Českotěšínská inscenace Vraždy v Orient expresu nabízí napětí, humor a velice vkusnou zábavu

Hraje se dramatizace Kena Ludwiga v překladu Zuzany Joskové. Dramaturgyně Alice Olmová s režisérem Vojtěchem Štěpánkem se rozhodli pro žánr mírně se přibližující krimikomedii. Už to je velmi dobré rozhodnutí, které prospívá zábavnosti celého představení. Scénograf Milan David patří mezi přední české jevištní výtvarníky a tím, jak navrhl scénu pro inscenaci, svou pověst jen potvrzuje.  Velmi jednoduchým postupem za použití projekce a jevištní techniky vytváří efektní iluzi nádražní haly v Istanbulu, železničního vagonu i jeho interiéru.

Kostýmy navrhla Marta Roszkopfová, taktéž jedna z předních scénografek a kostýmních návrhářek. Oba tvůrci vizuální podoby inscenace dávají průchod dobovým reáliím, a tak se diváci věrohodně ocitají někdy v první polovině minulého století.

Z inscenace Vražda v Orient expresu. (Foto: Karin Dziadek)

Režisér Vojtěch Štěpánek, někdejší šéf pražského Divadla komedie a dnešní šéf činohry Národního divadla moravskoslezského, opět dokazuje znalost režijního řemesla a smyslu pro komedii jako takovou, včetně snad až intuitivního vnímání pravé poetiky dramatické předlohy.

Jednoduše řečeno, Štěpánek si s Agathou Christie velmi dobře rozumí. Humorný nadhled světoznámé autorky se mu stal východiskem k režijnímu pojetí postav a spolu s herci pak ve společné práci našli všichni tu pravou a žádoucí polohu, ve které se jednotlivé postavy pohybují v situacích na jevišti. Není to žádné panoptikum společenské smetánky z přelomu století vyznačující se přehnanou noblesou, k vidění jsou živoucí postavy připomínající svým chováním a vystupováním současnost.

Z inscenace Vražda v Orient expresu. (Foto: Karin Dziadek)

Štěpánkova režie je soustředěna na rychlé tempo zejména v první části před přestávkou a na výstavbu situací s překvapivou pointou. Za pomoci známých melodií z klasického baletního a symfonického repertoáru i jiných zdrojů vytváří působivou atmosféru a napětí. Umně využívá i světelného parku jeviště – světelný design velmi napomáhá intenzitě diváckého zážitku. Druhá část po přestávce je už jen završením děje bez zbytečného zdržování. Těžiště režie však spočívá zejména v práci režiséra s hercem. Díky tomu se po jevišti pohybují plnokrevné postavy, vycházející z osobních hereckých předpokladů jednotlivých účinkujících. A nikdo tu nekopíruje slavné filmové předlohy.

Hlavní roli Hercula Poirota svěřil režisér Zdeňku Hrabalovi. Hrabal působí ze začátku skoro civilně a velmi nenápadně. Postupně však herec odhaluje autoritu slavného detektiva a strhává na sebe stále více a více pozornosti.

Zdeněk Hrabal jako Hercule Porott. (Foto: Karin Dziadek)

Monsieur Bouc, představitel ředitele společnosti provozující Orient expres, je v podání Tomasze Władysława Przybyly šaramantním železničním fanouškem s patřičnou profesní autoritou. Dvojice milenců Mary Debenhamová (Eliška Adamovská) a plukovník Arbuthnot (Ondřej Frydrych) působí patřičně mladistvě, zamilovaně i záhadně. Miroslav Liška hraje svého stewarda Michela s důrazem na profesionalitu obsluhy hostů z vyšších vrstev společnosti.

Velmi dobře využívají komediálního potenciálu svých postav Lenka Waclawiecová jako kněžna Dragomiroff a zejména Šárka Hrabalová jako Helen Hubbardová. Situace z druhé části po přestávce, ve které se tyto dvě postavy střetnou v konfliktní a téměř groteskní situaci, je oběma herečkami zahrána bravurně a publikem odměněna potleskem na otevřené scéně.

Z inscenace Vražda v Orient expresu. (Foto: Karin Dziadek)

Stejně tak rozesmává diváky i Jolana Ferencová důrazem na zmatkovitost osobní asistentky kněžny Dragomiroff Grety Ohlssonové. Petra Sklářová vtělila do své hraběnky Andrenyi osobní půvab i mladistvou rozhodnost. Vítězslav Kryške hraje v epizodní roli zloducha Samuela Ratchetta, od samého začátku postavu mafiánského typu, a poslední menší role Hectora MacQueena (Denis Kuboň) a vrchního číšníka (Jiří Krupica) patřičně zapadají do celku.

Herecké výkony všech vystupujících (snad až na Lenku Waclawiecovou) by si zasloužily větší důraz na pregnantní artikulaci a slyšitelnost i v těch nejtišších pasážích. Na rozdíl od veřejné generálky, kde komediální potenciál hry herci využili s patřičným odlehčením a nadhledem, což vedlo k živým reakcím publika složeného z žáků a studentů škol, byla premiéra poznamenána pověstnou premiérovou nervozitou. Ta však velmi rychle vymizí v průběhu několika prvních repríz.

Zařadit do plánu sezony České scény Těšínského divadla detektivku Agathy Christie Vražda v Orient expresu je zcela jistě velmi dobrý marketingový tah. Skoro každého potenciálního diváka napadne myšlenka: Jak tohle chtějí udělat na jevišti? Jak chtějí překonat Alberta Finneyho, Davida Sucheta či Kennetha Branagha v rolích Hercule Poirota z těch nejvydařenějších filmových adaptací? A zvědavost i touha vidět známý kus na jevišti naplní hlediště k vyprodání.

Vražda v Orient expresu se zajisté po zásluze stane jedním z divácky nejoblíbenějších představení České scény Těšínského divadla.