Vjerka Šablaturová a Jiří Jakubík z kapely Good Work: Je důležité naslouchat a komunikovat, ne hned odsuzovat

Pokud by se vyhlašovala soutěž o nejpohlednější kapelu, asi by Good Work neměli konkurenci. Přece jenom na české scéně nenajdeme skupinu, kterou tvoří tolik krásných holek… V čem to vnímáte jako plusové body a v čem to může být třeba kontraproduktivní?

Jiří Jakubík: (smích) No, je pravda, že se mě občas ptají, jestli neberu do kapely lidi podle vzhledu. (smích)

Vjerka Šablaturová: Já si docela užívám to, že jsem jediná holka mimo sbor. Myslím mezi hráči v kapele. Zkoušky s kluky jsou dost výživné, na druhé straně oni jsou taky za mě rádi – navařím, upeču, uklidím, vyperu… (smích) A že je v celém Good Work tolik holek, má výhod hned několik. Můžeme si půjčovat oblečení, make-up a taky, jednoduše, chceme si občas říct něco vyloženě holčičího.

Jiří Jakubík: Ony ty naše holky jsou dost dobré. Máme společně dost nažito, takže už dopředu víme, kdo se jak zachová, kdo bude mít s čím problém a jak bude reagovat.

Pojďme se na danou věc podívat i z jiného úhlu pohledu. Jak známo, obecně kolují hlášky, že v kapele může být maximálně jedna žena, protože více žen v hudební skupině znamená rozpad kapely. Ostatně můžeme využít hlášku z fotbalového prostředí, kdy bývalý fotbalový trenér Ladislav Škorpil tvrdil, že jeden Rus v týmu je výborný, dva Rusové rovná se vodka. Jaký tedy máte recept na to, aby se podařilo ukočírovat tolik žen v kapele a aby to bylo ku prospěchu?

Jiří Jakubík: Koncentrace holek u nás je velká a tomu se musí podřídit krizový management. (smích)

Vjerka Šablaturová: Za sebe si myslím, že je moc dobře, když nám holkám šéfuje chlap.

Jiří Jakubík: Ale tak vy jste docela v pohodě. Je s vámi sranda. Člověk se nenudí.

Vjerka Šablaturová: Myslíš to, že si z nás děláte pořád prču? A někdy docela drsnou? Vždyť ani nemůžeme ráno vyjít z pokoje bez make-upu.

Jiří Jakubík: No tak jasně, společné akce vyžadují pevná pravidla. (smích)

Na zahraniční scéně by vám v počtu členů mohli konkurovat možná symfonicko-metaloví Haggard, kterých je přibližně dvacet. Vás je však ještě více… V čem je to pro vás výhoda? Jak se snažíte vyřešit nějaká negativa, která z tohoto počtu mohou plynout?

Vjerka Šablaturová: Negativa můžou být snad jen v organizaci všeho možného, ale to máme za ty roky už vymakané. Takže myslím, že není problém.

Jiří Jakubík: Výhoda? Když v klasické malé kapele nemůžou dva členové, je to problém. U nás to nikdo ani nepozná.

Vjerka Šablaturová: A co se týká skládání nových písní, máme s Jirkou jako autoři asi docela velkou důvěru od členů Good Work. A jsme za to moc vděčni.

Kapela Good Work. (Foto: archiv)

V současné době připravujete nové album. Co o nahrávce můžete nyní prozradit?

Jiří Jakubík: Na novém albu pracujeme už dva roky. Dopřáli jsme si tentokrát komfort, že s tím nikam nepospícháme, ladíme vše do největších detailů a nenecháme se omezovat žádným termínem. Letos je to obzvlášť intenzivní, ve studiu sedíme od ledna. Teď nás asi ale přibrzdí opatření kolem koronaviru, protože nahráváme v zahraničí. Ale slíbili jsme si, že se nenecháme ničím rozhodit, takže jsme v klidu, prostě se nám to jen trochu protáhne. Takže žádné termíny neříkáme.

V čem se bude vaše nové album lišit od vašich dřívějších nahrávek? Chcete vaše písně směřovat více popovým směrem, nebo budete do vašich songů zapojovat stále víc a víc folklorních motivů?

