Galerie Ostravan: Malíř Aleš Hudeček vyzývá k tichu a rozjímání a ponořil se do světa zkamenělin   

Ostravský umělec a pedagog ovšem zároveň dodává: „Co ale náhodné je, je výběr maleb pro Ostravan.“ Do Galerie Ostravan „zapůjčil“ pět obrazů z posledních pěti let, tři z nich vznikly loni. První z těchto kompozic s názvem Stará sešlost (140 x 190 cm, akryl na plátně, 2019) má podle malíře evokovat jakési archetypální setkání lidí a zvířat uprostřed přírody.

„V lese, možná parku, který scéně dodává chrámovou atmosféru. Jde o zdánlivě propojenou strukturu, pospolitost nebo také Gemeinschaft. Ve chvíli, kdy zrak zvířat upoutala nějaká nám neznámá událost za rámcem malby, někde za zády humanoidů, které to nechává bez povšimnutí. Jedná se tedy o mentální a smyslové či pudové rozcestí, kdy lidé jsou motivováni jinými pohnutkami než ostatní divoké živé bytosti. Ačkoliv zde všichni spolužijeme, jsme od sebe ve skutečnosti velmi vzdáleni a udržujeme vzájemný distanc.“

Malíř Aleš Hudeček. (Foto: archiv)

S blížícím se desátým výročím předčasné smrti ostravského spisovatele Jana Balabána (29. ledna 1961 – 23. dubna 2010) se také znova upíná zájem k jeho tvorbě. Nebyl totiž jen výtečným prozaikem, ale i stejně dobrým výtvarným kritikem. Jeho recenze se obešly bez ekvilibristiky s výtvarnými pojmy, zato šlo o texty navýsost lidské, které se mnohdy podobaly až kázáním, neboť Balabán pocházel z rozvětveného rodu evangelických pastorů. A směle lze říci, že na jeho hluboce prožité recenzní texty zatím v ostravských poměrech nedokázal nikdo navázat.

O Aleši Hudečkovi psal Balabán mnohokrát. „Jeho obrazy hledající skryté významy všedních jevů,“ poznamenal již v roce 1998. O několik řádků výše v tomto textu přitom Hudeček sám potvrdil, že přesně tohle hledání stále provozuje. A s neutuchající vášní. Nejinak je tomu i v obraze Hledání zlatého řezu (140 x 190 cm, akryl na plátně, 2018).

Aleš Hudeček: Hledání zlatého řezu

A takto komentuje obraz Hledání zlatého řezu jeho autor: „Malba je o hledání rovnováhy, božského původu v každém z nás. Zlatý řez je pro svůj ´přírodní či božský´ původ také nazýván božským poměrem. Je zde však zachycen pouze proces tohoto hledání, jelikož nalezení tohoto poměru/božského původu se zdá nemožné. V kompozici se opravdu zlatý řez nachází, je ovšem zdánlivě vychýlen onomu hledání, jelikož jej hledá naše osobnost. Ta je tam znázorněna třemi totožnými ženami: id, ego a superego (podle Freuda). Jedna z těchto osobností je skutečně na stopě ´božského poměru´, ovšem není si toho vědoma a hledá stále dál. Toto pátrání se ve výsledku jeví jako marné.“

Zbývá dodat, že Jan Balabán na výše citovanou větu o „skrytých významech“ v malířově dílech navázal touto další: „Hudečkovy obrazy jsou orientovány výrazně psychoanalyticky.“ Ani to se po dvaadvaceti letech nezměnilo. A platí i další Balabánova charakteristika umělcova díla: „Díky svému introvertnímu založení vnímá obraz především jako svou věc, jako kousek svého světa, prostředek komunikace v prvé řadě se sebou samým.“

Aleš Hudeček: Life slips through our fingers

Další obraz Life slips through our fingers (140 x 200 cm, akryl na plátně, 2019) dostal název dle anglické slovní fráze. „Ta by se dala přeložit, že život nám utíká mezi prsty. Kompozice vznikla velmi rychle, dalo by se říci na první dobrou, podle jediné skici, pod tlakem jakési vnitřní bezvýchodnosti. Je do jisté míry o odcizení, rozpolcení, o ztrácení půdy pod nohama, o zbytečném lopocení se k cílům, které si ani my sami nestanovujeme a díky nimž nám často uniká naše podstata,“ komentuje dílo jeho autor.

A jak jeho práci nyní ovlivňuje koronavirus? „Aktuálně mám malířské volno. Tvůrčí volno však nemám. Do jisté míry to tak mám vždycky po vytvoření rozsáhlejšího souboru maleb. Na druhou stranu mi těsně před karanténou uvízlo velké množství napínacích rámů v Opavě a nemám je momentálně jak dopravit. To ale nevadí, mohu se věnovat práci, na kterou jsem před tím neměl moc času.“

Kresba Lampterocrinus astroferus

Tou velkou zálibou je sbírání šutrů se zkamenělinami. „Tak je teď reviduji a souběžně na základě nálezů a poznatků z těžko dostupné literatury se snažím rekonstruovat podobu mořských živočichů čili takzvaných lilijic z českého paleozoika (prvohor), jelikož se jim, coby rekonstrukcím, u nás nikdo nevěnoval a nevěnuje. Je to taková relaxační práce, až taková vědecká ilustrace, i když velmi volně uchopená.“ A jednu kresbu přikládá. „Je to koruna lilijice českého endemického druhu Lampterocrinus astroferus ze svrchního siluru,“ vysvětluje.

K poslednímu z obrazů s názvem Ticho/Silence (140 x 190 cm, akryl na plátně, 2019) pak Aleš Hudeček přidává jen pokornou žádost k návštěvníkům Galerie Ostravan: „Na závěr prosím ticho. A rozjímejme.“

Aleš Hudeček: Ticho/Silence