Kateřina Ondřejková: V březnu v Ostravě začneme natáčet nový krimi seriál

Kateřino, ty jsi přišla do televize krátce před sametovou revolucí a podílela ses na řadě na svou dobu odvážných produkcí, vedle slavných Mlýnů to byly třeba Historky od krbu a další. Jak na ně vzpomínáš?

Na to natáčení vzpomínám hodně ráda, třeba na epizodu Postup, kterou napsali Fero Burda, Lumír Tuček a Ondřej Trojan, jenž ji také režíroval. Natáčeli jsme v lagunách u Orlové a hráli jsme si na to, že jsme ve slamu v Jižní Americe. Bylo to o fotbale.

Pak přišla další spolupráce s Petrem Čtvrtníčkem…

Petr Čtvrtníček byl členem hudební recesistické skupiny Mírový sbor z Uherského Hradiště, se kterým vydal CD Hoši, děkujem! My jsme točili v rámci letní filmové školy v Uherském Hradišti jejich koncert, kde Petr velmi dojemně zpíval písně Ladislava Štaidla.

Nevyhýbala ses ani dokumentární tvorbě?

Když se Míra Janek vrátil z USA, tak první věc, co tady natočil, byl dokument Sedum deset Nečtiny. Nečtiny jsou vesnice v západních Čechách, kde Ctibor Turba v barokní kapli dělal letní workshopy pro mimy a alternativní divadlo. Míra točil asi doposud neslavnější dokument, na kterém jsem se podílela, a to dokument s názvem Nespatřené. V roce 1997 vyhrál na festivalu v Karlových Varech a následně na mnoha dalších festivalech ve světě. S Mírou Jankem právě natáčíme dokument o Divadle Petra Bezruče Někdo to rád Bezruč. Zajímavé je, že Mírova žena, střihačka Tonička Janková, která pochází z Ostravy, u Bezručů v 60. letech pracovala jako rekvizitářka a osvětlovačka.

Hodně tě ovlivnil známý producent Čestmír Kopecký, čeho si na něm nejvíce ceníš?

Čestmír Kopecký je člověk, který skutečně zásadně ovlivnil můj profesní život. S oblibou mi říkal větu, kterou ráda cituji: Káčo, mnohdy stačí nepřekážet. Nedávno mi Čestmír volal, že se mu doneslo, že jsem to zase někde vyprávěla, a říkal mi, ať to už přestanu říkat, protože lidi si budou myslet, že nic nedělám. V roce 1999 se mi narodil můj starší syn a pět let jsem byla na mateřské a do televize jsem se po ní nevrátila. A zase se v mém životě objevil Čestmír Kopecký s tím, že Ostrava bude kandidovat na titul Evropské hlavní město kultury. A chtěl mě do týmu. Začali jsme znovu spolupracovat, bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Tedy ne mezi Čestmírem a mnou, ale mezi Ostravou a Plzní (úsměv).

Jenže pak nastala doba, kdy ses znovu hlásila do České televize…

Petr Dvořák se rozhodl do České televize vrátit producentský systém a vypsal výběrové řízení na kreativní producenty. Tak jsem se přihlásila, dost mě k tomu ponoukal zase právě Čestmír Kopecký. Uspěla jsem a kreativním producentem jsem už osmým rokem.

Jaké jsou z tvého pohledu největší producentské úspěchy Kateřiny Ondřejkové?

Tak určitě bych měla zmínit ty, které jsou měřitelné cenami. Mám dva České lvy, jednoho za Dabing Street a toho druhého za Spravedlnost. Za Českou televizi jsem koproducentem mnoha celovečerních filmů. V současné době máme v kinech Modeláře. Když se ale ohlédnu zpátky, tak z filmů jsem pyšná třeba na Cestu ven Petra Václava nebo na Učitelku Honzy Hřebejka a samozřejmě také na Staříky Ondry Provazníka a Martina Duška.  Ta otázka je ale hrozně nefér a staví mě do pozice Sophiiny volby – vybrat si z vlastních dětí/pořadů. Tu nejintenzivnější lásku má vždy to aktuálně narozené.

