Šéf Moravskoslezské Sinfonietty Jan Soukup: Výroční koncert přesouváme na říjen

Proč jste se rozhodli přesunout koncert k 750. výročí obce Řepiště až na říjen?

Situaci ve společnosti jsem sledoval okolo 14 dnů. Takové významné výročí se nehodí slavit v období smutku. Rozhodl jsem se 10. března, kdy Vláda České republiky nařídila mimořádné opatření. 18. října jsem zvolil po dohodě se sólistou Vilémem Veverkou. Na podzim by situace mohla být už jiná.

Myslíš, že osud kulturních akcí v následujících zhruba dvou měsících je stále nejistý?

Ano, myslím si to. Lidé se z tohoto šoku budou nějakou dobu vzpamatovávat. Jak se říká, tím nejlepším lékařem je čas.

To je pravda a je skvělé, že plánovaný program zůstane zachován. Jak reagoval na situaci hobojista Vilém Veverka, který je sólistou koncertu?

Ano, program zůstane zachován. Vilém je moudrý muž, situaci, v níž se společně nalézáme, pochopil.

Jak využiješ nenadálého času?

Vzhledem k tomu, že jsem také zástupcem ředitelky Terezie Krainové, mám stále povinnosti vůči Základní umělecké škole Bohuslava Martinů. Výborně nám s kolegy funguje e-mailová komunikace, máme ve škole elektronický systém iZUŠ, díky kterému mohu pracovat  v režimu tzv. „home office“, a zřejmě příští týden budu vyučovat mé žáky prostřednictvím online výuky hry na fagot a zobcovou flétnu.

To nás napadla stejná věc! Myslíš, že to mladí muzikanti přivítají?

Nyní je žádoucí mít s žáky kontakt. Chci zkusit výuku online prostřednictvím programu Skype. Rodiče to určitě přivítají (jak mi napsal jeden tatínek, aby tzv. „nezvlčely“) a věřím, že mě žáci rádi uvidí.

Dobrý nápad. Naštěstí každá epidemie jednou odezní a opět se ozve živá hudba. V případě Moravskoslezské Sinfonietty nás čekají v další sezoně velké věci. Můžeš nám prozradit, co se chytá?

Myslel jsem, že to bude radostnější příprava na tuto velkou událost. Spojili jsme síly s Trojhalím Karolina. Připravujeme Symfonii „Tisíců“ č. 8 Gustava Mahlera. Ve spolupráci s mnoha hudebními institucemi jako jsou Janáčkova filharmonie Ostrava, Symfonický dechový orchestr Májovák Karviná, Sbor opery Národního divadla moravskoslezského, Canticum Ostrava, Chorus Ostrava, Sbor přátel zpěvu Permoník Karviná, Dětský pěvecký sbor Ondrášek Nový Jičín, Dětský pěvecký sbor ZUŠ Bohuslava Martinů a další tři pěvecké sbory z Brna, se kterými nyní jednáme. Máme také vynikající sólistický ansámbl ve složení Veronika Rovná Holbová, Liana Sass, Tereza Hořejšová, Michaela Zajmi, Václava Krejčí Housková, Daniel Schostok, Lukáš Bařák a Jan Hnyk a báječného dirigenta, kterého prozatím nemohu prozradit.

Tak tomu říkám skutečně velkolepá oslava! Proč ses rozhodl spojit ji právě s osobností Gustava Mahlera? Je tvůj oblíbený skladatel?

Velkým obdivovatelem Gustava Mahlera je vynikající pedagog Janáčkovy konzervatoře Jiří Čech. Ten byl tím, kdo můj život zásadně ovlivnil. Moravskoslezská Sinfonietta slaví v roce 2021 10 let své existence, před 110 lety zemřel Gustav Mahler, 100 let uplyne od dostavby Trojhalí a Moravskoslezskou Sinfoniettou prošlo přes 1000 hráčů. Tolik symboliky, že to nešlo jinak.

Pohled na repertoár Moravskoslezské Sinfonietty svědčí o velkém žánrovém spektru. Jako jeden z prvních orchestrů jste se začali v tomto kraji specializovat také na koncerty filmové hudby. Co vás k tomu vedlo?

Myslím si, že stále platí rčení Co Čech, to muzikant. Ve filmové hudbě jsou emoce a ty k člověku patří. V roce 2011 se v Moravskoslezském kraji nenabízela možnost interpretovat filmovou hudbu, která je v oblibě u mnoha muzikantů a posluchačů, tak jsem si řekl, že bych vsadil kartu právě na filmovou hudbu. Každý rok v červnu v obci Řepiště pořádáme letní koncerty filmové a populární hudby. Jsou to velmi populární na koncerty, které každý rok navštěvuje v průměru 800 až 1000 diváků.

Pravidelně se jako interpret účastníš také přehlídek a festivalů současné hudby. Je to pro seberozvoj muzikanta důležité?

Pokud chci být dobrým muzikantem a učitelem, je žádoucí, umět vysvětlit žákům např. multifony a další moderní techniky. Musím je znát nejen v teoretické, ale také v praktické rovině. Díky Petru Kotíkovi jsem měl možnost interpretovat přes sedmdesát titulů soudobé hudby.

To je šance, která se neodmítá. Hraješ na nástroj, který lze slyšet převážně v klasické a současné „vážné“ hudbě. Jaký je o hru na fagot zájem?

Myslím, že vše je o učiteli. V současné době mám čtyři žáky, kteří hrají na fagot. Můj žák Jan Čurda se letos dostal do fagotové třídy Pražské konzervatoře k Ondřeji Roskovcovi. Žáky oslovuje dle mého osobnost učitele, jeho cílevědomost, zkušenost a především nadšení.

Možná by to chtělo více takových osobností a lidí, kteří svým nástrojem a hudbou opravdu žijí. To mě přivádí k myšlence, jestli si umíš představit živit se jiným způsobem…

A v tom je to kouzlo společnosti. Každý jsme jiný. Pracoval jsem také ve skladu a v restauraci. V restauraci, když mi donesou jídlo nebo namarkují položku, kterou jsem si neobjednal, s úsměvem to přejdu. Sám vím, jak to mají číšníci a servírky mnohdy těžké, protože jsem byl mnohokrát svědkem situace, kdy jsem si nepřipadal jako číšník, ale spíše jako sluha. Proto si vážím svého zaměstnání ve školství.

Máš nějaký vzkaz, který bys chtěl lidem říct?

Když vidím situaci v umělecké branži, ve které mnoho mých kolegů nyní ztratilo práci, chci jim pomoci, třeba účinkováním v Symfonii „Tisíců“. Problémy mají také filharmonie, divadla a další kulturní instituce. Nevracejte vstupenky a podporujte kulturu. Protože kultura je základní kámen lidské civilizace. Děkuji vám.