Lada Bělašková: Nabídka moderovat Ceny Jantar mě překvapila a ohromně potěšila

Jaký význam pro vás mají Ceny Jantar?

Poprvé jsem se s tímto projektem setkala ve chvíli, když jsem byla oslovena, abych galavečer a historicky první udílení kulturních Cen Jantar moderovala. Absolutně mě to překvapilo a ohromně potěšilo, že jsem tuto nabídku dostala, i když se mi zároveň rozklepala trémou kolena. Byla to velká škola! Galavečer se před dvěma lety velice povedl, byl to krásný zážitek, setkala se spousta talentovaných lidí z celého kraje. Je to skutečně hezká myšlenka a možnost, jak více propagovat a ukázat kulturu našeho kraje ve všech oborech. Teď se chystá třetí ročník a já mám opět tu čest a možnost moderovat tento galavečer společně se svým skvělým parťákem Lumírem Olšovským. A do toho mi v lednu zavolali, že jsem nominovaná na cenu za ženský herecký výkon. Tak tohle mě potěšilo úplně maximálně. Přišlo to navíc ve chvíli, kdy jsem se cítila dost upracovaná a unavená. Takže mě to, jak se říká, nakoplo a řekla jsem si: Jo, někdo si všiml tvojí práce, to je skvělé! Je to krása, nominovaná a zároveň moderátorka, z toho možná vzejde i nějaká vtipná situace. Rozhodně to bude zajímavé!

Víte, v tom našem činoherním oboru je daleko větší konkurence než v jiných divadelních žánrech. Taky je to dáno počtem činoherních premiér a počtem činoherních divadel a souborů, ve kterých jsou výborní herci a herečky. Takže moc děkuji porotě za nominaci, moc si toho cením. A gratuluji všem spolunominovaným!

S Lumírem Olšovským na první ročníku Cen Jatar. (Foto: J. Zerzoň)

Co na myšlenku udílet ceny v oblasti divadla v rámci kraje říkají vaši kolegové herci?

To byste se musel zeptat kolegů! My se o tom moc nebavíme. Zaznamenala jsem ale, že jinak se na tuhle věc dívá někdo, kdo je nominovaný nebo byl už oceněný, a jinak ten, který ještě nijak oceněn nebyl. Nejen na Ceny Jantar, ale i na další předávání cen v oblasti umění. Je to vlastně jakási soutěž. A soutěže v umění, no … Někdy to může být pro mnohé i kontraproduktivní. A také záleží na tom, kdo je v odborné porotě a nakolik jsou porotci respektovaní ve svém oboru…

To myslíte jako že se můžete setkat se závistí nebo s různými ne zrovna potěšujícími komentáři a podobně?

Tak to ani ne. Spíš mi jde o objektivitu. Mluvím teď o cenách všeobecně, jestli mi rozumíte… Sama bych ráda věděla, podle čeho se porotci rozhodují, jestli všechno viděli, jaká mají měřítka a tak dále.

Soutěž má určitý statut, který je veřejně dostupný.

Právě mě napadlo, že bychom i na Jantarech mohli jako moderátoři galavečera detailněji seznámit přítomné diváky s tím statutem a s podmínkami nominace a udělení ceny.

Jestli na to bude čas, koncertní galavečer je už tak dost dlouhý…

To máte pravdu. Máme opět bohatý program, jako v předešlých ročnících. A spoustu kategorií s nominovanými umělci. Ale musíme se vejít do určitého časového limitu, protože galavečer se bude opět vysílat v živém přenosu na vlnách Českého rozhlasu Ostrava a živém videopřenosu na kanále YouTube.

Víte, které z vašich kolegyň jsou ještě nominované?

No samozřejmě! Bylo by divné, kdybych to nevěděla… a taky už probíhají přípravy a já musím znát jména všech nominovaných! Anička Cónová a Petra Kocmanová jsou spolu se mnou v tom tříčlenném finále. A pak jsou tam ještě širší nominace. Už jen to, že jsem ve finále spolu s Aničkou Cónovou z našeho Národního divadla moravskoslezského, váženou herečkou, je prostě úžasné. Aničku mám moc ráda a vážím si jí.

V inscenaci Odcházení. (Foto: Radovan Šťastný)

Navržena jste byla hlavně za váš výkon v Odcházení, ale porotu zaujaly i vaše výkony ve Výnosném místě a v dalších inscenacích.

