Vzkaz od ostrých hochů ze Zero Is Even Number: Naše smysly i myšlení nám prezentují pouze to, co považují za důležité
14.4.2020 00:42 Petr Bidzinski Hudba Rozhovor
Zero Is Even Number je sice nový projekt na české hudební scéně, ale tvoří jej muzikanti, kteří téměř před deseti lety vystoupili na stejném festivalu, kde tenkrát řádili metaloví velikáni jako například Metallica, Slayer, Megadeth či Fear Factory. Kytarista, zpěvák a producent Michal Rucký a sólový kytarista a textař Kuba Luptovec prozradili v následujícím rozhovoru řadu zajímavostí týkajících se aktuálního singlu Clairvoyant, ale hovořili jsme také o prozření, o ďáblovi, jenž bývá ukrytý v detailu, o století pozornosti, ale řeč se stočila i k Pythagorejcům nebo k hokejovému rekordmanovi Waynu Gretzkému.
Zero Is Even Number. Zleva Stenly Rýc (zpěv), Kuba Luptovec (sólová kytara) a Michal Rucký (kytara, zpěv).
Foto: archiv kapely
Kde hledat kořeny kapely Zero Is Even Number?
Michal Rucký: Zero Is Even Number není kapela, ale projekt studia Mouseville. Kořeny lze najít v roce 2008, kdy vznikala naše první metalcoreová kapela DeLITE. Tři její členy, tedy zpěváka Stenlyho Rýce, Kubu a mě, najdeš teď v projektu Zero Is Even Number. S DeLITE jsme udělali kus práce, odehráli spoustu koncertů, i poměrně velkých, a natočili jedno studiové album, které vyšlo v roce 2012. Tímto albem DeLITE ukončila bohužel svou činnost.
Nicméně hudba je mocná…
Michal Rucký: Metal je ale srdcovka, ze srdce nezmizí. Jen ho můžeš na čas potlačit. Začaly se hromadit nápady a hlavně neuvěřitelná potřeba je opět po čase zhmotnit. Po jednom setkání nás tří zmíněných to vyústilo v projekt Zero Is Even Number, který zastřešilo moje studio. Další členové hrající na bicí a baskytaru jsou pak hosté, kamarádi Mattew Hruša a Vašek Moch, které jsme ke skladbě Clairvoyant přizvali.
Právě jsi zmínil dosud jedinou oficiálně uveřejněnou píseň. Proč jste vybrali zrovna tento song? Co by mělo být poselstvím této skladby?
Michal Rucký: Clairvoyant nebyl první song, který v rámci našeho projektu vznikl, ale rozhodně nás všechny zúčastněné nejvíc oslovil. Jakmile jsme jej dokončili, nebylo o čem uvažovat. Byl to přesně ten, se kterým jsme se chtěli prezentovat.
Kuba Luptovec: A pokud se ptáš na poselství, ta písnička je v prvé řadě rozloučení s blízkou osobou. Song je negativní, naštvaný, zkratovitý. Aby ne, snaží se ve slokách vidět očima sebevraha. Je to kontroverzní, pobuřující, ale až příliš reálné, tak jako ta hudba.
A ten druhý úhel pohledu?
Kuba Luptovec: V řadě druhé je význam slova clairvoyant, jeho symbolika – to prozření. Refrén a bridge se sólem jsou jako protijed vší té negativity. Je to prozření, rezoluce, i hudebně, a smíření po tom napětí. A nakonec je to také vlastně varování, buďte prozíraví. Starejte se lépe o sebe i své okolí. Tahle párty jednoho dne skončí pro každého z nás, ale je škoda odejít příliš brzy. Ať už z jakéhokoliv důvodu.
Clairvoyant je docela agresivní a dravá skladba, kde se střídá řev a melodický vokál. Každopádně výsledný produkt je zaobalen do posluchačsky velmi příjemné polohy a navíc je to po hudební stránce pestrá skladba. Je to cesta, kterou se chcete vydat, nebo jste k tomuto výsledku dospěli až tak nějak za pochodu?
