Kytarista a skladatel Radim Přidal: Největší inspirací je pro mě muzika samotná

Radime, mohl bys na úvod ve stručnosti shrnout svoje hudební aktivity, kterým se v současnosti věnuješ?

V současné chvíli je středobodem mého zájmu kapela Point of Few, jazzové kvarteto, které jsme v letošním roce rozjeli a které mě moc baví. Kromě toho se ale dál věnuju kapele Behind the Door, kterou jsem spoluzaložil, když mi bylo zhruba patnáct. „Behindi“ se taky motají okolo jazzu, i když někdy i dost vzdáleně, každopádně tvoříme vlastní instrumentální hudbu v sextetu se dvěma dechy, saxofonem a příčnou flétnou. Spolu se skvělým ostravským kytaristou Rudy Horvátem máme kytarové duo, ve kterém aranžujeme vlastní skladby anebo písničky z oblasti populární hudby, které nás ovlivnily. Hraju taky v Rudyho surf-rockovém projektu Surf Tricks, anebo ve frýdeckomístecké folkové kapele Plyš, kde hrajeme písničky s krásnými poetickými slovenskými texty Katky Žilové. Kromě toho mám i svou coverovou kapelu, se kterou hrajeme známé převážně popové a rockové písničky na komerčních akcích. V posledních dvou letech jsme také se skvělými muzikanty Marianem Friedlem, Matějem Drabinou a Barborou Jiráskovou realizovali projekt, ve kterém jsme ozvučili československý němý film Stavitel chrámu. To mě moc bavilo a rád bych na to v budoucnu navázal dalším filmem.

Kromě hudebních projektů ses vrhl i na organizování hudebního dění – pravidelné „Groove Jamy“ v Docku se už nyní těší poměrně velkému zájmu. Jak tento nápad vznikl?

Když jsem se před zhruba pěti lety přestěhoval do Ostravy, muzikanti se v té době scházeli v legendárním klubu U krokodýlího ocasu. Zažil jsem tam období, kdy se spontánně „džemovalo“ téměř každý večer, mělo to skvělou atmosféru a poznal jsem díky tomu velkou část ostravské hudební scény. Když Krokodýl skončil, taková „platforma“ ke společnému potkávání a hraní začala chybět, přitom jsem viděl, že výborných muzikantů je v Ostravě spousta, takže nápad udělat pravidelnou jam session byl vcelku nasnadě. Otázku místa vyřešil až skvělý klub Dock.

Existují již teď pravidelní účastníci Groove Jamů, ať už na pódiu, nebo pod pódiem? A co může tato akce příchozím posluchačům nabídnout?

Začali jsme letos v březnu a od té doby jsme stihli už celkem deset jam sessionů. Muzikantů chodí dost, část pravidelně, část se točí v různých intervalech a skoro na každém jamu se objeví někdo nový a zajímavý, o kterém jsem neměl ani tušení, že v Ostravě je a hraje. To beru jako jeden z největších přínosů těchto jamů. I posluchačů tam bývá dost, takže se daří vytvořit krásnou atmosféru. Myslím, že je zajímavé sledovat proces spontánního tvoření hudby na místě, kdy spolu hrají různé kombinace muzikantů, které jinak není možné vidět a slyšet. Buď se tvoří hudba úplně nová, nebo se hraje a přetváří většinou dobře známá písnička, na které se muzikanti dohodnou. Navíc muzika, která se na Groove Jamech hraje, je většinou z oblasti funku, popu, někdy tvrdší směrem k rocku, někdy jsou to zase melancholické zvukové plochy. Bývá to hodně pestré a myslím, že je zábava být u toho, i když výsledek samozřejmě není vyšperkovaný na zkušebně.

Stojí za zmínku ještě nějaká tvá další aktivita spojená s hudbou?

Kromě aktivního hraní se věnuji také pedagogické práci, učím na dvou zuškách i soukromě a hodně se zabývám metodikou výuky hry na elektrickou kytaru, která je u nás pořád ještě v plenkách.

Pojďme se na tvou hudbu podívat více do hloubky. Point of Few, které jsi nedávno založil, je modernisticky jazzově laděný projekt. Proč zrovna tato hudba, když má v podstatě minoritní publikum?

S Point of Few tvoříme hudbu, nad kterou jsem přemýšlel už několik let, než to „secvaklo“ a tak trochu i shodou náhod jsem postupně potkal muzikanty s podobným hudebním názorem a chutí tvořit. Je jasné, že naše hudba bude záležitostí menšiny posluchačů. Mně osobně to nijak nevadí, třeba o to hlouběji bude ta menšina poslouchat, o to intenzivnější zážitek z koncertů bude mít. Obecně když tvořím svou vlastní muziku s volnou rukou bez zadání, nemyslím na to, kdo ji bude poslouchat. Ne, že bych nechtěl, aby ji někdo poslouchal, ale chci ji udělat co nejvíc k obrazu svému a věřím, že když se bude upřímně líbit mně samotnému, najdou se i další, kterým se bude líbit taky.

Kde bereš inspiraci pro natolik propracovanou a potažmo také intelektuální hudbu?

