HC3 si po delší době říkají o pozornost. Jejich EP New Era je kvalitně odvedená práce

Kapela HC3 vzbuzovala u zasvěcených respekt už před dvaceti lety. Svůj nekompromisní důraz na kvalitu a moderní zvukovost zvěstovala na bezpočtu festivalů, v klubech i na hudebních soutěžích. Dodnes vnímám jako zázrak, že se tato kapela i bez silné produkční firmy za zády dokázala prosadit i na světové hudební scéně. Jejich americké tažení od roku 2004 je pověstné a HC3 dodnes zůstávají jednou z mála českých kapel, která úspěšně projela celý klubový jih USA. To je ta šťastnější stránka jejich historie.

Ta méně optimistická je v poměrně trnitém hledání pevnější sestavy a šňůře personálních otřesů na postu zpěvu a kytary. HC3 několikrát ukončili činnost, pak se znovu obrodili a furt dokola. Tímto bludným kruhem ztratili spoustu drahocenných let a jsem přesvědčen, že nebýt toho, byla by tato kapela dnes úplně někde jinde. Nicméně zázraky se v muzice čas od času přihodí a po několika změnách na postu kytary a zpěvu se HC3 stabilizovali ve složení Adam Majerník (zpěv), Mirek Mroček (basa), Petr Sadloň (bicí, zpěv) a Honza Glos (kytara).

Refrešovaná formace tvrdě zapracovala ve studiu a výsledek v podobě EP New Era vyslala do hudebního éteru letos v únoru. Nachází se na něm pět songů s hudbou Mirka Mročka a texty Petra Sadloňe, které si důrazně říkají o pozornost. Od prvního Flicker Of Hope po poslední Sorry jde o hudebně propracovanou a chytlavou hudební kolekci, která nese všechny znaky kvalitně odvedené práce.

HC3 potvrzují, že mají opět skvěle nakročeno. Precizní souhra, dynamika, kontrasty v dynamice a tempech, hudební parádičky… Všechno je zde tak nějak přirozené, uvolněné a přitom naprosto samozřejmé. Na prvním místě musím zmínit vynikající zvuk, který nechává řadu podobných kapel daleko za sebou.

Základem nových songů jsou propracovaná rytmika a tradiční nu metalový důraz na rytmus, strukturu a přesně vykreslenou náladu, která se vesměs pohybuje v euforických rovinách nebo v jemné, nepříliš rmutné melancholii.

Parádně nasnímané bicí Petra Sadloně mají skutečně epický rozměr, zpěvy Adama Majerníka jsou v refrénech obohaceny o sborové vokály. Musím s potěšením konstatovat, že jeho hlas vnesl do zvuku kapely svěží vítr. Má příjemnou barvu, velmi slušný rozsah a výrazovou pestrost.

Pulsující basa Mirka Mročka přináší samostatnou rytmickou kvalitu, která je kořením této muziky. Ostatně, basa hraje v nu metalu mnohem větší roli než v jiných metalových žánrech. Kytarové party Honzy Glose jsou sofistikované a technicky naprosto spolehlivě zahrané. Nechybí jim melodický šmrnc ani hutnost, daná drop D a drop C laděním. Metalové ostří vyvažují jemné, křišťálové plochy, které jsou plné strhujících hitových momentů.

Tahle deska je evidentním svědectvím o radosti, o znovunalezené synergii a vůli jít i po otřesech a prohrách dál za svým snem.