Mediální dezinformace jsou velké zlo. Lidé jim věří a stávají se z nich ovce, říká Bart z kapely Baby Secondhand

Baby Secondhand připravují v současné době nový počin. Jak se aktuální skladby liší od těch, které vyšly na albu Střepy před pěti lety? Měl jsi při skládání nějaký cíl, za kterým jsi šel a který chceš dosáhnout? 

Když jsem začal skládat v roce 2010 písničky pro naše debutové album Střepy, nepřemýšlel jsem nad koncepcí. V té době jsem netušil, jestli budeme koncertovat a jak často. Neřešil jsem ani vizuální stránku kapely. To, že se naše první deska točí především kolem děvčat, vztahů, večírků a rock´n´rollu, je spíše náhoda a odraz doby, ve které jsem ji skládal.  K druhé desce jsem přistupoval zcela jinak a dalo by se říct, že jsem napsal své první koncepční album.

To vaši fanoušci jistě rádi uslyší…

Díky vizuální stránce kapely jsem ke skládání přistupoval jinak a celé album je jakási klaunova zpověď. Zpověď klauna, který mění svou tvář, mění své masky. Poprvé se věnuji více sociálním tématům. Jak je ale mým zvykem, na problémy spíše poukazuji, než abych dával nějaká řešení. Je na kreativitě posluchače, jak píseň pochopí a co si z ní vezme. Podobně jako u Proti směru jsem do písní promítl vizi orwellovského světa, tematiku drog a smutnou stránku stáří. Inspiroval se knihami a filmy, jako jsou 1984, To, Vrána a další.  Nová deska bude určitě mnohem temnější, než byly Střepy, alespoň co se textů týká. Což také koresponduje s vizualitou kapely, která se za roky měnila a mění spíše k temnějšímu obrazu.

Zatím jste v rámci nového repertoáru vypustili songy Jmelí a To… Proč zrovna tyto skladby? Dostali jste od fanoušků spíše ohlasy, které vás utvrdili, že jste na správné cestě, nebo jsi po reakcích fanoušků musel své původní skladatelské záměry poněkud upravit?

Hudbu k prvnímu singlu Jmelí napsal náš kytarista Šonaj. Já napsal text, který byl původně jiný. Potom mě ale velmi zklamal jeden bývalý přítel, pro něhož byla touha po slávě a obdivu cennější než přátelství, a tak vznikla slova ke Jmelí. Vzhledem k aktuálnosti písně jsem nechtěl příliš otálet, tak jsme natočili klip a vypustili jej do světa.

A druhý singl To?

Druhý singl To jsme chtěli vydat v době, kdy do kin přišel remake slavného Kingova hororu, který píseň volně inspiroval. Song také vyšel k dvacetiletému výročí od vydaní desky To od punkové legendy Plexis. Desky, která měla na mou tvorbu i život zásadní vliv. Oba singly se setkaly s větším úspěchem, než jsme čekali, a kritika byla velmi pozitivní, ale nikdy se nezavděčíš všem, a to my ani nechceme. Tohle je parketa spíše pro mainstreamovu scénu. (smích)

K oběma songům jste také natočili videoklipy, přičemž ty jsou laděny do poněkud temných barev. Má toto temné ztvárnění pro vás nějaký hlubší význam?

Jak jsem již zmínil, kapela se stále vyvíjí jak hudebně, tak vizuálně. Jelikož vnímám dobu a dění kolem sebe temněji než dříve, jsou písně, klipy i show laděny do temnější podoby. O oba klipy se postaral Radim Kaller z opavského Deep Art studia.

Možná se příliš neví to, že skladba Jmelí také zazněla v prvním dílu první série seriálu Lajna. Jak k tomu došlo?

Když jsem se tuto zprávu dozvěděl, byl jsem samozřejmě velmi potěšen. Ale jen do chvíle, než jsem zjistil, že se na zvuku seriálu podílel i náš kytarista Šonaj, který tam prostě písničku dal. I tak je to fajn pocit vědět, že máme písničku v dobrém seriálu. (smích)

Každopádně Jmelí má mnohoznačný text, kde se mimo jiné zpívá: „Jsi jako jmelí, které bere sílu stromům z větví, a když jsou slabší, jde o strom dál…“ nebo „Přátelství je jen slovo, věčnej boj kdo s koho…“ Odkazuje tento text opravdu pouze na různé kariéristy, kteří při honbě za vlastním štěstím nedbají zájmy ostatních, nebo poukazuje také na poměry na české hudební scéně?