No vidíte, zrovna tohle jsem nevěděla. Já měla informaci, že je to jen za Odcházení. A řeknu vám, že když vezmeme Ost-ra-var, tedy přehlídku ostravských činoherních divadel, tak je mi líto, že od nás z divadla v tom festivalovém programu posledních pár ročníků nebývají zařazené komedie. Třeba z posledních taková Dokonalá svatba v režii Janusze Klimszy, ve které mám fajnou roli, kterou si moc užívám a diváci podle výbuchů smíchu taky. A takových komedií je či bylo víc.

Ano, velice vám to v postavě pokojské Julie sluší …

Jé, tak to děkuji! Vy jste to viděl? Myslím, že recenzi od vás na tohle představení jsem nečetla.

Tu psala kolegyně Evelína Staněk Síčová, ale já vás viděl, protože jako porotce Ceny Jantar a celostátní Ceny divadelní kritiky chodím na všechny premiéry všech divadel v našem kraji. Ano, Dokonalá svatba je dobrá tzv. lehčí komedie. Ale teď mi spíše řekněte, která z těchto tří rolí, myslím v Dokonalé svatbě, ve Výnosném místě a v Odcházení je pro vás nejvýznamnější.

To se takhle nedá říct. Já mám ráda všechny tři. Trému mám vždycky, vždycky se musím před každým představením podívat do textu a několikrát si ho zopakovat, protože toho není málo. Irena v Odcházení je pro mě náročná z toho důvodu to celé umyslet, ale tak jinak.

Umyslet?

Vojta Štěpánek, který to režíroval, to postavil tak, že v tom hraje každý pohled, každé otočení hlavy. Vše má svůj význam. Některé věci jsou téměř „nacvičené“, ale musím říct, že je to typ divadla, který mě moc baví. Soustředit se a myslet na každý detail, na synchronizaci s ostatními a podobně. A do toho říkám text, který je napsán odlišným způsobem než v jiných hrách. Je lehce absurdní, ze začátku jsem hledala smysl v tom, co a proč říkám, a hodně přemýšlela, co tím autor myslel a jak vlastně mou postavu viděl… Také jsou ve hře výborné promluvy autora, které mám hodně ráda a fakt mě baví, čímž se Odcházení taky například liší od jiných her. Tohle je moje první setkání s Václavem Havlem. A jsem za něj opravdu ráda.

V inscenaci Odcházení. (Foto: Radovan Šťastný)

Ve Výnosném místě, což je ruská satira, mám jednotlivé ucelené výstupy a vtipné písničky. Za písničky jsem ráda, to mi překladatel Tomáš Vůjtek a režisér Ivan Krejčí udělali radost, protože vědí, že ráda zpívám. Ty písničky s vtipnou choreografií mě tam baví. A když mám srovnávat, tak pro mne je velice důležité, jak reagují diváci. Když z hlediště cítím energii, že jsme diváky zaujali a že se baví, tak je to velice povzbuzující.

Ale ještě něco vám musím říct. Ještě nikdy jsem nečetla tolik nenávistných zpráv na facebooku divadla jako před premiérou Odcházení. Velice mne mrzely reakce některých lidí, kteří psali, proč zrovna tohle hrajeme. A že už k nám nikdy nepřijdou, když hrajeme Havla, takového šaška, no prostě urážlivé a nenávistné výroky. O to radostnější a zajímavější je, jak lidé reagují na samotné představení. Jsou nadšení z inscenace a taky překvapení, že je to zpracováno úplně jinak než film Odcházení, baví se a máme skoro pořád plno. Tohle jsem po těch předchozích reakcí nečekala. I když v to věřila. Potěšilo mě, jak diváci přijali Odcházení, po těch nenávistných zprávách, je to taková satisfakce.

Nechcete něco v téhle chvíli vzkázat těm, kteří psali ty nenávistné výroky?

Víte, Česká republika, politická situace, rozdělené tábory, to je na delší řeč. Co bych vzkázala? Že vždycky je nejdůležitější vztah k druhému člověku a k lidem vůbec. Ať na sebe vzájemně nejsme zlí a plní nenávisti. Když někdo vidí zlo a nic s tím nedělá, tak ho vlastně podporuje. Ať nemáme klapky na očích, ať slepě neopakujeme a nepřebíráme názory jiných, dokud si věc sami neověříme. Je velice lehké něco odsuzovat a přitom o tom nic nevědět.

Takže je všechny zvete do divadla na Odcházení, aby věděli, o čem mluví?

Přesně tak.