Michal Rucký: Jak před časem Kuba poznamenal. Je to přesně skladba, kterou by od DeLITE očekával po dalších sedmi letech hraní. A to mi přijde jako naprosto přesné shrnutí.
Určitě vznikala zcela jasně, konkrétně, stačilo ji vlastně „jen“ nahrát. Způsob zmíněných vokálů, dravost v kombinaci s melodií, to jsou klasické metalcoreové prvky, které zkrátka milujeme. Nemáme ambice přijít s něčím zcela novým a udělat díru do metalcoreového světa. Určitě ne. Jen děláme to, co nás baví, jak nejlépe umíme.
Slovo clairvoyant můžeme přeložit jako jasnozřivý či jasnovidec. Máte pocit, že jste jasnozřiví či jasnovidci, respektive že se třeba ocitáte v nějaké situaci a máte pocit, že už jste ji zažili?
Kuba Luptovec: Tyhle filosofické otázky mne opravdu baví! Ne, jako jasnovidec se necítím, spíše něco jako „být ve tvých botách, tak to dělám jinak“, ale také „zamyslete se nad tím pořádně“. Můžete být jednou v podobné situaci – mít černé klapky na očích – a v tu chvíli by bylo dobré si na tohle vzpomenout.
Pojďme se věnovat také některým pasážím v textu. Mimo jiné se ve skladbě zpívá… „…mou myslí jsem trhán na kusy…“ Domníváte se tedy, že jsme opravdu stále více a více ovládání naší myslí, která určuje náš pohled na svět, a přitom realita může být absolutně jiná? Nicméně naše mysl nás tlačí za tím „naším správným“ úhlem pohledu…
Kuba Luptovec: Ano, přesně tohle je jeden z těch významů, který za tím vidím. Naše smysly i myšlení jsou ve skutečnosti filtr, prezentují nám pouze to, co považují za důležité – chorá mysl však může mít chorá kritéria. Například vidím jen to negativní. A jak jsem naznačoval dříve, to prozření je jako protijed proti té negativitě. Uvědomit si, jak důležité jsou maličkosti, které často přehlížíme.
Dále v textu najdeme větu: „…raději se vzdát, než zažít svůj pád…“ Můžete vysvětlit, jak je to myšleno?
Kuba Luptovec: Tak tohle pro změnu vůbec filosofické není. Ta osoba, o které je text, musela v určitou chvíli přijmout myšlenku, že je lepší neexistovat než pokračovat v čemkoliv jiném. S čistou myslí to je zvláštní myšlenka, že ano? Mně se líbí, co řekl hokejista Wayne Gretzky: „Minul jsi sto procent střel, které jsi nezkusil.“ Na tohle tím narážím. Jak zcestné ty myšlenky ve slokách jsou, opět v kontrastu s refrény.
V čem ti, Michale, při skládání nových písní pomáhá fakt, že jsi také zvukař ve studiu, takže vidíš hudební svět také z druhé strany, tedy nejen z pohledu muzikanta?
Michal Rucký: Dobrá otázka. Určitě pomáhá. Skladba, když ji tvoříš pocity i srdcem, má své zákonitosti a myslím, že i určitá pravidla. Tím, že s desítkami, stovkami skladeb pracuji při své producentské činnosti, pracuji i s těmito zákonitostmi, které se mi potom lépe implementují do vlastních věcí.
Co dalšího v rámci Zero Is Even Number chystáte?
Michal Rucký: Jak už jsem zmínil dříve, kromě skladby Clairvoyant, k níž je i videoklip, máme ještě pár skladeb hotových. Aktuálně je jedna další připravená pro napsání textu, nahrání vokálů a finální mastering. Určitě se máte na co těšit, bude to ještě větší nářez s krásnou melodií. Momentálně se věnujeme svým projektům a dalším věcem, ale metalcore máme v srdci a o Zero Is Even Number ještě určitě uslyšíte.
