Hazard se smrtí aneb Král je mrtev. Nadějní Kazgaroth nabízejí na debutovém albu více pohledů na death metal

Historie kapely Kazgaroth se začala psát v roce 2014, přičemž je dobré vědět, že tato pětice tíhne především k melodickému pojetí death metalu a cizí jí nejsou ani výlety na jiná žánrová území. Pod albem Horn of Oblivion jsou podepsáni zpěvák Petr „Mínos“ Hykel, kytaristé Jakub „Rimmon“ Forst a Stanislaw Waclawik, baskytaristka Timea Šimoňaková a bubeník Adam „Shepard“ Kristl.

Jak už to u debutových nahrávek mladých kapel bývá, album obsahuje světlé body, tak i momenty, ze kterých si je třeba vzít poučení pro příště. Za povedený můžeme označit hned startovací song Zrádce, jenž udělá radost i příznivcům folk metalu, protože jeho součástí je vkusná a rozverná (řekněme) folklorní pasáž. Je to obohacení, které se dokáže vrýt do mysli posluchače.

Ve chvílích, kdy Kazgaroth přišlápnou plyn a vyrukují se syrovými, „hrubozrnnými“ deathmetalovými skladbami, to znamená Chase a Siege of Valley, se může zdát, že cílem této přímočarosti je dobrat se co nejdříve konce písně. Není tomu tak. Platí spíše fakt, že díky těmto songům album získává potřebnou dynamiku. Což je pozitivní a navíc to nahrávce přináší větší barevnost a razanci. Každopádně můžeme konstatovat, že právě v těchto písních (možná trochu paradoxně) je tato formace nejjistější. Skladatelský rukopis skupiny, tedy co nejvíce využít melodický potenciál skladeb, totiž zůstává stoprocentně zachován. Právě tahle vkusná extrémnost je to, co počin v dobrém slova smyslu nakopává.

Samostatnou pozornost si pak zasluhuje emocionální Last Breath s melancholickým úvodem.  Tento závěrečný song nechává nakouknout do doommetalového teritoria 90. let minulého století a je to velmi zdařilé připomenutí zmíněného období. Ačkoliv se v tomto případě hraje na citlivou strunu, nesklouzává se k přeslazenosti.

Co se týká česky zpívaných skladeb, tak funkci jakéhosi koncertního hitu kapely plní Hazard se smrtí, který sází na úderný refrén. Naopak za píseň plnou poutavých kontrastů lze označit Král je mrtev, kde se v úvodu opět čerpá z doommetalové studnice, aby se postupně přešlo až ke klasickému heavy metalu.

Přínosné tedy je, že Kazgaroth jsou hudebně otevření, netíhnou pouze k jedné cestě, ale nabízejí více pohledů na death metal. Struktura skladeb je sice jednodušší, ale o to více vyniká, že se kapela snaží propojovat silové pojetí s určitým melodickým cítěním. Občas se však do skladeb vkrádá kostrbatost, jakoby se váhalo, na kterou stranu se přidat a jakým směrem se vydat.

I proto poněkud vycpávkovou roli plní dvouminutovky Sailors of Despair a Blood of the Snakes. Problém těchto skladeb není v tom, že by vůbec neměly co nabídnout, v obou jsou zakomponovány chytlavé momenty, nicméně ve výsledku působí neotesaně a nedodělaně. Jistě se s těmito prezentovanými nápady dalo naložit lépe a účinněji. Pokud by z těchto podkladů vznikl jeden dravý song, albu by to jistě prospělo. V tomto případě platí, že málo může znamenat více.

Horn of Oblivion je slibný debut a pevný základní kámen. Vzhledem k tomu, že Kazgaroth jsou stále více aktivní na koncertním poli, dá se předpokládat, že díky tomu získají další hráčské zkušenosti, které nepochybně zúročí na další nahrávce. Zaseto mají, nyní je třeba hnojit, zalévat, učit se a být trpělivý.