Tanečnice Rita Pires: Tančit duet v Rossiniho kartách je jako se zamilovat. Skoro zapomenete dýchat

Pocházíte z Portugalska, kde jste také vystudovala taneční konzervatoř. Jak se stalo, že vaše další kroky mířily právě do Ostravy?

Pátrala jsem tehdy po konkurzech a bylo to poměrně náročné období – když skončíte školu, nemáte většinou tolik příležitostí, nevíte toho moc o světě. Když jsem procházela stránky různých souborů, narazila jsem na web baletního souboru Národního divadla moravskoslezského. Neznala jsem ho, ale zaujal mě repertoár souboru. Zkusila jsem proto konkurz a nakonec tady zůstala. Bylo to vlastně velmi prosté. A nelituji toho!

Je balet v Portugalsku oblíbenou uměleckou disciplínou?

Bohužel moc ne. Musela jsem vycestovat mimo Portugalsko, protože u nás jen jeden větší soubor, který se zabývá klasickým tancem. Ostatní soubory jsou mnohem komornější a klasiku vůbec nedělají. Teď se ale začínají rozrůstat a z toho mám radost. Portugalský taneční svět je malý, je těžké tam dostat práci, mně se to nepovedlo. Ale nelituji toho, že jsem vyjela ven a dostala se mimo ten malý uzavřený svět, nasbírala jsem tak nové zkušenosti a jsem za to ráda.

Dokážete si představit, že byste se jednou do Portugalska vrátila a tančila tam?

Ano, možná, bylo by hezké tančit doma, ale… uvidíme.

Ze zkoušky představení. (Foto: archiv Rity Pires)

Ostravský baletní soubor v současnosti kombinuje klasické a současné tituly. Jak se vám daří přecházet z klasické techniky do současnému stylu?

Pro nás tanečníky je to už celkem přirozené, jsme na to zvyklí. V klasickém tanci je občas potřeba trochu více tréninku, protože jakmile jednou přestanete, je obtížnější vrátit se do formy. Současný tanec je pro mě osobně velmi přirozený a moc si ho užívám. V moderních choreografiích můžete ukázat to, co je pro vás typické a jedinečné. V klasickém tanci to tolik nejde, zvláště baletní sbory mají přísná pravidla (což je dobře a také mě to baví), nicméně se jako tanečník ráda cítím na jevišti sama sebou.

Váš výkon v choreografii Rossiniho karty přinesl velmi pozitivní ohlasy. Krom jiného se v ní objevujete ve velmi intimním, téměř meditativním duetu, kde jste vy i váš taneční partner téměř nazí. Cítila jste se v této scéně dobře od začátku, nebo to pro vás byla výzva?

O tomto duetu jsem měla možnost přemýšlet už na konci minulé sezóny, kdy jsme dělali konkurz do Rossiniho karet. Neustále se lidé kolem mne ujišťovali, jestli s nahotou na jevišti nemám problém, protože to není nikdy jednoduché. Ale upřímně, byla jsem tak šťastná, že mě Mauro Bigonzetti do tohoto duetu vybral, že jsme nad tím ani moc nepřemýšlela. Je vlastně mnohem těžší o tom přemýšlet než to pak udělat. Před premiérou jsem byla hodně nervózní, hodně lidí se mě na tu scénu ptalo a mluvit o tom nebylo lehké. Ale když jsem na jevišti, nikdy se necítím divně nebo špatně. Moje tělo, to nejsem já – je to lidské tělo, které vypráví příběh.  Na jevišti se cítím jako jiný člověk. Zároveň si nemyslím, že je tento duet primárně o erotice a o sexu – já si to vykládám tak, že je to jako zamilovat se, skoro pak zapomenete dýchat. Mám také štěstí na tanečního partnera, Kokiho Nishioku, který je vždy velmi profesionální. Díky němu jsem se cítila dobře. Stejně jsem se ale trochu bála reakce publika, protože vím, že tato Bigonzettiho choreografie může být skandální, ale měli jsme pěknou zpětnou vazbu.

Koki NIshioka a Rita Pires v Rossiniho kartách. (Foto: Serghei Gherciu)

Je duet náročný také technicky?

Ano, je velice náročný. Cílem je, aby vypadal, že to nic není, ale ve skutečnost je velmi těžký. Vyžaduje spoustu práce a hlavně síly. Myslím, že z pohledu diváků působí křehce, ale já se vždycky pěkně zapotím, protože se musím soustředit na spoustu věcí zároveň. Ale to je na tom to krásné. Jinak by to byl jen další z řady duetů.

V Rossiniho kartách máte také hereckou scénu, ve které čtete (a hrajete/ztvárňujete) recept na maccheroni alla Rossini. Proč tanečníky většinou nebývá jednoduché na jevišti mluvit. Pomáhal Vám někdo s tímto výstupem, nebo jste spoléhala na vlastní interpretaci?

