Hudební skladatel Jan Grossmann: Kdo využije šanci na tento restart, fajn, kdo nevyužije, jeho škoda

Honzo, celý svět momentálně prožívá nápor koronaviru. Jak k tomu osobně přistupuješ a co to pro tebe signalizuje?

Že se svět, ale především my v něm musíme změnit. Začít přistupovat k přírodě a k moudrým silám v ní (a v nás) jako k někomu, koho milujeme k zbláznění. Když někoho milujeme, asi se k němu nebudeme chovat bezohledně a sobecky.

A jak se s tím prakticky vyrovnáváš? Napadla tě v této souvislosti třeba nějaká nová kompozice?

Kompozice ne, ale myšlenka, že i příroda a moudré síly v ní (Bůh, Otec, Energie, Prapříčina…) nás milují a dávají nám šanci: Naprav se, člověče! Četl jsem teď na internetu úžasný článek jedné nizozemské vědkyně, Lidewij Edelkoort se jmenuje, že virus nás vyzývá ke „karanténě konzumu“. Kdo využije šanci na tento restart, fajn, kdo nevyužije, jeho škoda. Pokud ho nevyužije většina lidí, lidstvo zapláče jako celek. Jako ve středověku. Však středověk vlastně ještě neskončil, všimnul sis?

To je pravda. Středověk trvá, zpívá se v jedné slavné české písni… Existují v hudebních dějinách díla inspirovaná např. morovými epidemiemi či jinými pohromami? Ve výtvarném umění je najdeme, jak je to v hudební oblasti?

Těžko jmenovat jedno konkrétní dílo. Ale v obecné rovině hudebních, výtvarných a literárních hororů znám dost. Nesnáším je – v životě, stejně jako v umění.

Nedávno jsi v jedné skladatelské soutěži získal ocenění za dva své melodramy. O jaká díla a soutěž se jedná?

Jeden melodram je legrácka pro malé školáky. Druhý je určen zbytečně zamindrákovaným slečnám, které se trápí kvůli tomu, že si myslí, že jsou ošklivé, možná se jim ale posmívají spolužáci nebo je šikanují. Ale zamindrákovaná slečna je jen básnická licence. Téma básně se týká každého člověka, koho trápí zbytečně snížené sebevědomí a nějaký mindrák. Soutěž se nazývá Melodram do škol.

Připadá ti melodram jako nosná forma? Jaký je vztah hudby a mluveného slova ve tvých kompozicích?

Nevím, proč jsem tento žánr do nedávna opomíjel. Najednou mě ale strhnul a mám chuť tvořit samé melodramy (úsměv)… Ne kvůli té soutěži. Předtím jsem zkomponoval ještě jiný melodram a s formou melodramu jsem si kdysi dávno cvičně pohrál i v rámci jedné velké vokálně-instrumentální formy s obrovským obsazením a s využitím dokonce dvou voicebandů. Vztah těch partnerů – recitace a instrumentální složky – nesmí být příliš volný, protože hudba by sloužila jen jako podkres. A nesmí být ani otrocky sešněrovaný. Obě složky musí být autonomní, jako necháváme postupovat sólistu v koncertantním díle. Čili musí jít o vyrovnaný vztah svobody a závislosti, kreativity a řádu.

V melodramu byli Češi vždy o krok napřed. Žánr jako jeden z prvních na světě vytvořil Jiří Antonín Benda a k dokonalosti přivedl Zdeněk Fibich. Ty jsi své melodramy komponoval na texty básníka Jiřího Žáčka. Setkali jste se osobně? Předpokládám, že jsi jej žádal o souhlas…

Prosba na pana Žáčka bylo to první, co jsem udělal. Ano, dal mi souhlas se zhudebněním čehokoliv od něho. Nejdříve jsem jeho verše uplatnil ve třech sopránových duetech s doprovodem klavíru. V Praze je v říjnu s velkým ohlasem premiérovala skvělá děvčata Nicola Martiníková – Proksch z Vídně, sólistka berlínské Státní opery (mimochodem manželka našeho skvělého barytonisty Jana Martiníka – absolventa Fakulty umění Ostravské univerzity a dnes sólisty rovněž berlínského operního domu) a naše milá Simonka Mrázová. Doprovodil je jejich kolega z ANSemble Duettino, klavírista Alexandr Starý. Dva melodramy jsou tedy pokračováním inspirace Žáčkovou tvorbou. Pro jeho onemocnění právě v době premiéry a teď kvůli celostátní karanténě jsme se zatím nesetkali, ale mailujeme si.