Inspiraci k napsání písně Jmelí jsem již uvedl. Píši songy od srdce, na základě nějaké vlastní emoce, ale i tak, aby jej posluchač, který nemá stejnou zkušenost, mohl vnímat po svém a s písní se ztotožnil. Pokud v písni vidíš odkaz na hudební scénu, pak mě to jen těší. Je to právě o kreativním myšlení posluchače, o které jsem v úvodu mluvil.

Na předchozím albu jste také poměrně často pracovali s tématem smrti, viz například songy Vteřina, Anděl nebo Poslední raut. Hodláte v tom pokračovat, je to tvé oblíbené téma?

Téma smrti se pravidelně objevuje v naší tvorbě a jinak tomu nebude ani na nové desce, i když jen okrajově. Neřekl bych, že je to oblíbené téma, ale smrt je všudy přítomná. Hodně svých blízkých jsem během života ztratil a sám mám ze smrti hrůzu stejně tak jako ze stáří. Proto se toto téma promítá do mých textů.

Když se podíváme na vaši prezentaci, tak si lze všimnout, že pro Baby Secondhand je podstatná také vizuální složka, včetně různých masek a podobně. Proč? Berete to jako určité lákadlo pro fanoušky, nebo se spíše za těmi maskami snažíte schovat sami sebe? 

Naším cílem je, aby člověk, který přijde na koncert, zapomněl na starosti všedních dnů a užil si společně s námi show. Ostatně tak to u kabaretu chodí a my věříme, že náš laciný kabaret pár lidí pobaví (smích)… Myslím, že vizuální stránka kapely je vždy důležitou součástí. Hlavní ale je, ať se nevytratí upřímnost a věrohodnost.

To máš pravdu…

Od mala miluji klauny, mimy, pieroty. Díky Baby Secondhand jsem si mohl splnit sen vystupovat v masce a přitom jsem to stále já. Jsem klaun i v běžném životě, jen bez bílé masky.  Na vizuálu kapely jsme začali pracovat až po vydání desky Střepy. I proto možná někteří nechápou, proč kapela, která zpívá o klasických tématech rock´n´rollu, dělá kolem takovou šaškárnu. Věřím, že se to změní po vydání nové desky, kterou jsem si napsal, jak se říká, na ksicht. Tím i vizualita kapely dostane smysl. Především nás to takhle baví a koncerty si moc užíváme. Pokud má kapela radost z hraní, pak se to přenese i na posluchače. Vznikne tak skvělá symbióza a energie, díky které nekomerční kapely hrají a fanoušci chodí na koncerty.

Z koncertu kapely Baby Secondhand. (Foto: archiv)

Ve tvém hudebním životě najdeme aktuálně dvě s punkem koketující kapely, a to Proti směru a Baby Secondhand. Je pro tebe těžké se přeorientovat z jedné na druhou, nebo máš ty mantinely zcela jasně oddělené? 

Kapely jsou to odlišné a přitom vlastně podobné. V obou jsem textařem a mám přeci jen chtě nechtě svůj styl. Baby Secondhand jsou takovým pokračováním Proti směru. I v této kapele využívám často filmových témat, kór na připravované nové desce. Proti směru jsou více oipunk kapela. Baby Secondhand také vychází z tohoto žánru, aby ne, když jsem součástí této scény 20 let, ale stejně tak koketují i s rockovější polohou. Rozdíl je také v tom, že v obou skupinách působí jiní muzikanti a každý z nich dává do hudby něco svého, osobitého. Proto zní kapely sice podobně, přesto každá jinak. (smích)

Jsou i další rozdíly?

Hraní s Proti směru miluji proto, že jen zpívám a můžu dělat kraviny s mikrákem a můžu si dát pár šťopiček před akcí navíc. Zatímco u Baby Secondhand hraju i na basu. Což je super, ale přeci jen se musím před vystoupením více krotit, abych pak něco zahrál, a to se ne vždy povede. (smích) Co je ale úplně nejlepší, že v obou kapelách mám skvělé přátele a můžu je tak všechny vídat.