Vjerka Šablaturová: Snažíme se posouvat naši tvorbu stále dál a vždy přemýšlíme o tom, jak naše písně uchopit, aby byly pro naše posluchače co nejlepší. Sama spatřuji u mě jakožto textařky určitý vývoj, texty nových písní nejsou tak zašifrované jako na posledním CD. Určitě chceme i na novém albu mít písně s folklorními motivy. Je to součást našich životů a propojení popových věcí s těmi tradičními je pro nás vždy výzva. Tento styl našich písní má skvělé ohlasy u posluchačů všech věkových kategorií. Vzpomínám si, že po jednom koncertě za námi přišla nějaká babička a říkala, že si s námi zavzpomínala na své mládí a na zábavy, kam chodila jako středoškolačka.

Je jasné, že každá skupina chce mít co nejvíce fanoušků, každého muzikanta potěší, když jeho snahu ocení co nejvíce fanoušků. Je tedy pro vás velké dilema se rozhodnout, který směr upřednostníte? Je totiž nezpochybnitelné, že popové skladby, které máte v repertoáru, jsou posluchačsky přístupnější, zatímco písně s folklorními elementy či s prvky world music jsou naopak mnohem barevnější a variabilnější…

Vjerka Šablaturová: Nemám ten pocit, že by to rozhodnutí bylo nějak složité. Chceme si udržet tu rozmanitost tvorby s popovými i folklórními prvky. Baví nás to. A baví to i naše fanoušky.

Jiří Jakubík: Dobrý pop je fajn. Navíc ve spojení s početnými vokály, které jsou pro Good Work typické, je to originální kombinace. Pokračujeme taky v propojování naší hudby s folklorními prvky. Umění je krásné v tom, že si člověk může dělat svobodně to, co cítí, takže se nemusíme omezovat, abychom se vešli do nějakých přihrádek.

Můžete popsat, jak u vás probíhá tvořivý proces? Podle jakých kritérií rozdělujete třeba vokální party? Vaše písně totiž zpívá vícero sólových zpěváků…

Vjerka Šablaturová: Obvykle je to tak, že od Jirky dostanu hudební motiv na refrén a sloku. Pak už  je text a frázování na mně. Ale jsme neustále v kontaktu a společně řešíme, jak jde text do hudby. Není to tak, že každý udělá svou část a ty pak jednoduše slepíme dohromady.  Snažíme se, aby vše bylo v souladu, a někdy si do toho dost kecáme. (smích)

Jiří Jakubík: Písničky většinou píšu pro konkrétního zpěváka. Fígl je v tom, že když píseň donesu na zkoušku, neřeknu nikomu, pro koho jsem ji napsal. Sólistů máme hodně a zkouší si ji všichni. No a buď si ji opravdu „vyzpívá“ ten, pro koho byla napsaná, takže jsem se trefil, nebo píseň nakonec sedí víc někomu jinému. Máme to v tomto u nás trošku drsné. Prostě zpívá lepší. Ale samozřejmě je to vše v kamarádském duchu. Užíváme si společně hodně srandy. Jsme, myslím, mezi sebou hodně zaměření na humor a vtipkování.

Jaký máte recept na to udělat chytlavou píseň, jako například Od samého rána či Znamení, ale ne podbízivou? Kde vidíte hranici mezi těmito variantami?

Vjerka Šablaturová: Nevím, jestli nějaký recept existuje. Prostě musí vše do sebe přesně zapadnout. K oběma zmíněným písním jsme přizvali zahraničního producenta, který má zkušenosti i s tvorbou pro kapely se sborem, a společně jsme písně zaranžovali.

Jiří Jakubík: Asi žádný návod neexistuje. Je to o citu, intuici. Člověk při každé písni začíná stejně vždy od začátku, od nuly. Má pořád pocit, jestli to znovu dokáže, jestli obstojí. Je to adrenalin.

U písně Od samého rána bych se ještě na chvíli zastavil. Co vás vedlo k tomu, že jste ve videoklipu použili záběry ze svatby vašich členů? Bylo to plánované, nebo spontánní rozhodnutí? Nechali jste se inspirovat třeba jiným „svatebním videoklipem“, jako například November Rain od Guns´n´Roses?