Nutno podotknout, že nula je velmi důležité číslo. Otázka tedy je, zda nula stojí na začátku, nebo se nachází až za prvním číslem. V tom druhém případě se dá říci, že čím více nul, tím je dané číslo hodnotnější. Na druhé straně spousta (lidských) nul se snaží stále více a více vyžadovat pozornost. Vnímáte to stejně?
Kuba Luptovec: Zero Is Even Number znamená česky Nula je sudé číslo. Přemýšleli jste nad tím někdy? Může se to na první pohled zdát nepodstatné, abstraktní. Ale ďábel je často ukrytý v detailu. A na těch detailech záleží. Slyšíme hudbu, ale ve skutečnosti je harmonie jen matematika hudebních vln – viz. Pythagorejci. Takže čísla a hudba mají k sobě velmi blízko. Navíc se poslední roky živím jako vývojář aplikací a při zakládání tohoto projektu jsem zrovna řešil bug (softwarová chyba – poznámka autora) spojený právě s nulou jako sudým číslem. A tehdy mě to trklo. Ale abych odpověděl… Nula je kouzelná, je počátkem i završením. A co se týká té narážky na sociální sítě – jestli bylo někdy století páry či oceli, tak artiklem tohoto století je pozornost. Chceme ji my, chtějí ji i ostatní. Jen my se za Zero otevřeně označujeme. (smích)
V úvodu jste hovořili o metalcoreové kapele DeLITE. V čem vidíte zásadní rozdíly mezi touto formací a Zero Is Even Number?
Michal Rucký: Myslím, že právě DeLITE byla kapela, kde se naše hudební směrování utřáslo, určilo a utvrdilo. Tam jsme se hudebně a žánrově našli a v současnosti jedeme náš styl, pouze okořeněný aktuálním zvukem, trendy a možnostmi. Zásadní rozdíl je, že DeLITE byla kapela o pěti osobnostech, ale projekt Zero Is Even Number teď více zastřešuji já ve svém studiu.
Jak vzpomínáte na účinkování na Sonisphere v roce 2010, kde jste s DeLITE hráli a kde vystoupily také kapely Metallica, Slayer, Fear Factory či Megadeath? Jaké zážitky se vám z této akce vybaví jako první?
Michal Rucký: Byl to první festival takového formátu s takovými hvězdami, na kterém jsme si zahráli. Byl to splněný sen, který jsme znali jen z filmů. Hrát před tak obrovským skvělým publikem, byť na vedlejším pódiu, je zkrátka zážitek, na který se nezapomíná! Navíc po boku kapel, na kterých jsme vyrostli. Jsme vděční za tuto událost. Život je hodně o zážitcích, a tento patří mezi velmi silné.
Už jsme zmínili, že se soustředíte hlavně na Mouseville Studio. Co byste o tomto studiu mohli prozradit?
Michal Rucký: Studio Mouseville vzniklo už někdy v roce 2000 jako moje domácí studio, kdy jsem tvořil hudbu ještě na starých PC a za úplně jiných podmínek a možností než v současnosti. Postupně jsem se dostal vybavením i znalostmi tam, kde mi přišlo, že by byla škoda neotevřít dveře a nenabídnout to dalším kapelám a hudebníkům. Proto dnes studio, které může využít kdokoli, ať už pro nahrání svého materiálu, nebo nám zadat kompletní výrobu písně od jejího složení až po finální nahrávku, grafiku a výrobu videoklipu. Jsme otevřené multižánrové studio a rádi se budeme podílet na vašich projektech.
Nějaká specifika jsou?
Michal Rucký: V mém studiu přistupuji ke každému projektu jako k vlastnímu. Nejsem založený na kvantitu, ale kvalitu, a myslím si, že výsledky mluví samy za sebe. V neposlední řadě můžu nabídnout i mé zkušenosti aktivního multižánrového muzikanta v aranžích, rytmice, případně celkové produkci skladby.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.