Ještě jeden dotaz k soutěži… domníval jsem se, že skladatelských soutěží se účastní zejména začínající autoři. Ty jsi zkušený a ostřílený bard. Co tě k tomu motivovalo?

Všude po světě jsou na jedné straně skladatelské soutěže pro mladé do 30 let a skladatelské soutěže pro všechny bez ohledu na věk. Každá splňuje jiný účel. Na soutěži na melodramy mě zlákalo to, co řešíme třeba v mezinárodní Skladatelské soutěži Stonavská Barborka, kterou organizuji – možná jsi už o ní slyšel, právě jsou hodnoceny skladby došlé do 8. ročníku – a totiž aby šlo o inspiraci pro potencionální účastníky Interpretační soutěže Stonavská Barborka. Stonavská Barborka byla na počátku především interpretační soutěž pro pěvecká dueta až okteta. Skladatelská soutěž vznikla s cílem rozšířit komorním zpěvákům repertoárové možnosti. Podobně skladatelská soutěž Melodram do škol, kterou vyhlásila Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, vznikla – jak jsem se dočetl v propozicích – za účelem rozšíření repertoárových možností v recitaci melodramů. Interpretační soutěž v recitaci melodramu organizují už několikátým rokem, skladatelskou soutěž vyhlásili ke konci loňského roku poprvé. Dozvěděl jsem se o ní víceméně náhodou a hned mě chytla. Jenom jsem to trošku přehnal s technickou náročností klavírního partu v jednom z těch melodramů (úsměv)… Tak se dodatečně pokouším o zjednodušení. Ale už to mám hotové a je to teď z mého pohledu ještě lepší než předtím.

To mi připomíná Edu Dřízgu, který ke konci života zjednodušoval většinu svých skladeb. Možná v té jednoduchosti se nakonec skrývá více kumštu a erudice než ve složitých konstrukcích…

Ano, Eda byl tím pověstný. Zájem o vydání jeho kompozic byl značný, ale on pořád: Ještě na tom pracuji, ještě s tím nejsem spokojený…

Čím se kromě melodramů momentálně zabýváš? Umělecký svět se ocitnul v podivném interpretačním vakuu, že? A země krále Miroslava v současnosti neexistuje…

Teď se mi nesměj – komponuju další melodram! Ale ne na Žáčka. Je to scénický melodram na libreto, které jsem si sám napsal podle nádherné povídky Luboše Štěrby. Pan Štěrba je další autor, na kterého bych toho rád zkomponoval více. Původně jsem zamýšlel jednoaktovou operu, ale téma má daleko ke komerci, tak by byl problém s jeho realizací na divadelních prknech. Tak jsem to změnil na scénický melodram a pro jistotu zatím jen s klavírem. A mám i další aktivity, včetně nehudebních.

Já osobně si absenci živé hudby a koncertů vydatně nahrazuji reprodukovanou hudbou z hudebních databází. Úžasný archiv zpřístupnili Berlínští filharmonici. Máš také nějaké objevy nebo hudbu, kterou v současnosti preferuješ?

Poslechnu si občas něco z internetu, na co mi kdo z přátel pošle link, a poslouchám ČT Art, pokud tam dávají něco zajímavého, a hlavně TV Mezzo a Mezzo Live HD, tam jsou vynikající hudební pořady.

Jaká je tvá osobní prognóza a odhad situace, do které se naše planeta dostala? V úvodu jsi zmínil potřebu změny. Myslíš, že to dokážeme?

Nejradši bych ti odpověděl článkem už zmíněné holandské vědkyně – prognostičky Lidewij Edelkoort, který zrovna překládám z bulharského netu. Dnešní pandemii, která se začíná rozrůstat do obludných rozměrů, bychom měli chápat ne jako neštěstí nebo Boží trest, ale jako příležitost k novému restartu našeho způsobu života. Už ne se hltavě honit za ziskem a neustálým růstem spotřeby, komerce, majetku, moci, slávy, už ne egoisticky devastovat přírodu a chovat se lhostejně k sobě navzájem, už ne obludně ignorovat zákony lásky, moudrosti a pravdy. Až ten článek dopřekládám, pošlu ti ho, máš-li zájem. Nakonec i někteří čeští vědci volají po nové ekonomice, novém přístupu k přírodě i k sobě samým. Ekonom Tomáš Sedláček nebo teolog Tomáš Halík. Fascinující vědci, humanisté a filozofové. Určitě řada dalších, ale ti asi nejsou dost zajímaví pro média a občany zblblé komercí, kupeckým materialismem a pokleslou politikou.