Umění vraždy ve Slezském divadle nabízí mysteriózní zápletku plnou zvratů a vražedných myšlenek

Jsem umělec, mě nikdy nesuď. Tato věta provází celou hru a doslova vystihuje odkaz DiPietrova díla. Mnohovrstvý text, ve kterém si autor bere na paškál jak typický (dalo by se říct až stereotypní) obraz umělce, tak i ten odvrácený, skoro až zvrácený. Poodhaluje také roušku zákulisí obchodu s uměním, které už tak umělecké není, ačkoli záleží na úhlu pohledu. Vždyť obchod může být daleko větším uměním než samotná tvorba prodejního artefaktu.

Soubor v čele s režisérem Jiří Seydlerem dokázal, že na první pohled komorní inscenace má svůj prostor i na velkém jevišti. Velmi jednoduchou scénu, jejíž dominantou jsou visící tmavé závěsy, má na svědomí Marta Roszkopfová. Kulisy společně s hudební složkou doplňují tajemnou atmosféru, která má správné načasování, je akurátně využívaná a diváci tak nejsou přehlceni uměle vytvořenou úzkostí.

Naopak, scéna má příjemně minimalistickou nevtíravost a neodtahuje pozornost od samotných protagonistů, kteří prostor využívají naplno, aniž by se ztráceli ve velkém prostoru. Kromě příznačného malířského plátna a důmyslně vystavených obrazů a koláže je zde jediný rušivý element, a to dominantní kovová relaxační vana, která má připomínat jakousi pomyslnou rakev a má zde své opodstatněné místo, nicméně vypadá spíše jako vesmírné plavidlo, které zrovna přistálo uprostřed jeviště.

S. Muchová, D. Volný a J. Stránský. (Foto: Radovan Šťastný)

Zamotaný čtyřúhelník je klubíčkem provázaných vláken jednotlivých postav, které se pomalu rozplétají a osvětlují tak minulost a současnost všech zúčastněných. Ústřední postavou je Jack Brooks (Jakub Stránský), uznávaný umělec, jenž žije se svou manželkou Annie (Sabina Muchová). Do vztahové peripetie zasáhne jejich přítel a obchodník s uměním Vincent Cummings (Daniel Volný) a služebná Brooksových Kate (Andrea Zatloukalová). Jak už samotný název napovídá, nejedná se úplně o romantickou komedii, avšak humoru se tato konverzačka nevyhne, a to především díky hereckému umu.

Celá inscenace stojí především na Sabině Muchové a Danielu Volném. Sabina Muchová coby Annie Brooksová je nejen přesvědčivá ve své touze po seberealizaci, ale především její vražedná šílenost sršící z očí má až fascinující přitažlivost. Annie a její ďábelský plán jsou peprným kořením v tajemném komplotu, který se roztáčí poté, co se v domě objeví Vincent, aby se stal jejím komplicem. Jakmile na jeviště vstoupí Daniel Volný, ovládne celý prostor a nevtíravým způsobem si jej celý podmaní. Z jeho hereckého projevu je cítit velmi sympatické sebevědomí a stupňující se sebejistota má na jeho projev pozitivní vliv. Volný nabízí publiku čím dál více ze svého (nejen) komediálního talentu, se kterým pracuje velmi jistě a přirozeně.

A. Zatloukalová, J. Stránský a S. Muichová. (Foto: Radovan Šťastný)

Andrea Zatloukalová se doposud ve Slezském divadle Opava objevila ve dvou inscenacích, a to vždy v alternaci s Beátou Hrnčiříkovou. V Umění vraždy dostala větší příležitost, i přesto, že role je menší. Ze všech čtyř postav je Kate jediná, která má velkou příležitost se ještě malinko profilovat. Její postava má možnost vyzkoušet, co na diváky platí a zda zůstat trochu upjatou a malinko afektovanou chemičkou, nebo se trochu uvolnit a být malinko přirozenou. Vedle svých kolegů věřím, že její postava trochu povyroste a v průběhu dalších repríz si najde svou ideální polohu, ve které se bude cítit svá, aniž by na diváky přecházela nervozita.

Činoherní soubor opavského divadla se v průběhu poslední sezóny proměnil, a tak herců, kteří by měli možnost hrát Jacka Brookse moc není. Karta padla na Jakuba Stránského, který do své postavy vnáší jistou dávku psychopatické nátury, nicméně vedle dua Muchová-Volný se Stránského snaha o obraz egem prosáknutého uznávaného umělce spíše míjí účinkem. Jeho postava postrádá přitažlivé charizma. Jeho chování je patetické a místy dětinské, některé repliky se míjí účinkem a celkově by jeho postavě prospělo více klidu a ledového nadhledu.

Jakub Stránský a Daniel Volný. (Foto: Radovan Šťastný)

Opět si nemůžu odpustit připomínku k textu. Ačkoli jsem si vědoma originálního překladu Adama Doležala, přiklonila bych se k lehké úpravě především na poli vulgarit, které i hercům působily nemalé potíže, aby z jejich úst nepůsobily jako zbytečně našroubované a účelové. Opavské publikum tento způsob mluvy neoslovilo ani v minulosti a mrazivé dusno při některých replikách ukazuje, že ani neosloví. Věřím, že úprava textu by v tomto případně neuškodila.

Diváci se ve foyer opět vyjadřovali kladně a také já věřím, že tento mysteriózní thriller si najde sé spokojené publikum. Především to, které se rádo baví, má pro strach uděláno a chce se podívat i na něco ne zcela tradičního.