V kapele Nice To Meet You sázíme na přirozenost, říká zpěvačka a hudební pedagožka Tereza Vašutová Horáková

Váš umělecký životopis je poměrně bohatý. Rozhovor můžeme začít třeba vašimi pedagogickými aktivitami, protože dvě vaše studentky, a to Eliška Rusková a Adéla Kvitová, postoupily do finále soutěže SuperStar 2018, přičemž první jmenovaná skončila na druhém místě. Jak moc jim z vašeho pohledu pomohlo vaše vedení, tedy fakt, že jste jejich učitelka zpěvu?

Ono to vedení pomáhá většinou vždycky. Zvlášť když přijde člověk, který je evidentně hodně talentovaný, ale netuší, jak technicky správně hlas ovládat. U holek to bylo právě takhle. Když jsme se setkaly poprvé, Adéle bylo 14 let a Elišce 11 let. Každá byla jinak vyzpívaná, měla jiné zkušenosti s vystupováním, ale se zpěvem pod vedením pedagoga začínaly obě úplně od začátku.

Co následovalo dále?

Společnými silami jsme hledaly cestičky k tomu, aby to všechno fungovalo, jak má. Což se nám dařilo také hlavně proto, že obě hodně chtěly, aby to tak bylo, a usilovně na tom pracovaly. Dost nám pomáhali také kluci z kapely Nice To Meet You, kde zpívám, kteří byli ochotni odehrát se všemi mými žáky koncert ke konci školního roku. Ten se konal vždy v Hudebním bazaru, takže si všichni mohli vyzkoušet, jaké to je vystupovat s kapelou, v klubu, na podiu, před publikem, což je pro rozvoj interpreta taky hodně důležité.

Jak se z pohledu pedagoga na tyto pěvecké soutěže díváte? Zvlášť vzhledem k tomu, že těch, kteří v podobných soutěžích účinkovali a dlouhodobě se na české scéně prosadili, moc není… Jinými slovy, je to jenom soutěž, kde je hodnocení vždy subjektivní, ale zase každý úspěch potěší… Tedy nejen samotné účinkující, ale i vás…

Z mého pohledu je to hlavně televizní show, která má v prvé řadě získat sledovanost, vydělat peníze a až pak to může být příležitost pro mladé zpěváky a zpěvačky, jak se dostat do povědomí veřejnosti. Právě proto je hodnocení a výběr soutěžících, jaký je. Ne vždy je to jen čistě o talentu. Je potřeba i něco jiného, co bude pro diváka zajímavé a přitažlivé. Po skončení soutěže se pak ukáže, kdo na to má a kdo ne. Bez ohledu na výsledek je to ale určitě obrovská zkušenost. Jsem za holky ráda, že do toho šly, a myslím si, že ony taky. Jejich úspěch mě samozřejmě potěšil velmi! Prožívala jsem to s nimi a moc jsem jim to přála.

Vnímají vás obě holky i jako nějakou rádkyni? Snažíte se jim radit i v mimopěveckých záležitostech? Kde je podle vás hranice, kdy je učitel zpěvu pro žáky přínosný a kdy už je jeho počínání za hranou, protože je zřejmé, že se za každou snahu snaží prosadit vlastní ego?

Vzhledem k tomu, že moje pedagogická dráha byla přerušena právě ve chvíli, kdy SuperStar 2018 probíhala, a ta pauza stále trvá, tak si teď holky jedou každá po své ose. V průběhu soutěže jsme si ale občas volaly a já jsem byla moc ráda, že se na mě obracejí s prosbou o radu, ať už se to týká čehokoliv. A i teď se občas setkáme.  Jinak všechny svoje žáky beru trochu jako svoje děti, takže často probíhaly debaty i na jiná témata než zpěv a vše kolem něj. (smích)

To se dá pochopit…

Co se týká zpívání, většinou holky poslechly. Někdy ne, ale to je dobře. Mít svou hlavu je taky potřeba. Někdy se to vyplatilo, jindy zase ne, ale i tohle je způsob, jak se něco naučit.

Aby byl učitel pro žáka přínosný, musí stále sledovat, co který konkrétní žák zrovna v danou chvíli potřebuje a na čem je zrovna třeba zapracovat. Protože jeho hlas prochází v průběhu společné práce změnami, které ovlivňují další kroky. Je náročné tu pozornost udržet, když máte třeba 25 žáků. Každý je jiný, každý postupuje jiným tempem, má jiné dispozice, ambice a podobně. Ale když se to daří a mají z toho obě strany radost, je to nádhera.

Už jste zmínila, že aktuálně zpíváte ve skupině Nice To Meet You. Co jste si vytyčili za cíl, který jako kapela chcete dosáhnout? Co chcete vaší tvorbou sdělit či předat druhým?

Naším cílem vždycky bylo hrát to, co nás baví a co jde přímo z nás. Pro posluchače kolemjdoucího asi není jednoduché to díky anglickým textům rozluštit na první dobrou. Nicméně každá naše píseň je příběh, který se opravdu stal, nebo je alespoň nějakým takovým příběhem inspirována. Předáváme tedy sebe.