Zastavil bych se ještě u toho, cos před chvíli řekl, a to, že se na novém albu Baby Secondhand hodně zaobíráš filmovými tématy, což ostatně vyplývá i ze skladby To… Můžeš prozradit více?

V mém podání je To synonymem pro zlo, které dřímá v každém z nás. Záleží jen, jaký prostor mu dáme, jak jej necháme vyrůst. Já za velké zlo dnešní doby považuji mediální dezinformace, kterým lidé věří, a stávají se tak ovce systému. Stávají se zlými a nenávistnými, ovládne je To.  Virtuální svět, na kterém se stávají především děti závislými a lehce manipulovatelnými, o tom je vlastně tahle píseň. Zlo má mnoho podob a tváří a je na každém posluchači, jak bude tuto píseň vnímat.

Jistě to nebude jediná píseň s filmovou tematikou…

Na albu bude také song Vrána, který jsem napsal jako poctu Brandonu Leemu, který při natáčení filmu tragicky zahynul. Spíše než o něm je píseň o smutku ze ztráty životní lásky, zoufalství a pomstě. Smutný příběh o dívce, která díky drogám padá níž a níž, jsem zase zasadil do pohádkového světa a song se jmenuje Šípková Růženka. Rád skládám v jinotajích, proto také rád využívám filmových příběhů a postav.

Dá se říci, že určitou spojitost mezi Proti směru a Baby Secondhand můžeme najít také v písních Zpověď klauna od prvně jmenované a Seladon od druhé zmíněné? To znamená, že textově se jedná o stejné téma, ale každá danou situaci popisuje z jiného úhlu pohledu… Vidíš to stejně?

Společné téma těchto písní jsou ženy. Zatímco Klaunova zpověď je spíše o punkovém Kristiánovi, který každý večer svádí jinou dívku a nejedné zlomí srdce, Seladon je příběh o muzikantovi, který, ač má doma ženu, často na koncertech zhřeší. Pluje mezi dvěma světy, a protože je to opět zhýralec, zůstane nakonec sám. Myslím, že každý, kdo má kapelu, ví, o čem tahle píseň je. (smích)

Když kapela začínala, tak jste se řídili mottem Kočky, rock’n’roll a nahlas! Platí to stále? Případně vnímáš tohle heslo v současnosti jinak?

I když se kapela stále vyvíjí, tak tohle stále platí. Co by byl rock´n´roll bez děvčat? A když už rock´n´roll, tak ať to rve uši. (smích) Ale naším hlavním mottem, které si vždy řekneme, když vyrážíme na stage, je: Pro pět jako pro sto. Ať už je pod podiem více či méně lidí, snažíme si koncert maximálně užít a předvést dobrou show. (smích)

Z koncertu kapely Baby Secondhand. (Foto: archiv)

Jaký význam, případně jakou roli přikládáte ženskému zpěvu v Baby Secondhand? Přece jenom ne všichni punkeři slyší ženský vokál v punkové skupině rádi…

Je nám jedno, co si o tom myslí punkeři. Tohle je náš punkrock, naše hra. Buď ji přijmeš, nebo nás neposlouchej. Vycházím spíše z první punkové vlny, CBGB scény (CBGB byl hudební klub v New Yorku, který fungoval v letech 1973 až 2006 a kde začínali vystupovat například Ramones, Patti Smith, Blondie a další), kde šlo především o rock´n´roll. Kde by byl punkrock nebýt děvčat jako Patti Smith, Debbie Harry, Joan Jett a mnoho dalších?  Zpěvačku mám v kapele ze dvou důvodů. V první řadě to dobře vypadá a především mužská část publika ženu v kapele ocení. Druhá je ta, že nám docela pomáhá se zpěvy a sbory. Na nové desce bude mít dívčí zpěv určitě větší roli než na desce první.

Co tedy aktuálně Baby Secondhand čeká kromě nahrávání alba?

Momentálně se opravdu soustředíme pouze na nové album. To je důvod, proč nebereme nabídky na koncerty. Vidět nás můžete v zimě a na jaře pouze na dvou akcích, a to 28. února v Olomouci v S-klubu, kde zahrajeme po boku Pipes and Pints, a 21. března v Ostravě v Barráku, kde jako již tradičně vystoupíme na narozeninách kapely Erar Ešus. Doufám, že deska na jaře nebo začátkem léta vyjde, a od září vyrazíme na tour (smích)… Naviděnou, přátelé.