Tak pojďme k aktuálnějším dětem, to vypadá na pořádná dramata, že?

Jedním z nejnovějších je kriminální drama Stockholmský syndrom. Minulý rok to byl koprodukční seriál s Polskem a Ukrajinou Princip slasti. Na jaře to byla Zkáza Dejvického divadla a letos na podzim se dostane do vysílání minisérie Herec v režii Petera Bebjaka. Je to příběh homosexuálního herce, který se z nějakých z osobních důvodů rozhodl spolupracovat se Státní bezpečnosti. Ta jej nasazovala na muže, o kterých věděla, že jsou homosexuálové, což bylo v dané době trestné. Chtěla je přinutit ke spolupráci anebo zdiskreditovat. Je to velké morální drama.

Není tady nějaká inspirace aférou kolem herce Vítězslava Vejražky?

Předobrazem je Vejražka, je to ale jen volná inspirace, protože on byl děvkař.

Aktuálně také běží nový cyklus dokumentů o českých výtvarnících…

Ano, od 20. února jsme začali na ČT Art vysílat cyklus dokumentů o současných českých výtvarnících, jmenuje se Průvodce výtvarným územím. Diváci v něm budou moci sledovat vznik uměleckého díla od prvotního nápadu až po jeho instalaci. Objeví se v něm Kateřina Šedá, Krištof Kintera, Vendula Chalánková, Jirka Franta, David Böhm, Jiří Příhoda, Pavla Sceránková a Dušan Záhoranský.

O Českého lva se zanedlouho budou ucházet i tví opěvovaní Staříci. Jak jsi se k ním dostala?

K  tomu se váže zajímavý příběh, který začal asi před šesti lety. Na festivalu Finále Plzeň mě zaujali Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří zde prezentovali neuvěřitelně vtipným způsobem námět na Staříky. Po prezentaci jsem za nimi zašla s tím, že tohle chci za všech okolností dělat. Na Fondu nezískali dvakrát grant, několikrát se přepisoval scénář. Následovaly dlouhé castingy, někteří představitelé hlavních rolí zemřeli, například Ornest a Tříska. Hrozně se to táhlo, ale nakonec asi všechno je, jak má být, a 7. března budu držet všechny své palce Mrkvičkovi a Schmitzerovi, aby k těm cenám, které už za Staříky posbírali, sebrali i ty České lvy, protože podle mě jsou fakt fenomenální.

O čem je podle tebe producentská činnost?

V prvé řadě musí mít producent čuch na projekt a pak je hodně  o respektu a porozumění, protože kolem každého projektu  je strašně práce a také hodně peněz a u hraných věcí i času, který spolu ten štáb tráví.

V současnosti připravuješ i další ostravský krimi seriál, o čem bude?

V březnu začínáme točit v Ostravě a jejím okolí dvanáctidílný seriál Stíny v mlze, napsal jej Zdeněk Zapletal a režíruje Radim Špaček. Bude to epizodní detektivní záležitost se silným společenským a sociálním kontextem.

Proč zrovna tento žánr?

Je divácky oblíbený. Já mám ale ambice dostat do těch příběhů zprávu o současném světě a o společnosti. Chtěla jsem proto, aby hlavní postavou byla žena kriminalistka. Zajímá mě ukázat, jestli je pro ženu, matku, manželku možné skloubit osobní život s takto náročnou prací. Bude ji hrát Petra Špalková. Jednotlivé epizody nás zavedou do různorodých sociálních skupin od dětského gangu ze sídliště přes youtubery a motorkáře až k pašerákům a k zápasům v klecích.

A jak si ve vysílání vedl dle mého názoru velmi podařený Stockholmský syndrom?

Jsem velmi mile překvapena přijetím ze strany diváků i recenzentů. Druhý díl této dvoudílné minisérie byl více sledovaný než první, ale hůře hodnocený. Každopádně jsme ale zůstali vysoce nad průměrem.