Během zkoušek s námi byla Béatrice Mille, která tančila v tomto představení při jeho světové  premiéře. Bylo skvělé s ní spolupracovat, je neuvěřitelná, a navíc tančila přesně ty role, které teď tančím já. Sdílela se mnou své zkušenosti a vedla mě. Je to ale velmi individuální – tanečnice, která dělá druhé obsazení, hraje tu samou scénu úplně jinak. Máme možnost vlastní interpretace, ale jsem vděčná za vedení a rady, protože pro tanečníky to opravdu není jen tak rozpovídat se na scéně. Upřímně řečeno, každý se mě ptal na to, jak se na jevišti vyrovnávám s nahotou, ale maccheroni alla Rossini byly náročnější, protože jsem musela neustále udržovat kontakt s diváky.

Jak se obyčejně připravujete na své taneční role? Nastudování choreografie je samozřejmostí, ale díváte se například také na videa, čtete kníhy a podobně?

Jako tanečník můžete pozorovat své kolegy a přátele a uvědomíte si, že každý je v něčem lepší než vy. Můžete si ale pro sebe vzít to, co je v nich nejlepší. Ne, že byste to ukradli, ani to nemyslím jako soutěž. Prostě musíte uznat, že na světě je tolik úžasných lidí, že se jen musíte dívat a nechat je na sebe působit. Při přípravě na roli v Rossiniho kartách jsem se hodně rozhlížela kolem sebe a hledala inspiraci v lidech. Musím říct, že bylo úžasné pracovat s Béatrice, její videa jsem viděla tolikrát… Neměla jsem v úmyslu ji kopírovat, ale chtěla jsem si z jejího pojetí něco odnést. A samozřejmě další obsazení Rossiniho karet bylo také skvělé. Když jsem pracovala na scéně „receptu“, bylo to jiné. Musím poděkovat svým italským kolegům, protože recept je v italštině a oni mi hodně pomohli, poslouchali mě, jak ho čtu asi stokrát dokola a myslím si, že některé pasáže už znají nazpaměť (smích).

Rita pires čte recept na makarony. (Foto: Serghei Gherciu)

Sledujete také současné světové tanečníky nebo soubory?

Ano, je jich hodně. Ale raději sleduji lidi, kteří jsou poblíž, protože to, co občas vidíte na videu, se od reality dost liší. Na Youtube najdete stovky úžasných videí, ale nakonec už vás ani nezaujme, když někdo otočí deset piruet, protože to vidíte pořád dokola. Hotový tanečník dokáže zvládnout různé role a spoustu různých věcí, je to o každodenním procesu, ne o jednom videu. Mám ráda právě ten proces a vývoj tanečníků.

Když si chcete od tance na chvíli odpočinout, co obvykle děláte?

Abych pravdu řekla, i když odpočívám, ráda se doma dívám na taneční videa. Taky trávím čas s přáteli, chodím do fitka, jenom tak se procházím a někdy fotím. Ráda zkouším nové věci, dlouhou dobu jsem dělala karate. Je fajn dělat se svým tělem pro změnu něco jiného než tanec.

Jaká role na ostravské scéně byla pro vás osobně zatím nejzásadnější?

Rozhodně role v Rossiniho kartách. Je to první úloha, ve které jsem dostala příležitost tančit něco pro mne skutečně jedinečného. Maura Bigonzettiho jsem milovala už od školy a vždycky jsem si chtěla v jeho choreografiích zatančit. Psala jsem o něm také práci v posledním ročníku školy – v předmětu „repertoár“ jsme si měli vybrat oblíbené choreografy a napsat o nich. Vybrala jsem si Nacha Duata a Maura Bigonzettiho.. Když jsem se dověděla, že budeme dělat konkurz na jeho choreografii, byla jsem nadšená! Když jsem pak přišla na sál, byl Mauro úplně normální člověk, přirozený, obyčejný… Pracovali jsme s ním jenom jeden den, při konkurzu, ale to stačilo, abych viděla, jak pracuje. Všechno, co nám říkal, prostě dávalo smysl a bylo „na svém místě“ (smích).

Protože má letošek takové magické číslo, zeptám se na závěr… jak vidíte svůj rok 2020?

Blíží se nám nová premiéra, takže nejbližší týdny budou náročné pro mě i pro celý soubor. Těším se, až pojedu zase svou rodinou, vždycky, když mám pár dní volno, snažím se letěl do Portugalska, moc mi chybí. A taky miluji léto, takže se těším na letní prázdniny.

Nejbližší reprízy představení Rossiniho karty se uskuteční 17., 21. a 23. dubna 2020 v Divadle Jiřího Myrona.

*

Rita Pires
Narodila se v Lisabonu v Portugalsku, kde získala taneční vzdělání na konzervatoři Escola Artística de Dança do Concervatório Nacional. Jako host spolupracovala s Companhia Nacional de Bailado Lisabon. V roce 2014 získala na Mezinárodní baletní soutěži v Portu (Portugalsko) 2. místo. Od sezóny 2017/2018 nastoupila jako stálý host baletu NDM, od prosince 2017 se stala sboristkou s povinností sóla