V galerii PLATO se zkoumá intenzita fotografického média i knedlíčků plněných červenou řepou 

Sen ostravských umělců o pořádné městské „kunsthalle“ se po třiceti letech blíží do finále. „Musím říct, že jsem stále ještě překvapen, jak se městu, coby investorovi, zatím daří držet termíny. Pokud všechno dopadne podle plánu, bude nové zázemí galerie PLATO projektem uskutečněným v rekordním čase,“ pochvaluje si ředitel PLATO Marek Pokorný. Prostě intenzita. Legendární Slovník cizích slov Lumíra Klimeše vysvětluje intenzitu takto: stupeň síly, mohutnosti; síla, mohutnost.

Sen, který se změní v realitu. (Foto: Magistrát města Ostravy)

A ve středu večer přišel další intenzivní zážitek v podobě mezinárodní fotografické výstavy s poněkud záhadným názvem Skɪz(ə)m (tedy schizma, rozkol),  která zahajuje roční projekt Intenzity. „Zkoumáme různé druhy intenzit, které určují podobu současného světa,“ říkají tvůrci projektu. „Téměř všechno, co se s námi a naším světem děje, už téměř bezmyšlenkovitě označujeme jako intenzivní. Intenzivně se věnujeme práci, prahneme po intenzivních zážitcích, intenzivně se zajímáme o politiku, ekologii i módu. Ale co je ona intenzita?“

Z výstavy Skɪz(ə)m. (Foto: Ivan Mottýl)

Netuším. „Na první dobrou“ na mě nejintenzivněji zapůsobily snímky fotografického tandemu Lukáše Jasanského (1965) a Martina Poláka (1966). Při návštěvě polského Bialystoku na běloruských hranicích totiž náhodně vkročili i do instituce s názvem „Muzeum sochy Alfons Karny“. Karny byl polský realistický sochař a Jasanský s Polákem jen zadokumentovaly busty vystavené v jeho muzeu. Osobně jejich snímky chápu jako cílený příspěvek k současné diskusi, zda do výstavních síní patří klasické výstavy, která se díky PLATO intenzivně vede i v Ostravě. Je to vtipná alegorie s intenzivním dopadem na mysl. Je třeba vůbec tvořit další busty, tak jak se tomu učí třeba sochaři na Fakultě umění Ostravské univerzity? K čemu? Proč? Má to ještě nějakou intenzitu? A nezahubí nás intenzita virtuálního světa?

Snímky Lukáše Jasanského a Martina Poláka.

Jatka budou opravena za dva roky. PLATO zatím sídlí v bývalém hypermarketu společnosti Bauhaus, což je v evropském galerijním kontextu unikátní a monstrózní výstavní síň. A ředitel Marek Pokorný dokonale využívá předností, které tato dočasná galerie má. Především v ní není možno uspořádat ony klasické výstavy, jak je znají třeba návštěvníci galerií současného umění ve vídeňském komplexu MuseumsQuartier. V tamní galerii Mumok je nyní třeba k vidění vynikající přehlídka Modernismus v Mumoku 1910 až 1955 s díly Fernanda Légera, Marcela Duchampa či Hanse Richtera. Tohle je v bývalém supermarketu nemožné, hala má třeba nevyhovující klimatizaci, žádná instituce by do téhle „boudy“ nepůjčila cenná díla.

Marek Pokorný tak dostal prostor k experimentování. „Situace typu Bauhaus se už prostě nemusí opakovat. Naší povinností je tedy využít ji maximálně. To, co se tady s námi všichni za tu jasně vymezenou dobu naučí, a mám na mysli i profesionály z celé republiky a zahraničí, je k nezaplacení,“ liboval si Pokorný v podzimním rozhovoru s kulturním deníkem Ostravan.cz. V Bauhausu se totiž nevystavuje. A ani ve středu zahájená „mezinárodní fotografická výstava“ Skɪz(ə)m vlastně není výstavou v pravém slova smyslu. Je to pouhý pás panelů s fotkami, který lze v obrovské nákupní hale snadno minout. Cílem není výstavní projekt, ale zkoumání intenzity a intenzit.

Roger Ballen a Asger Carlsen. Čili Skɪz(ə)m, krásné a zároveň odpuzující akty. 

