Španělský text mi dává zabrat, říká loutkoherec Karel Růžička, který se chystá na festival do Mexika

Slyšel jsem, že si ti zalíbila španělština…

Ohromně! V loňském roce v září měla u nás premiéra pohádka Fuj je to! Je to vyprávění o pejskovi, který není moc čistotný. Tedy líbí se mu, když se může ušpinit, a ne pořád jen dbát na čistotu. Uteče z domu, dostane se na staveniště, kde potká starého psa, který žije na ulici, a ten mu řekne: Ty seš pěkně blbej, doma jsi měl všechno a tady nebudeš mít nic. Jednou večer si prohlíží okna, kde si v bytech hrají děti, a pak uvidí dokonce malého pejska, se kterým se mazlí jeho panička, a přijde mu líto, že už není doma. Vrátí se, ale je tak špinavý, že ho nikdo nepozná a doma ho nechtějí. Nakonec ale všechno skončí dobře.

Vůbec by mě nenapadlo, že si téhle pohádky všimne někdo, kdo ji doporučí na loutkářský festival do Mexiko City. A pořadatelé v Mexiku měli podmínku, abychom pohádku odehráli ve španělštině. Je to 19 stránek španělského textu. Já sám španělsky neumím ani slovo. Je to něco jako bych se učil nazpaměť maďarský telefonní seznam. Učím se to tak, že mám vedle sebe český text a španělský text, takže vím, o co se v jednotlivých situacích jedná. Teď už mám v hlavě takové bloky ve španělštině, ve kterých sice vůbec nevím, co říkám, ale doufám, že diváci porozumí.

Musíš přece hrát! Zvolit správnou intonaci a tak …

To vím. Ty bloky jsou popsané a určené k daným situacím. Sjeli jsme to už celé dohromady se zvukem a se světly. Výborní byli osvětlovači, kteří se do toho textu vůbec nekoukali a říkali, že mě ztratili hned na první stránce, ale představ si, že to celé odsvítili úplně v pohodě.

Takže je to divadlo, které je srozumitelné každému, i když zrovna neumí řeč, ve které se hraje! To jste to tedy klidně mohli hrát v tom Mexiku česky …

Nemohli, chtějí španělštinu. Mám lektora a ten teď přivedl na zkoušku jednoho rodilého Španěla, kterému jsme kus zahráli. A představ si, on rozuměl úplně všemu! To pro mě byla největší satisfakce za ty dva měsíce, co se to učím. Denně minimálně hodinu.

Kdy do Mexika odjíždíte?

22. března.

Tak to ještě máš dost času. Co tam budete všechno hrát?

My odehrajeme jen tu naši jednu pohádku o pejskovi, a to dvakrát. Ale na podzim s tím pojedeme do Řecka a také do Španělska.

Nevím, jak je to s počtem psů na obyvatele v Mexiku, ale v celosvětové tabulce, která tohle srovnává, jsme my, tedy Česká republika, dost vysoko, máme hodně pejsků v domácnostech. Vím jen, že na posledních místech jsou země, kde se psi jedí. Tedy abych byl přesný, třeba v Koreji chovají určité plemeno na maso a prodává se tam jako u nás třeba hovězí. Tam byste moc diváků neměli …

Třeba by se to hrálo jako reklama v jídelnách, jako motivační video (smích).

Opusťme tento poněkud drsný humor a vraťme se k divadlu. Dozvěděl jsem se, že Divadlo loutek má své vlastní televizní vysílání …

No tak doslova ne! Vymyslel jsem námět, že tady u nás budeme točit takové video, ve kterém bude loutka Sandry Bulldloutkové. Stříhá si to naše tisková mluvčí Lucka Mičková. To je ta Sandra, která chce našim divákům něco říct. Jedná se spíše o jakýsi propagační kanál, k vidění je na YouTube a na Facebooku. Máme hotové teprve dva díly, takže je to v plenkách. Loutku vyrobil Tomáš Volkmer, učíme se na tom všichni. Děláme to v trojici Lucka, já a Martin Legerski. A ještě nám u toho asistuje Vašek Klemens, náš umělecký šéf.

Ty jsi člověk mnoha řemesel…

Spíš mě baví si vymýšlet. Vymyslel jsem si třeba něco jako loutkový jukebox. Hodíš do toho minci a zahrají ti naše loutky a naši herci písničku nebo pohádku, kterou si zvolíš. Ale ještě to není na světě (smích)….

A také máš rád vláčky …

Teda, ty víš všechno!

Vím, že jsi vláček do představení Děják z rychlíku vyrobil.

Nevyrobil. Jen jsem udělal mechaniku, aby to jezdilo samo.

Ale doma prý máš velký model železnice.

Ano, a je tam všechno. Je tam nádraží, hory, mosty… Kdysi to měl doma můj kamarád, ještě když jsme byli malí. Vyrostli jsme, kamarád se přestěhoval, a pak mi po letech říká: Představ si, v tom baráku to všechno pořád ještě je. Tak jsem to koupil. Jako vánoční dárek synovi. Dodnes nezapomenu na ty jeho rozzářené oči.

Tak přeju hodně rozzářených očí vždy, když vstoupíš s čímkoliv na jeviště.

Děkuji.