarizuje nový katalog, který je tentokrát hodně netradiční. Vtipný, hravý, poetický a svěží… Opravdu se moc povedl! Kdo je pod jeho koncepcí a kreativně zprostředkovaným obsahem podepsán?

Jsou to zejména dvě osoby: manažerka marketingu Janáčkovy filharmonie Petra Javůrková a fotografka Dita Pepe. Souhlasím s tím, že koncepce katalogu je netradiční. A je svěží, jak říkáte, a je za ním nepředstavitelné množství práce. Katalog samotný je svým způsobem uměleckým dílem. Chtěli jsme se v tomhle trochu lišit, vykročit mimo zažitá schémata a konečně se to podařilo. Ale ne každý se s tím ještě úplně sžil.

Mně se na katalogu líbí právě to, že se dá číst mnoha způsoby, že nenásilně seznámí se spoustou různých zajímavostí. A tou vrstevnatostí vypravěčských i časových rovin překračuje hranice běžného katalogu a stává se svébytným uměleckým produktem. Možná by stálo za úvahu oživit podobně i průvodní slovo k jednotlivým koncertům, co říkáte?

Ano, s tím souhlasím, zatím jsme ovšem nenašli tu správnou formu. Pokud máte nápad, sem s ním.

Koronavirová krize změnila naše životy a kultura se na nějaký čas odmlčela. Není důvod se obávat, že v příštích letech se budou řešit jiné věci, než je výstavba nové koncertní haly?

Ano, tato obava je bohužel zcela namístě. Už nyní se ozvaly hlasy, které požadují pozastavení veškerých investic ve městě nad 100 milionů korun. Je to zcela nekoncepční požadavek. Dle mediálního vyjádření primátora investice pozastaveny nebudou, protože jejich pozastavení nepřinese do rozpočtu žádné finance. Konkrétně koncertní sál se má začít stavět až v roce 2022, tedy v ideálním případě. Zrušit celou věc nyní by znamenalo zmaření několika let práce rozsáhlého týmu lidí a Ostrava by, obávám se, definitivně tuhle šanci promeškala. Jsem si jist, že tlak na toto nesystémové řešení vytvářejí lidé, kterým byl předtím koncertní sál buď úplně lhostejný, nebo tuto stavbu nechtěli realizovat vůbec již dříve a využívají této nepříznivé situace. Město Ostrava je třetím největším městem v ČR a zaslouží si být městem inteligence, pokroku, místem, kde chce člověk žít. Pokud tomu nebude Ostrava dlouhodobě přizpůsobovat své kroky, pokud se bude omezovat jen na pouhý provoz a zajištění základních potřeb, zcela jistě bude stagnovat. Bohužel musíme počítat i s takovým myšlením, nejen v našem regionu. Stačí se podívat na to, co se dlouhodobě děje v politice, myslím tím složení politického spektra. To jasně ukazuje myšlení či spíše vkus velkého části českých voličů.

Investice do takových staveb, nejen do koncertního sálu, ale obecně veřejných kulturních staveb, město posunuje, pomáhá ho definovat. Podívejte se například, co vzniklo za posledních 15 let v Litomyšli. Kulturní centra se nestala sama sebou přes noc, ani žádným zázrakem, ale dlouhodobým koncepčním myšlením s jasnou definicí toho, čím se stát mají.

Vypadá to, že festivalová sezona začne letos až na podzim, kam se přesouvají některé ostravské kulturní aktivity. Jak budete trávit filharmonické prázdniny?

Doufáme, že se alespoň minimální počet koncertů v létě uskuteční, na léto také přesuneme určité komerční a nahrávací aktivity. Samozřejmě ale v tuto chvíli nevíme, zda nám to bude umožněno. Otázka je tedy položena příliš brzy. Ale běžně má orchestr v létě dovolenou, případně účinkuje na letních festivalech, které se bohužel rovněž asi konat nebudou. Kulturní sezona začíná koncem srpna a končí začátkem července. V té době se orchestr nezastaví, nemá jediný den dovolené. Tu pak čerpá právě v létě.

Máte v rezervě nějaký nouzový režim, kdyby se na podzim s koronavirem situace opakovala?

Ne, zatím nemáme. Samozřejmě se tou myšlenkou sám zabývám, ale nevyslovuji ji raději nahlas. Pokud by se situace opakovala, tedy pokud by byly uzavřené hranice, nemohly by se konat veřejné akce s větším počtem lidí, budeme na tom asi podobně, jako teď. Pevně doufám, že se tak nestane. Podstata naší činnosti je živá interpretace klasické či jiné hudby. Tento živý zážitek nemůže být při nejlepší vůli ničím nahrazen.

Jaká je vaše prognóza kulturního života v Ostravě, až se uvolní všechna opatření a bude možnost pokračovat v běžném společenském životě?

Neodvažuji se hádat. Jisté je, že ten „rozjezd“ bude pozvolný a opatrný. V lidech zcela jistě zůstane určitá obava z potenciální nákazy, je možné, že se větším akcím budou vyhýbat. Změní se patrně chování celé společnosti. Ekonomicky tato situace zasáhne všechny sféry našeho bytí. I kulturu, zcela nepochybně. Je otázka, v jaké míře. Kultura je dlouhodobě podfinancovaná lidská činnost, bez ohledu na stávající situaci. Proto může nyní bez pomoci utrpět zásadní ránu. Je důležité, aby se město za svou kulturu postavilo a udrželo ji na takové úrovni, jako je nyní, ideálně za výrazné pomoci státu. Kultura v Ostravě, to je velké množství úsilí a patriotismu. Je to určitá jistota, která by měla přetrvat.