Tomáš Jirman: Naše halasná chlubivá civilizace dostala řádný pohlavek

Mohl byste popsat průběh vašeho včerejšího dne?

Nu, probíhal podobně jako většina dní všedně-karanténních. Ráno – musím přiznat, že lehce pozdní ráno – jsem vyrazil pro zásoby na další víkend, pak se otáčel kolem plotny a připravoval oběd (italskou rajskou polévku a šunkofleky). Potomci i žena Daniela se zatím učili. Po obědě jsme sedli do auta a vyrazili za město do lesů, kde máme své tajné stezky, na kterých nikoho nepotkáme a můžeme tudíž sundat roušky a dýchat jarní vzduch. Po večeři následovalo domácí kino, zahnání dětí do postelí a chvíle klidu s hrnkem svařáku a povídání s manželkou. Dnešek probíhá podobně, jen vaří Daniela a já píšu tyhle řádky. Naše děti dorostly do stádia tzv. kyseliny: je pozoruhodné, kolik jídla se v nich beze stopy rozpustí…

Náš rozhovor probíhá v situaci, ve které platí mnohá omezení normálního života. Co osobně vám chybí nejvíce?

Mohl bych říci, že jsou zavřeny kulturní instituce, konkrétně divadlo a hospody. Ale dobře, řeknu to vážněji, chybí mi zkoušení, hraní, zkrátka herecká práce. A pak osobní kontakt s kamarády kolegy.¨

Kdybyste měl vyjmenovat tři věci, které vás v poslední době zarmoutily, a tři které vás potěšily, co by to bylo?

Začnu tím lepším. Potěšilo mne, kolik pozitivní energie a tvůrčího potenciálu se v lidech probudilo a uvolnilo. A naopak zklamalo mne, kolik ješitnosti, chlubivosti a sobecké sebeprezentace vyhřezlo z některých politiků.

Myslíte si, že se pod vlivem pandemie změní svět?

Nejspíš se nemůže nezměnit. Naše halasná chlubivá civilizace dostala řádný pohlavek. Pořád jsme se tvářili, že všeobecný pokrok, pohodlí a blahobyt jsou samozřejmostí, kterou si samo sebou zasloužíme, protože jsme ti historicky nejlepší a nejvyspělejší, a ejhle: taková mrcha malá, ani ji vidět není, virus jeden, a jak s námi zacvičí… Všechno je vzhůru nohama a bojíme se o život… A platí to o celé zeměkouli. Jestli se po tomhle nechytí lidstvo za nos, tak kdy?

Kterých změn se obáváte nejvíce?

Vlastně jediné. Že v důsledku všeobecné ekonomické krize se všechny síly napnou do jejího zažehnání a zapomeneme, že máme další velký problém: klimatické změny, hrozící pro lidstvo pořádnou pohromou. Jinými slovy, populisti vzkážou: kašleme na emise, jen když se tovární kola roztočí, od čeho tu to hnědé uhlí jinak je!

A co divadlo? Nabírají na důležitosti některá témata, která by bylo záhodno probrat na jevišti?

Myslím, že nad touhle otázkou už si spousta kolegů láme hlavu a že bude tématem mnoha debat, které povedeme, až se otevřou kulturní instituce (hospody). Vlastně až když nehrajeme, uvědomuji si, jak je živé setkání s diváky v hledišti – ono tady a teď – důležité. Asi je čas začít znovu poctivě vyprávět příběhy. Vážné i komické.

Jste nejen herec, ale i režisér. Kterou hru byste si rád zrežíroval a kterou postavu byste si rád zahrál?

Kromě toho jsem i pověrčivý, takže vaši otázku nechám bez odpovědi.

Víte, co vás čeká v příští sezoně?

Zmatek a snaha o to, aby se diváci nebáli přijít. Strachu máme v sobě všichni zaseto a živeno spoustu. Co se týká dramaturgického plánu, všechno je teď v pohybu, takže nechám se překvapit. A ještě bych chtěl vzkázat našim divákům: přijďte, těšíme se na vás.