Online koncert Iva Kahánka: S rouškou na ústech, v prázdném sále, ale s tisíci posluchačů na síti

Technik, zvukař, klavírista a úplně prázdný sál. A všichni v rouškách. Kdo by to tušil, jakým způsobem se někdy budou odehrávat koncerty… Unikátní online stream sledujeme z pokoje našeho domu se synem, který v létě chodil k Ivovi Kahánkovi na klavírní kurzy. Chtěl ho slyšet a vidět taky. Přichází pianista. Typicky pomalým, rozvážným krokem své vytáhlé postavy. Sám si koncert uvede a vysvětlí, že ho celý z hygienických důvodů odehraje s rouškou.

První skladbou je Sonáta c moll č. 8, op. 13 Ludwiga van Beethovena, prominentní dílo vídeňského mistra, které má Kahánek v krvi. Pohrává si důvtipně s ostře krojenou a vnitřně kontrastní melodií, přesně odstiňuje široce meditativní pasáže pomalé věty od pregnantního Ronda finální věty. Se zavřenýma očima, absolutní koncentrací a dokonalým instinktem pro výstavbu hudebních frází působí jeho hra neuvěřitelně lehce a vzdušně. Ani stopy po nějakém reziduálním patosu či přeslazeném sentimentu. Tomu odpovídají i sporé a lapidární agogické a výrazové prostředky, jichž užívá: ideálně vykroužená tempa, portamenta, staccata a nepřehnaně volená rubata. A zejména naprosto decentní, asketická pedalizace, díky níž je všechno patřičně srozumitelné. Nejen vrcholná ukázka techniky, ale především naprosté pochopení Beethovenovy hudby, vitální pojetí a jiskrná muzikalita.

„Následující skladba je dílem momentální inspirace, když jsem viděl, jak si celý národ pomáhá, chtěl jsem na program koncertu zařadit nějakou českou hudbu. Inspirací mi byla moje přítelkyně Jarmila Holcová, také klavíristka, která navrhla, že bychom mohli společně něco zahrát z krásného cyklu Antonína Dvořáka Slovanské tance,“ uvedl Kahánek další část svého programu. A pokračoval nonšalantně: „Pokud se vám zdá, že nedodržujeme přísně hygienické předpisy, tak máte sice pravdu, ostatně, většina skladeb pro čtyři ruce byla psána se záměrem hrát je s krásnou žačkou,“ dodal lišácky. „My si to ale můžeme dovolit, protože sdílíme společnou domácnost.“

Jarmila Holcová a Ivo Kahánek.

Lehce „nehygienický“ Antonín Dvořák byl reprezentován nejprve slovanským tancem e moll s tempovým označením Allegretto scherzando, který je druhým z první řady. Jeho zadumaná nálada prochází půvabnými obměnami, které počítají s divokou taneční střední částí. Ukázalo se, že klavírní pár nehraje spolu poprvé. Nonverbální hudební komunikace fungovala báječně, tempové a agogické změny působily přirozeně. Následoval Slovanský tanec č. 7 Allegro assai v tónině c moll. Jakási Dvořákova originální varianta českého tance skočná. Hlavní téma je parafrází moravské písně „Tetka, kam jdete“, kdežto druhé téma je inspirováno lidovou melodií „Měl jsem tě, holka, rád“. Ukázalo se, jak hluboce vyvěrá Dvořákova hudba z folklorního zdroje, jak nadčasové kontrapunktické řešení jej napadlo. Vtipný dialog obou hravých témat vyvážila v pojetí interpretů bezprostředně dravá acceleranda. Přitom se potvrdilo, že Slovanské tance nejsou vůbec jednoduché na souhru, neboť jsou plné rafinovaných muzikantských fines.

Ukázalo se, že souhra v Dvořákovi by snesla větší jistotu. Ale nápad to byl skvělý.  Ač nevyznělo všechno, jak by si bývali interpreti zřejmě přáli, přesto si zaslouží za své pojetí velké uznání.

Ivo Kahánek.

„Přátelé, blíží se pomalu finále našeho online koncertu. Vybral jsem hudbu Fryderyka Chopina, protože ji milují lidé napříč věkovými skupinami. Scherzo b moll op. 21 začíná velmi tajemně, obsahuje spoustu tragických míst, začíná v b moll, ale končí v jásavém des dur,“ vysvětlil svou motivaci Kahánek a pokračoval: „Myslím, že to je hezký symbol. Ať už tato epidemie napáchá jakékoliv množství škod, věřím, že jí přežijeme a zase budeme mít život ve svých rukou. Přeji nám všem, ať se opět můžeme svobodně bez roušky nadechnout čistého vzduchu“, uzavřel symbolicky Kahánek.

Kahánkův koncert jsme si z útulného prostředí domova opravdu vychutnali. Nenapadlo by mne, že tak intenzivní zážitek může člověk absolvovat touto posluchačsky poněkud odosobněnou cestou. Ale díky profesionálnímu špičkovému nazvučení, které poskytlo komorní, absolutně srozumitelnou a čitelnou akustiku, se to podařilo. Chopinovo Scherzo b moll v závěru vyznělo s nadčasovou platností. Po tragických pasážích první části v jeho reflexivním druhém tématu zaznívá naděje, jako by po dlouhé době přes těžké příkrovy mraků vytryskly sluneční paprsky.

Kahánek sice vystoupil v prázdném sále, ale počet lidí, kteří jeho vystoupení sledovali, mnohonásobně převýšil kapacitní možnosti sálu frýdecko-místecké ZUŠky. A tak jsem si uvědomil, že prázdno není poznáním bezmoci, ale požadavkem bezmoci. Tentokrát však prázdnota neměla nárok. Ani přes roušku, v které jistě nebylo nijak komfortní dýchat, natož zvládnout precizně technicky nejobtížnější klavírní repertoár. Ivo Kahánek tu prázdnotu dokázal vyhnat ze sálu, z našich pokojů i duší na chvíli pryč. A za to mu patří obrovský obdiv a poděkování.

Koncert si můžete vychutnat ze záznamu ZDE.