Divadlo Mír otevřelo vlastní komorní scénu premiérou inscenace hry Trochu hodně mimo

Pro začátek citace z webu Divadla Mír: „MírOFF bude komorní experimentální scéna, na které budeme uvádět vážnější témata, ale i tragikomické polohy a repertoár určený pro diváka, který si rád zajde do divadla i na jiné žánry než jen na komedie. Bude se zde více uplatňovat autorské divadlo a zároveň tak chceme mírovým hercům nabídnout co nejširší paletu hereckého uplatnění,” říká umělecký šéf Divadla Mír a herec Štěpán Kozub. „Ne každý chce totiž dělat výhradně komedie a MírOFF tak poskytne prostor i pro vážnější témata. To však neznamená, že se zde zaměříme jen tímto směrem, vždy to bude trochu líznuté nějakou ironií nebo černým humorem,” doplňuje Kozub.

Pro první inscenaci uvedenou na komorní scéně MírOFF, nacházející se na jevišti Divadla Mír, kde se hraje za oponou před několika řadami sedadel, napsala hru autorská dvojice Štěpán Kozub/David Vyhnánek. Oba autoři se také ujali režie.

Hra s názvem Trochu hodně mimo se podle anotace má věnovat tématu tzv. dark webu, což jsou běžnému uživateli internetu skryté webové stránky. Na dark webu si uživatelé vyměňují hacknuté databáze, dětskou pornografii, prodávají se falešné identity, údaje z platebních karet, ilegální léky, drogy, zbraně nebo rovnou domlouvají vraždy.

Robin Ferro a Ondřej Malý. (Foto: Jan Lipovský)

Téma je to atraktivní, svým způsobem přitažlivé. Štěpán Kozub a David Vyhnánek však zůstávají při zpracování tohoto tématu poněkud na povrchu. Chybí zde alespoň minimální barvitost postav, originální a překvapivý nápad, věrohodnost děje, nepracuje se s proměnami atmosféry. K pobavení diváka se použije gumová maska prasečí hlavy, strup na zadku zmíněný v telefonátu s matkou nebo kazetový magnetofon, který nehraje, neboť nemá šnůru v zásuvce.

Hra Trochu hodně mimo je napsána pro čtyři herce. Dvě hlavní postavy, mladí muži nepříliš vysoké inteligence, obývají byt podobný spíše doupěti. Je to jedna místnost, ve které se odehrává děj. Na jedné straně pohovka, na druhé matrace ležící na podlaze, záchod za závěsem, stará oprýskaná lednička, na které je kazetový magnetofon, stůl, jedna plastová a jedna stará kancelářská židle a skříň. Na stole uprostřed mezi hromadou odpadků, které se vyskytují i na podlaze, je notebook. Na pohovce se povaluje sexuální pomůcka-nafukovací panna. V hracím prostoru je pak ještě na okraji umístěno jakési kovové zábradlí, využité ve scéně, ve které je zapotřebí mimo interiéru i exteriér. Jedna epizodní ženská postava a jedna epizodní mužská postava doplňuje celou čtveřici. Již zmíněná nafukovací panna naštěstí není využita jinak než jako povalující se rekvizita.

Z inscenace Trochu hodně mimo. (Foto: Jan Lipovský)

Děj je velice prostinký, primitivní stejně jako obě hlavní mužské postavy. Fučo a Richard, typičtí outsideři obdařeni vskutku nízkým intelektem, neschopní si najít aspoň trošinku slušný způsob obživy, o životní partnerce ani nemluvě, z neznámých důvodů bydlí spolu a jediné, co se divák dozví, je to, že se vzájemně považují za kamarády.

Fučo (Robin Ferro) je přece jen o něco málo rozumově schopnější. Je to on, kdo při surfování na internetu narazí na dark web a dokonce se mu podaří do něj proniknout. Přesvědčí Richarda (Ondřej Malý), že se oba pokusí vydělat si peníze tím, že splní internetovou zadanou objednávku. Je zcela předvídatelné, že pokus vymanit se z bídy se jim nepodaří. Zbytek příběhu nebudeme prozrazovat, aby diváci, kteří si na tuhle tragikomedii koupí vstupenku, měli důvod na představení jít.

Robin Ferro. (Foto: Jan Lipovský)

Přibližně hodinové představení balancuje mezi žánry černé grotesky a parodie. Parodická rovina přijde na mysl v souvislosti s obsahem připomínajícím obsah céčkových filmů.

Trojice velmi dobrých herců (již zmínění Robin Ferro a Ondřej Malý, k nimž v závěru přistoupí Albert Čuba v roli nazvané Hybatel) de facto nemá co hrát. První dvě třetiny představení předvádějí klauniády na téma mizivé inteligence, které střídají záchvaty vzteku a vzájemné nevraživosti. Postupem času se tento režijní rámec stává monotónním a stále více nudnějším. Také jediná ženská postava, pojmenovaná jako Saša (alternující Beáta Hrnčiříková a Dana Jaceková) nemá žádnou hloubku vyžadující větší herecké nasazení.

Z inscenace Trochu hodně mimo. (Foto: Jan Lipovský)

Pokud chtěli inscenátoři ukázat světu netušené hlubiny nebezpečí skrývajícího se pod pomyslným vrcholkem ledovce nazývaným internet, nedostali se pod hladinu banality, a tak je inscenace hry Trochu hodně mimo jen nevyužitou příležitostí.

K naplnění slibného záměru – vytvoření lákavé experimentální komorní scény na jevišti Divadla Mír – bude zapotřebí hledat hlavně dramatické předlohy mnohem vyšší kvality. Nemalé herecké schopnosti zde hrajících umělců si to jistě zaslouží.

Premiéra inscenace Trochu hodně mimo se uskutečnila v sobotu, recenze je psaná z pondělní první reprízy.