Vjerka Šablaturová: Tento klip jsme se rozhodli natočit vyloženě „po textu“. Svatba je velká a nádherná událost, obzvlášť v dnešní době, kdy mám pocit, že se lidé takovýchto životních slibů bojí. Nevěsta s ženichem v klipu jsou opravdu manželé. Je to náš houslista Radek a dirigentka Máří. Svatbu si v klipu tedy jen zopakovali, ale prý si ji užili stejně jako tu opravdovou. (smích)

Ve skladbě Pár otázek se zpívá: „…Král, co byl dřív, už není, úspěch vládne nám. A Pilát? Neměl jiné řešení než si ruce mýt…“ Jde o vyjádření nějaké konkrétní naděje či víry v lepší zítřky třeba s odkazem na politickou situaci, nebo tímto textem cílíte spíše na to, že lidé si jednou opravdu přiznají zodpovědnost za vlastní činy dříve, než svých činů litují? A když někdo chybuje, což se samozřejmě může stát, tak se k tomu přizná, nebude se vymlouvat na ostatní a vezme si z toho ponaučení…

Vjerka Šablaturová: Někdo poslouchá texty našich písní. Hurá! Zrovna text této písně je nápadem Jirky. Řekl mi, ať si zkusím představit dva lidi v rozhovoru – věřícího s nevěřícím, který bude klást otázky. A o tom to je. O tom, že je důležité se ptát, komunikovat a naslouchat. Ne hned odsuzovat. Dost se mi líbí ten nápad, že by to mohlo vyjadřovat politickou situaci (smích). Samozřejmě se o to, co se děje v našem státě zajímám, mám na to svůj názor, ale rozhodně nechci psát písně s touto tematikou a ovlivňovat tím třeba naše posluchače. Na druhé straně bych určitě zvládla napsat několik politicky zaměřených písní. A byly by to hity. (smích)…

Jedna z vašich písní se jmenuje Roger. Kde hledat kořeny tohoto názvu? Jde třeba o vaši poctu tenistovi Rogeru Federerovi? Nebo název v širší souvislosti odkazuje na porozumění mezi lidmi? Vzhledem k tomu, že výraz „roger“ používají vojáci amerických speciálních jednotek při rádiovém spojení, když potvrzují příjem informace, respektive když rozumí tomu, co říká druhá osoba…

Jiří Jakubík: To je super! Tak takový výklad písně Roger jsem ještě neslyšel. A to mě na tom baví. Kdo hledá a o našich textech přemýšlí, může najít více významů. Ale to s tím Rogerem Federerem… Zkusím mu zavolat, a jestli bude propagovat naši píseň, zahraju si s ním za to tenis (smích)…

Každopádně patříte také k několika málo kapelám, které se angažují na charitativním poli. Zapojili jste se do projektu Adopce na dálku. Neuvažujete třeba o tom, že by se vaši „adoptovaní svěřenci“ objevili na vašem koncertě, případně že by zazpívali na nějaké vaší nahrávce?

Jiří Jakubík: Adopci na dálku se věnujeme už hodně let, podpořili jsme ve školní docházce zatím čtyři děti. Kdysi nás oslovila svým příkladem taky nějaká kapela. Už ani nevím, kdo to byl, je to 20 let. Třeba to i my posuneme někam dál. Zatím jsme s dětmi neuskutečnili žádný projekt. Afrika není úplně blízko. Bylo by to asi krkolomné.

Jaké hudební cíle jste si vytyčili pro letošní rok?

Vjerka Šablaturová: Rádi bychom dotáhli natáčení zmiňovaného CD do konce. Necháváme si dostatek prostoru a času a v našem případě je to otázka i dobré organizace celé kapely – dát do kupy všech 30 lidí, hledat nejvhodnější termíny a korigovat případné změny není v takovém počtu žádná sranda. Chystáme i další videoklipy, kterými necháme trochu nahlédnout do připravovaného alba. Už na jaře by se měl ukázat první singl s klipem z nového CD a další pak během roku.

Jiří Jakubík: Pořád se rozhlížíme kolem sebe a zvažujeme spolupráce na zajímavých projektech, které posouvají věci kupředu. Prostě chceme být aktivní a fakt nemáme rádi dnešní trend v popkultuře – takové to hrabání si jen na svém vlastním písečku.

Vjerka Šablaturová: Možná můžeme říct i něco o rozjednaných akcích, Jirko?

Jiří Jakubík: Nevím, nerad předbíhám. Ale což. Máme rozjednaný koncert společně s Bobbym McFerrinem. Ale uvidíme. Nechme se překvapit.