Největší inspirací je muzika samotná, různé směry a interpreti současné i minulé světové hudební scény. Pokud jde pak o konkrétní nápady, motivy, které jsou pak základem ucelené skladby, ty pramení z určitého stavu nebo nálady, a ty jsou zase odrazem života. Inspirací jsme si pak v kapele navzájem, k propracovanosti aranžmá přispívá každý svým dílem, navzájem sdílíme své hudební kořeny a vlivy.

Je (a to v jakémkoli projektu) výběr precizních hudebníků částečnou zárukou kvalitního výsledku? V Point of Few se vedle tebe pohybují vystudovaní i vyhraní hudebníci.

Pokud bychom se bavili o kvalitním výsledku ve smyslu řemeslné kvality, tedy dobře interpretačně zahrané hudbě, pak velmi pravděpodobně ano. Ale aby hudba měla hloubku a jakýsi další rozměr, musí mezi muzikanty fungovat slovy těžko popsatelná chemie. Jednoduše jejich osobnosti se k sobě musí tak nějak hodit. A taky by měli mít muzikanti podobnou hudební vizi, nebo se dokázat podřídit vizi kapelníka. Ta chemie a společná vize u nás je a právě proto mě ta kapela tolik baví.

Zatím zveřejněné skladby Vzpomínka na ofinu a Rádiová medolie jsou proti sobě vzájemně kontrastní. Zatímco jedna užívá dynamických postupů, druhá se veze na vlně melancholické táhlé melodiky. Bude i další muzika Point of Few postavena na takovéto pestrosti?

Zatímco Rádiová medolie je moje vlastní skladba, Vzpomínka na ofinu vznikla společným tvůrčím procesem. Na začátku jsem přinesl motiv, na kterém jsme začali společně pracovat, a celý proces trval několik měsíců, kdy jsme zkoušeli různé varianty, posílali si nahrávky s nápady a postupně opravdu „skládali“ tu výslednou mozaiku dohromady. Ušli jsme díky tomu dlouhou cestu, na které jsme se hodně sehráli a z velké části našli polohu a zvuk kapely. Pestrost je určitě žádoucí, ale zároveň repertoár musí držet pohromadě, často charakterem zvuku kapely. Playlist koncertu se snažím tvořit tak, aby to byl příběh, který bude bavit a provede různými náladami toho, kdo chce poslouchat.

V čem je odlišné skládání pro nové Point of Few a nyní u nás již tak trochu kultovní Behind the Door?

Především náladovou polohou, která je u obou kapel značně odlišná. Ale není to tak, že bych si sedl a řekl, že chci napsat něco pro tu nebo jinou kapelu. Nápad musí přijít, já se spíš učím mu nebránit a zaznamenat ho. Pak se většinou ukáže přirozeně, jestli je to pro Behind, Point, někoho jiného, anebo do šuplíku s tím, že si třeba někdy svoji kapelu najde. (úsměv)

Čistě ze sociologického hlediska – není v dnešní době přežitek stavět ještě stále na hudbě netknuté samply, synťáky a jakoukoli elektronikou?

Určitě ne, i když je pravdou, že se elektronické nástroje a zvuky čím dál tím víc objevují v žánrech donedávna výhradně akustických. Je to jednoduše stále dostupnější a otvírá to obrovskou škálu nových možností, se kterými si muzikanti rádi hrají a experimentují. Je to ale zase jen prostředek, důležité je, jak výsledek funguje dohromady, jakou má výpovědní hodnotu, jestli dokáže oslovit lidi a vzbuzovat emoce. I v Point of Few elektroniku využíváme, efektujeme saxofon, bicí i basu, já sám používám poměrně širokou škálu kytarových efektů, experimentujeme se samply. Vždy je to ale s ohledem na písničku, ta je na prvním místě.

Co plánuješ v příštím roce a je už v dohlednu akce, na kterou bys lidi pozval?

Na příští rok se moc těším, protože plánů je spousta. S Point of Few chystáme hned zkraje roku vydání dvou nových video-singlů, následně během jara EP a na podzim snad i plnohodnotnou debutovou desku. S Behind the Door se deska chystá taky, pokud se to povede, bude v pořadí už čtvrtá, a na přelomu března a dubna pojedeme turné. Co se týče koncertů, hned zkraje roku 4. ledna zahrajeme se Surf Tricks v Hudebním bazaru v rámci tradičního Jazzu Tří králů. O pár dní později 9. ledna nás čeká koncert s Point of Few v nově a krásně zrekonstruovaném havířovském Jazz Clubu. Moc zvu také na Groove Jamy, první novoroční bude 8. ledna a každý měsíc vždy první středu. A v neposlední řadě na webové stránky nebo facebookové a instagramové profily kapel, kde se dozvíte aktuality z dění v kapelách a termíny dalších koncertů.

Plníš si ty osobně tím, jak aktuálně žiješ, svůj osobní i muzikantský sen?

Dá se říct, že ano. Hudba mě živí, hraju hudbu, která mě baví a ten „profesní“ muzikantský život je opravdu různorodý. Kromě toho mám svůj autorský projekt se skvělými muzikanty a kamarády, to je určitě splněný sen. Navíc zjišťuju, že čím jsem starší, tím víc a upřímněji mě baví kytara jako nástroj ve všech polohách, které má.