A vůbec nejde jen o fotografie. „Naše letošní dramaturgie nabídne řadu perspektiv a příkladů ze světa současného umění, hudby, filmu, gastronomie a společenského aktivismu, které vsadily na kritičnost i utopický nárok intenzity,“ říká Marek Pokorný. Tento týden se třeba v PLATO intenzivně vaří. Takzvanou Kuchyň intenzity mají na starost kurátorka Zuzana Blochová a umělec David Fesl. A třeba v pátek 21. února se až do desáté večer podává polévka z fermentovaného zelí, kořenové zeleniny, jablek, cibule, česneku, sušených hříbků a k tomu kváskový žitný nebo pohankový chléb.

Intenzivní kuchyň v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Projekt Skɪz(ə)m byl ovšem překvapivě zahájen projevem ředitele Marka Pokorného, který ale vzápětí slíbil, že něco tak „tradičního“ už se v PLATO nebude hned tak opakovat. Současným trendem v galerijním světě jsou totiž vernisáže bez „zbytečných keců“, jak se to už asi rok děje i v Bauhausu. Podstatná jsou vystavená díla a jejich interakce s návštěvníky. Při absenci projevů kurátorů není navíc divák zmítán cizími pochybnostmi o smyslu výstavy, jak to na vernisáži Skɪz(ə)m učinily její kurátorky Daniela a Linda Dostálkovy: „Nejsme si zcela jisty, zda jsou naše překvapené reakce vyvolány nesnadnou zařaditelností díla, či naší limitovanou představivostí. Nebo zda účinky, které při zhlédnutí výstavy zažíváme, jsou produktem naší mysli a její přirozené potřeby vstřebat kánon předkládané kulturní historie.“

Marek Pokornýa kurátorky Daniela a Linda Dostálkovy. (Foto: Ivan Mottýl)

PLATO je platforma k experimentování. „Paradoxně jsme tím asi nejvíce odradili od opakovaných návštěv zejména aktivní umělce. Naopak nám stoupají počty takových návštěvníků, kteří mají potřebu podívat se na sebe a na svět z nového úhlu. Anebo těch, kteří se aktivně zabývají nějakým problémem, který trápí je a místo, kde žijí. A to byl také záměr našeho obratu od výstav k takovým podobám současného umění, které zprostředkovávají témata, jimiž žijeme i mimo galerii,“ řekl také ředitel Pokorný v podzimním rozhovoru pro Ostravan.cz. „Není možná? Výstava v PLATO?“ překvapeně ale poznamenal při středeční „vernisáži“ fotograf Jaroslav Malík.

A kdo se ještě podílel na Skɪz(ə)m. (Foto: Ivan Mottýl)

Není to výstava, jsou to „intenzity“. Všeho druhu. A v pátek 21. února od šesté až do desáté večer můžete kromě výše zmíněného menu okusit i další intenzivní chutě. Třeba knedlíčky z vařených brambor, žloutku, másla a strouhanky z žitného kváskového chleba plněné červenou řepou a křenem. Anebo koláč z červených fazolí s jeřabinami, perníkovým kořením, vanilkou, máslem, medem a jablečným octem. Skɪz(ə)m. Skrz fotografie se dostanete k intenzivní baště, kterou můžete zapít třeba pramenitou vodou nabranou ve studánce U Sochorka ve Staré Bělé.

Umění má mnoho podob. A tohle je třeba jeden ze vzorců pro intenzitu elektrického pole. Božsky intenzivní vzorec, navíc vizuálně efektní.

,

*

Skɪz(ə)m. Městská galerie PLATO, výstava potrvá do 31. května 2020. Fotografie vystavují Ilit Azoulay (*1972, Tel Aviv, Izrael), Andrey Bogush (*1987, Petrohrad, Rusko), Roger Ballen (*1950, New York, USA) a Asger Carlsen (*1973, Frederiksberg, Dánsko), Mazaccio (1988, Villefranche-de-Rouergue, Francie) a Robert Drowilal (1986, Rodez, Francie), Lukáš Jasanský (1965, Praha) a Martin Polák (1966, Praha) a Joanna Piotrowska (*1985, Varšava, Polsko).