Tanečnice a saxofonistka Šárka Benedová: Kde není pohyb, tam není život
28.1.2020 00:00 Tereza Cigánková Atd. Rozhovor
Šárka Benedová je ženou mnoha talentů. Tanečnice, performerka, lektorka a v neposlední řadě také hudebnice proplouvá lehce mezi různými žánry a nebojí se je propojovat a hrát si s překračováním hranic mezi nimi. Její základnou je v současné době norský Stavanger, do Ostravy ji přivedl rezidenční program, propojený rovněž s výukou workshopů v rámci MOVE Winter Intensive, na které naváže série víkendových seminářů improvizace a kontaktní improvizace. Šárka si mezi lekcemi našla čas také na krátký rozhovor, ve kterém se detailněji rozpovídala o svém vztahu k pohybu, o přístupu k tvorbě a plánech do nadcházejících měsíců.
Tanečnice a performerka Šárka Benedová.
Foto: archiv
Vaší hlavní doménou je současný tanec. To je ovšem velmi široký pojem. Jak byste sama definovala oblast, která vás nejvíce zajímá, a shrnula, co vás v současné chvíli profesně nejvíce zaměstnává?
Současný tanec je pojem opravdu široký. Já ho vnímám ve své podstatě jako filosofický směr spíše než čistě pohybový. Současný tanec totiž naprosto bezostyšně přiznává inteligenci těla. Do velké míry se na ni spoléhá, zejména v odvětvích jako je kontaktní improvizace, kterou považuji za naprosto nepostradatelnou současnou taneční techniku. V tuto chvíli se zabývám interdisciplinaritou, tedy prolínáním různých uměleckých disciplín. Spolupracuji nyní s jedním hudebníkem a společně smazáváme hranice našich uměleckých kategorií. Kontaktní improvizace hraje v tvůrčím procesu klíčovou roli. Hudebník Atul Giri, se kterým momentálně spolupracuji, se tancem v životě nezabýval, nicméně postupným seznamováním se s pohybem přes kontakt jsme došli až do fáze, kdy je schopný nerušeně a plynule hrát na kytaru a být manipulován a přemisťován prostorem, dokonce opustit kontakt s podlahou a být převeden z vertikální polohy do polohy horizontální.
Můžete vysvětlit, proč je kontaktní improvizace (nejen) v současném tanci tak důležitou disciplínou? Co tanečníkům nebo také netanečníkům přináší?
Přes kontaktní improvizaci dostáváme informace o vlastním těle způsobem, který je nám jinak nedostupný. Pracujeme s tělem v kontextu dalšího těla nebo těl. Vnímáme vlastní váhu i váhu cizí, její rozložení, dostáváme se do situací, jež jsou závislé na tom těle, které je s námi v kontaktu. Veškerý pohyb je funkční, nikoliv formální. Každým dotekem předáváme a přijímáme informace, které dekódujeme a na které reagujeme. Vše se odehrává formou plynulého dialogu a stejně jako v mluveném dialogu můžeme souhlasit anebo jít do opozice. Kontaktní improvizace je neuvěřitelně živá a hravá a jestliže je naše tělo schopné využívat nabízejících se situací, dovolí nám i létat. A jí lítám opravdu ráda!
Jste také vytíženou lektorkou – jaká je role lektora při kontaktní improvizaci? O jaký přístup se jako pedagog snažíte?
Záleží samozřejmě na tom, s jakou skupinou pracuji. Když se mi naskytne příležitost seznámit s kontaktní improvizací tanečníky či netanečníky jí dosud nepolíbené, tak samozřejmě strávíme více času na základních principech a na vnímání vlastního těla ve vztahu k podlaze a ke zdi před tím, než se do kontaktu vůbec pustíme. Vždy je potřeba vytvořit bezpečné prostředí. Zejména pro lidi, kteří ani netančí, je i dotek jako takový dost náročný. Proto ráda začínám třeba podáváním ruky v chůzi, které se dá snadno převést na protiváhu a společnou cestu k zemi ve vyvážení. Snažím se vždy vyjít skupině vstříc a rozvíjet témata, která na sebe navazují. Předávám studentům principy a nechávám je, aby se s nimi pomazlili a prozkoumali je ze všech stran. Samozřejmě, vždycky je také třeba dbát na bezpečnost. I když potřebujeme partnerovi důvěřovat, vždycky si každý hlídá i sám sebe…
Jak jste sama zmínila, kromě tance jsou vám blízká i jiná odvětví, například hudba, hlasové techniky atd. Zajímaly Vás tyto přesahy vždy, nebo je to otázka poslední doby? V jakých projektech jste je využila?