V čem si myslíte, že byste mohli tuzemskou scénu obohatit? Nebo takhle nepřemýšlíte a stačí vám, že tvoříte muziku, protože vás to baví?

My sázíme na upřímnost a přirozenost. Samozřejmě chceme, aby na nás chodilo větší množství lidí, ale nechceme na úkor toho měnit tvář kapely.

Plánujete také videoklip k písni Monsters. Proč jste si vybrali zrovna tuto píseň?

Je to už nějaký ten pátek, co jsme se pro ni rozhodli, takže vlastně úplně nevím. (smích) Ale byla v té době asi nejnovější a měli jsme spoustu šílených nápadů, jak klip pojmout. Ukázaly se nakonec dost náročné na realizaci, takže teď vymýšlíme jiné varianty. Přizvali jsme si i kamaráda, budoucího dramaturga a režiséra, což nás postavilo nohama na zem a trochu navedlo na jinou cestu. Takže uvidíme, co z toho nakonec bude a jak to celé dopadne.

Chystáte se také nahrávat novou desku?

Desku momentálně nechystáme. Ale co není, může být, a určitě bychom jednou rádi kompletní album natočili.

V tvorbě skupiny Nice To Meet You nelze přeslechnout prvky grunge. V čem je vám tento hudební styl blízký? Vnímáte grunge výhradně jako hudební žánr, nebo svým způsobem i jako životní styl?

Určitě jsme všichni ovlivněni nejen grungem, ale celkově kytarovou muzikou. Za svůj životní styl považuju hudbu jako takovou. Provází mě od útlého dětství a je nedílnou součástí každého dne. Ať už jen něco poslouchám, nebo se učím nové věci, tvořím… Nebo teď nově ukazujeme hudební svět naší dceři. (smích) To je teď velká zábava. Dost se jí líbí ukrajinští Jinjer. (smích)

Jako učitelka musíte hodnotit, to znamená, že se nabízí otázka, jak vy sama přistupujete k hodnocení vlastní kapely či vlastních aktivit? Jste na sebe náročnější než na své studenty či studentky? Mnohdy tomu totiž bývá tak, že umíme být kritičtí k druhým, ale neumíme se (sebe)kritickým okem podívat na vlastní aktivity, činy, skutky a podobně…

To, jak moc jsem kritická sama k sobě, je moje největší brzda. S kapelou je to trochu něco jiného, jsme celek a i to hodnocení je pak jiné. Ale pokud jde čistě o mě, vždycky najdu chybu nebo něco, za co se třeba stydím, že jsem udělala, řekla a podobně. Blbě se s tím funguje. (smích)

Jste aktivní také na divadelních prknech, můžeme zmínit, že v plánovaném muzikálu Pivní pohádky byste měla ztvárnit postavu princezny Urquelly… Můžete prozradit více?

Jde o divadelní soubor ostravského hudebníka, spisovatele, cestovatele a vášnivého pivaře Martina Jaroška. Je také autorem Pivních pohádek a několika dalších zpěvoher. Poprvé jsem si v souboru Zběsilá pípa, který Martin vede, zahrála v předchozím kusu Pivařky.cz aneb Pivo, muži, zpěv studentku Lucii. Pivní pohádky, které veřejnost bude moct vidět snad již brzy, jsou vlastně čtyři známé příběhy přepsané tak, aby vyprávěly o tom, jak se v současnosti vyrábí a konzumuje pivo.

Každopádně pocházíte z hudební rodiny, hudba, jak jste už uvedla, vás provázela od dětství. Jak tedy vnímáte ostravskou hudební scénu?

Máme tady rozhodně velké množství kapel, které mají v Ostravě své pevné místo. Ale když o tom tak uvažuju, vlastně se mi zdá, že se trošku točíme pořád dokola. V tělesech, která se objevují nově a útočí na větší množství posluchačů, se často opakují stejná jména a i žánrově mi připadají trochu jednosměrné. Ale já jsem prostě duchem rocker, takže jsem možná zbytečně kritická. (smích) Pro nás je to hraní těžší v tom, že mainstream nám nic neříká. Už jsme si vyslechli, že to není špatné, ale chtělo by to něco navíc! To je každopádně ale asi spíš věc doby než ostravské scény. Co musím rozhodně ocenit, je klub Dock.

Proč zrovna tento klub?

Loni 16. listopadu jsme tam odehráli koncert s kapelou Tcheichan z Jičína a měla jsem trochu obavy, jak na to budou návštěvníci Docku reagovat. Bylo to ale naprosto skvělé! Lidi byli úžasní a zvětšení podia v klubu mu dodalo tu opravdu klubovou atmosféru vhodnou i pro rockovější koncert. Ač to zrovna tam není úplně top žánr. Teď se těšíme do klubové stálice, Hudebního bazaru, kde 17. ledna zahrajeme s Nice To Meet You spolu s Chráněnou dílnou Štepána Gruchaly.