Ostravský písničkář René Matlášek: Mám velké štěstí nejen na prarodiče, ale na celou rodinu

Psala se ti píseň Dětským hrdinům snadno?

Celá píseň vznikla hrozně rychle. Inspirací bylo, když jsem se kvůli karanténě nemohl s babičkou s dědou pořádně vidět. Jen jsme jim přivezli nákup, nechali ho ve dveřích, pozdravili se a odjeli. Stýskalo se mi. Doma jsem to řešil s mamkou, bavili jsme se o tom, jaké to je pro mě, jaké to asi musí být pro ty prarodiče, kteří jsou třeba v domovech pro seniory nebo v nemocnicích, nemohou se vidět s nikým ze svých blízkých a mají strach… Mamka navrhla, že by to byl zajímavý námět k písni.

Co následovalo? Vypadá to, že mamka tě správně nakopla…

Vlastně se dá říct, že mamka téhle písni věřila ještě předtím, než vůbec vznikla a vlastně bych s tím bez ní asi ani nezačal. Nejprve jsem byl docela skeptický, tvrdil jsem, že bych takovou písničku nemohl napsat, aniž by z toho nesršela hromada patosu a že by to nebylo dobré. Nicméně mamka se nedala, a protože nepíšu písně jen pro sebe, tak mi vzápětí řekla, ať to teda beru jako zadání, že si mě ona „najímá“ jako autora.

To od ní bylo chytré! Jak jsi zareagoval?

Zasmál jsem se a šel si dělat svoje. Ale pak to ve mně celý den rostlo. Večer, když už byl v domě klid, jsem si sednul s kytarou, začal jsem si hrát a přemýšlet nad tím, jak by mohla melodie vypadat. Když jsem měl nápad na melodickou linku části sloky, pustil jsem si diktafon a začal si ji s kytarou broukat a pak jsem tak nějak „pocitově“ zkusil dojít až do refrénu. Nechal jsem se prostě unášet tou hudbou, tou melodií a čekal, „kam mě zavede“. Text byl hotový do několika hodin.

Kdo byl tvým prvním posluchačem?

Ve čtvrtek asi ve dvě hodiny ráno jsem šel mamku vzbudit, aby si to šla poslechnout. Druhý den ráno jsem píseň zahrál i zbytku rodiny, poslal jsem ji své přítelkyni a Víťovi Štaiglovi, který je mým parťákem při písničkářských koncertech a hraje sólovou kytaru v mé kapele Self Made. Od všech píseň dostala „zelenou“. Začali jsme tedy řešit vydání písně, oslovili jsme nadaci Krása pomoci Taťány G. Brzobohaté, která se na práci se seniory zaměřuje, jestli do toho nechtějí jít s námi, zkrátka jsme začali o všem intenzivně jedna a všechno domlouvat.

Víťa Štaigl je také podepsaný pod mixem a masteringem klipu, tedy kromě toho, že v písničce hraje na strunné nástroje, že?

Přesně tak. Víťa písni nakonec vymyslel naprosto fantastickou aranž, kterou jsem si zamiloval už při prvním poslechu. U sebe doma pak nahrál všechny nástroje kromě basy, kterou se stejnou ochotou a pohotovostí nahrál skvělý basák a můj kamarád z Prahy Milda Miškovský. Basa se tedy točila v Praze, zpěvy v Ostravě a zbytek nástrojů, hudební produkce, mix a master se odehrávaly u Víti v Mohelnici.

Na klipu se také podílel Maxmilián Čuba z ostravského Divadla Mír. Jaký je jeho podíl?

Maxmilián klip skvěle natočil, díky jeho velké profesionalitě a ochotě jsme přišli ráno v devět do prázdného divadla a v před jedenáctou jsme už seděli v autě a odjížděli.

Měl jsi hodně pohodové dětství? Z textu písně Dětským hrdinům to vysvítá…

To jsem měl. Považuji se za jedno z těch dětí, které má velké štěstí nejen na prarodiče, ale i na celou rodinu. Je to písnička o nich a pro ně. O tom, co pro mě prarodiče znamenají. Ta část „o mně“ představuje to, jak na ně v písni vzpomínám a co pro mě představují.

Zaujal mne tvůj obrat v refrénu „já s nimi stárnul a oni mládli“. Skutečně to sedí. Co všechno se ti při psaní textu honilo hlavou?

Měl jsem při skládání této písně v hlavě spoustu myšlenek, nápadů a vzpomínek, které jsem chtěl nějak zpracovat do textu Dětských hrdinů. Některé byly snadno pojmenovatelné a „jen“ je stačilo „zrýmovat“, nafrázovat a zasadit do textu. Byly tam i jakési emoce a prožitky obecnější roviny, které jsem pojmenovat nedokázal a lámal jsem si hlavu s tím, jak to do písně přenést tak, aby všichni posluchači věděli přesně, o čem zpívám a co mám na mysli. „Já s nimi stárnul a oni mládli“ je přesně ten případ (úsměv). Vnímal jsem, že mí prarodiče byli vždycky trošku „jiní“, když byli se mnou. Možná bych řekl, že byli energičtější, nadšenější, blbli se mnou, vymýšleli jsme spolu různé lumpárny. Když jsem přemýšlel, jak tohle říct stručně, „Já s nimi stárnul a oni mládli“ pro mě bylo asi nejvýstižnějším pojmenováním, na které jsem přišel (úsměv).

Prostě si uměli hrát. To se někdy nepodaří ani rodičům, natož prarodičům…Koho můžeme v klipu k písni kromě tebe vidět?

Mou sestru Alenku a mé prarodiče. S Alenkou, která v refrénech se mnou zpívá vokál, ve videoklipu vystupujeme z černého pozadí a zpíváme do mikrofonu to své vyznání vnoučat. Pro mě to má ještě asi jiný „rozměr“ než pro diváky, ale vlastně tam jsme jako dva dospěláci, kteří takhle vzpomínají na všechno to krásné, co bylo a je. Vyhledali jsme střípky z našich „rodinných archivů“ a ty jsme pak použili do videoklipu. Takže si vlastně naši prarodiče taky „zahráli“ ve videoklipu (úsměv).