Nekorunovaný král českého swingu Vojtěch Dyk ohromil Ostravu za doprovodu Janáčkovy filharmonie

„A teď znovu a pěkně od začátku!“, vykřikla pod pódiem na Vojtěcha Dyka jedna rozvášněná fanynka, která se svíjela do rytmu. Asi v tu chvíli netušila, že vlastně pěkně vystihla podstatu swingu. Vojtěch Dyk a bandleader Josef Buchta spojili síly před 10 lety. Proto jejich společná oslava, kterou si ani v Ostravě nenechaly ujít tisíce diváků, dostala podtitul Deset let Beat ve swingu. K výročí si aktéři nadělili také „živé“ cédéčko, které je časosběrným profilem jejich vzájemné spolupráce.

Krátce po osmé hodině už byli i ti, kteří zoufale hledali poslední parkovací místa, na svých sedadlech. Na pódium se nejprve dostavila Janáčkova filharmonie, následovaná B-Side Bandem s Josefem Buchtou. Nekorunovaný swingový fenomén Vojtěch Dyk zahájil citlivými, sentimentálními, velkolepě vygradovanými standardy Mona Lisa a španělskou A veces, kterou má dobře zažitou už z dob Nightworku. Nechyběla ani emocionálně úchvatná Fragilidad s éterickou orchestrální předehrou a subtilní naléhavostí kytary a zpěvní linky.

Dirigent Jan Kučera. (Foto: Petr Klapper)

Prvním vrcholem večera bylo pro mne osobně Largo Antonína Dvořáka v nádherné jazzově-improvizační úpravě. V něžné melodii, která je považována za nejkrásnější hudební téma všech dob, se Dyk svým jemným, intonačně čistým falzetem střídal se saxofonem Michala Žáčka. Byla to úchvatná demonstrace jazzové spolupráce a hýčkání s každým jednotlivým tónem, s detailními změnami v barvě a emocionálním odstínění. Ukázalo se, že Dvořákova geniální hudba absorbuje každou citlivou a chytře vymyšlenou modifikaci. To, co se rozpoutalo v dalším průběhu více než desetiminutové improvizační jízdy, bylo prostě dechberoucí.

Michal Žáček. (Foto: Petr Klapper)

Z autorských věcí nechyběl nápady sršící Orient Express Ondřeje Brouska, který Dyk umí podat s jedinečným hereckým i pěveckým nadhledem. Pobavil eroticky motivovaný slovenský Vihorlat s pověstným překvapením v závěrečném rozuzlení příběhu. Jedním z velehorských vrcholů byl i song Cry Me a River s temperamentním houslovým sólem Petra Bendy z Janáčkovy filharmonie. Velký ohlas vzbudila i instrumentálka v podání famózního Michala Žáčka.

B-Side Band potvrdil své exkluzivní postavení na současné swingové hudební scéně. Technická suverenita všech osmnácti hráčů a jasná artikulace i frázování vyvolaly pocit, že celá sekce hraje jakoby „jedním dechem“. Z jejich podání byl zřetelně cítit nadhled i nevtíravá spolehlivost. Hráči jednotlivých nástrojových skupin se také několikrát během večera představili v šťavnatých sólových linkách. Neodmyslitelnou roli sehrál ostravský jazzový mág Boris Urbánek, jehož klávesy jsou posledních pár let jedním z poznávacích znamení B-Side Bandu.

Vojta Dyk a B-Side Band. (Foto: Petr Klapper)

Janáčkova filharmonie byla perfektně ozvučena: alespoň k nám, sedícím přímo pod pódiem, se neslo vše z bohatého orchestrálního pléna srozumitelně a v příjemné znělosti. Jeden z nejuniverzálnějších orchestrů České republiky potěšil kultivovaným zvukem, temperamentní dynamikou a jeho hra účinkovala jako úžasné, pestrobarevné koření všech společných písní. Dirigent Jan Kučera je při podobných událostech nepostradatelným mužem, který svým osobním šarmem a uměleckými schopnostmi představuje ideální oporu filharmonii, všem dalším pak báječného kolegu, který pro legraci nejde nikdy daleko.

Na intenzitě úspěchu koncertu se rovným dílem podepsali všichni, kteří byli na pódiu. Mám na mysli i parádní taneční choreografii Pavla Strouhala a Zuzany „Zizoe“ Veselé, kterou skvěle předvedli tanečníci. Někteří z nich se v závěru nezdráhali přidat k roztančenému davu diváků přímo pod pódiem. Nevadil ani výpadek techniky, který se obešel bez pískotu, zato však s humornými melodickými názvuky z publika.

Hala byla naplněná do posledního místa. (Foto: Petr Klapper)

Co dodat? Patrně nikdo nepochyboval, že půjde o mimořádný zážitek. Nad koncertem v Ostravar Aréně zářila šťastná hvězda a všechno se podařilo na jedničku. Vojtěch Dyk je prostě talent od pánaboha a každým okamžikem dokazuje, že jej maximálně zužitkovává a předává s vulkanickým drajvem všem kolem sebe. Swing má v krvi, jeho neúnavnost a stylovost, s jakou interpretuje každou píseň, je naprosto vzorová. Nikdy neklouže po povrchu pouhé reprodukce, avšak ponechává si prostor pro vlastní názor, improvizaci a legraci. U zpěváka jeho formátu je úplně jedno, zda zpívá jazz, swing nebo třeba popovou baladu. Díky své bezbřehé univerzalitě čaruje ve všech stylech stejně kvalitním hlasem absolutně mimořádného rozsahu. Opájí skvělým frázováním a citem pro melodii, rytmus a text. Neméně důležitou složkou jeho projevu je mimořádné pohybové a taneční nadání, v němž si nezadal s profesionálními tanečníky.

Je mnoho povolaných, ale proklatě málo vyvolených. Vojtěch Dyk patří k té vzácné druhé skupině a v sobotu o tom v Ostravě přesvědčil zřejmě všechny, kteří se na jeho velkolepý večírek vydali. Dokázal si absolutně podmanit publikum diváky svou spontaneitou, přímočarostí a osobním nasazením. Jednoduše a nezpochybnitelně: Nekorunovaný současný král českého swingu.

Kdo by chtěl Vojtěcha Dyka a B-Side Band ještě letos vidět naživo, bude mít šanci už jen na letním festivalu Štěrkovna Open Music v Hlučíně. Půjde o jejich jediný koncert v rámci nadcházející festivalové sezony.