Vzhledem k tomu, že vedle tance jsem i saxofonistka, neustále zkoumám možnosti propojení vlastní hry a vlastního pohybu. Tím se dostávám do kategorií jako elektronická hudba, využívání softwarů pro tvorbu živé hudby, smyčkovacích efektových pedálů a podobně radostných technických záležitostí. Také zkoumám vlastní meze v synchronizaci mého hraní a mého pohybu. Bohužel, v tomto výzkumu se potýkám s faktorem strachu vztahujícího se na materiální škody – respektive, bojím se, že si při hledání možných i nemožných pohybových struktur nečekaně rozmačkám saxofon… Což by byla okolnost krajně nemilá.
Jinak, v současné době pracuji již se zmíněným hudebníkem na projektu Reminiscently Revolving in Ethernal Space. Spolu propojujeme jak zpěv, mluvené slovo, čistý i zkreslený kytarový zvuk, tak i tanec, pochopitelně. Práce tímto směrem není výstřelek vyloženě poslední doby, ale je čím dál tím prominentnější. Před tím posledním projektem, který bude dále vytvářen během rezidenčního pobytu v Move Ostrava na začátku února, jsem intenzivně pracovala s perkusionistou a ještě jednou tanečnicí. Postavili jsme projekt Love, Food & Jack, přičemž se objevil saxofon, hra na netradiční znělé předměty, jako kupříkladu prázdné lahve od alkoholických nápojů, talíře, příbory, ale i vibrafon a syntetizér.
Na svých lekcích zdůrazňujete mimo jiné také prožitek z tance a vnitřní motivaci. Proč je toto (a opět nejen pro profesionály) tak zásadní?
Zkoumáním pohybu „zevnitř“ zkoumáme vlastní, autentický pohyb; ne prázdnou opsanou formu. Pohyb zevnitř je už ve své podstatě napojený na centrum, centrum je propojené se všemi extremitami. Pohyb je plastický, trojrozměrný a svým způsobem hmatatelnější. I když se profesionální tanečník učí materiál od někoho jiného, je velmi důležité, aby ten pohyb propojil s myšlenkou „zevnitř ven“. Aby se forma propojila s funkcí.
Momentálně žijete v Norsku. Jak padla volba na tuto zemi? Cítíte se tam jako umělec spokojená?
Do Norska jsem vyjela na studijní stáž a pak jsem neodolala a vrátila se tam. Jako umělec se tam cítím podporovaná. Jestliže jste členem spolku profesionálních tanečníku, ve většině větších měst budete mít možnost navštěvovat profesionální taneční tréninky zdarma, přístup k tanečním sálům je za určitých podmínek také k dispozici a i umělci navzájem se často podporují – pořádají se semináře a workshopy, ať už třeba k tématu tance a medicíny nebo psaní žádostí o granty.
Jak vidíte pracovně svůj rok 2020?
Rok 2020 vidím velmi produktivně a aktivně. Už teď z něj mám radost! Chystám se na několik projektů, uměleckých spoluprací…Tvůrčích procesů v nekonvenčních prostředích. Jeden projekt bude site-specific walking performance a jeden chystáme do muzejních prostor jako durational installation – představení, které se bude hrát po dobu dvou hodin ve smyčce, celkově pravděpodobně čtyřikrát. Samozřejmě proběhnou i různé workshopy. Bude to skvělý rok plný seberozvíjení a výletů mimo komfortní zónu, neustále v pohybu, protože kde není pohyb, tam není život.
Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.