Marian Friedl na skvostném albu Píseň země úročí svoji snahu o nejčistší podobu hudby

Marian Friedl má za sebou velmi plodný rok, během kterého stačil vydat dvě alba. Nahrávka Beskydská odysea byla v domácím kontextu poměrně mimořádnou záležitostí. Mírou ponoru do autentického prostředí, muzikantskou zralostí a osobním zaujetím, v němž se slučuje odborný zájem s láskou k tématu, na ni specifickým způsobem navazuje i aktuální album Píseň země. To může být z dlouhodobého pohledu jedním ze zásadních zdrojů poznání hudebních tradic Beskyd.

„Hudební cesta po stopách valašských předků a jejich osudů s lidmi, kteří mají rádi jak jeden druhého, tak i kraj odkud vzešli…,“ stojí v zamyšlení kontrabasisty Jiřího Slavíka, který je jedním z  hostů nahrávky. Vznik alba Píseň země Slavík dále popisuje následovně: „Tři dny se hrálo, zpívalo, hodovalo a slavilo na opuštěné chalupě uprostřed Beskyd, kde se zvuk ozýval do takové dálky, co jen šlo dohlédnout.“

Marian Friedl je typ člověka, který se dokáže radovat z každodenních maličkostí, neustále něco tvoří a realizuje své sny. Jedním takovým splněným snem je právě album Píseň země. Friedl vymyslel celý příběh a všichni jeho hudební přátelé jej přišli na ono místo společně prožít, „jako kdyby na podobnou příležitost čekali roky a připravovali se na ni celý život“. To je nadčasová a pravdivá charakteristika procesu a událostí, které svým každodenním konáním a bytím Friedl naplňuje. A výsledkem společného muzicírování je Píseň země.

Album bylo natočeno hluboko v horách a můžeme na něm slyšet zpěvy na horských loukách a prostranstvích s jedinečnou horizontální akustikou, vlídné a cinkavé prostředí salaše včetně noční valašské hostiny u ohně nebo zábavu v pasekářské hospodě. Písně evokují prastarý zvukový archetyp, kterým rezonovala oblast horních toků Rožnovské Bečvy, Ostravice a Morávky v Moravskoslezských Beskydech po staletí.

Friedl se na nové nahrávce obklopil blízkými lidmi a osobnostmi spjatými nějakým způsobem s tématem. Pochopil, co chce hudbou sdělovat a s kým ji chce prožívat. Píseň země je časovou i geografickou stopou, otiskem společného muzicírování, v němž mají své neodmyslitelné místo improvizace, prvek náhody, ale i vědomí kontinuity a potřeba konsekvence. O jakou hudbu se tedy jedná? O folklor, či vágně definovanou world music? Stylová nálepka se v tomto případě jeví jako zcela zbytečná.

Obecně platí, že Friedl i jeho spoluhráči používají tradiční nástroje, zpívá se specifickým nářečním jazykem, ale to není zdaleka vše. Výstižnější je hovořit o hudbě, která je „zakořeněná“. Hudbě, která je prosycena touhou, voní po kořenech a je imanentním a bytostným východiskem. Tyto aspekty a vlastnosti jsou na albu Píseň Země zachyceny ve vrchovaté míře, proto může jeho hudba promlouvat do světové pokladnice stejně intenzivně jako například hudba keltská, africká či australská.

Crossoverová kontinuální suita Beránci a vlci byla jednou z potenciálních syntéz, koncipovaných s vědomím, že dimenzí průniků, přesahů a fúzí jazzu a folkloru je vlastně nekonečně mnoho.

Beskydská odysea a aktuální Píseň země představují svrchovaně nejčistší podobu písně vsazené do konkrétního autentického prostředí, včetně zvuků živé i neživé přírody. Je Friedlovým osobním lidským i uměleckým profilem a v dnešní elektronické a plastové době svého druhu očistnou „terapií“, která umožňuje hledat a nacházet sebe sama.

Princip hry, prvek náhody i status rodové kontinuity jsou elementární. Stejně jako potřeba, dostat se na určitou úroveň, abychom spolu mohli hrát, abychom se mohli dorozumívat a dokázali komunikovat. Smyslem hudby je hra, která prorůstá do všech lidských činností. V tom je největší poselství Písně země, jež je možné vnímat univerzálně.

Marian Friedl: Píseň země. Obsazení a zvuk: Marian Friedl, Grunik, RukyNaDudy, Jiří Slavík, Jan Glembek. Zvuk: Milan Cimfe, Pavel Karlík. Mastering: Pavel Karlík, Adam Karlík. Vydalo Animal Music v roce 2019.