Daniel Bordovský alias Borrtex: Česko je krásné místo pro život, měli bychom si toho více vážit

Jak jste se dostal k nápadu tvořit minimalistickou podkladovou hudbu a začít ji nabízet v zahraničí?

Byl to proces delšího zkoumání a hledání. Nikdy jsem vlastně úplně neplánoval, že bych s něčím takovým, jako je instrumentální hudba, sám začal, ale po nějaké době, co se mi naskytly různé životní příležitosti, to přišlo samo. Již od šesti let jsem se učil hrát na klavír, pravidelně jsem docházel na výuku do Základní umělecké školy Leoše Janáčka v Havířově, ale nikdy jsem nepočítal, že bych se tomu v budoucnu mohl věnovat naplno. Hlavní bod změny nastal v jarním období roku 2017, kdy jsem se vrátil ze své první návštěvy Los Angeles v Kalifornii. Tenkrát mi bylo čerstvě 18 let a studoval jsem osmileté gymnázium na ulici Studentské v Havířově. Musím se přiznat, že jsem asi nebyl tím pravým vzorovým studentem, občas jsem školní docházku celkem zanedbával a nijak jsem nevynikal ani ve svém známkovém prospěchu. Už tehdy jsem byl ale velkým fanouškem filmu a ve svém volném čase jsem se věnoval především administrační činnosti na největším českém a slovenském webu zabývající se filmovou a TV tématikou ČSFD.cz.

Takže původně jste chtěl být v podstatě spíše filmovým tvůrcem?

Ano, po nějaké době jsem si začal hrát i s kamerou, lákala mě myšlenka, že bych si mohl točit své vlastní filmy. Měl jsem spoustu nápadů, které byly ale celkem náročné na realizaci, takže z toho nakonec nic kromě několika krátkometrážních pokusů nebylo. Nicméně právě díky webu ČSFD a mému řekl bych dravému charakteru a chuti něčeho dosáhnout se mi tenkrát naskytla příležitost letět se zakladatelem ČSFD Martinem Pomothym do jednoho z největších filmových studií v Hollywoodu Warner Brothers. V Los Angeles jsme tenkrát byli asi dva týdny a kromě dokumentárního čtyřdílného seriálu o filmových studiích jsme natočili i pár exkluzivních rozhovorů se světově známými skladateli filmové hudby. A byl to James Newton Howard, jehož studio tour, osobní přístup a charakter ve mně poprvé vzbudily myšlenku, že bych mohl zkusit něco složit i já sám. Základy hudebních znalostí jsem měl, chuť a motivaci také, takže hned po návratu ze zahraničí mě popadla zvědavost vyzkoušet něco nového. A šlo to tak rychle a hladce, že po měsíci zkoušení a hraní si s klávesami jsem už nechtěl dělat nic jiného.

Jaký má vaše hudba dopad?

Má hudba je aktuálně populární spíše v rámci celosvětového měřítka. Možná je to tím, že se jedná o instrumentální tvorbu, takže si ji může poslechnout doslova jakýkoli člověk odkudkoliv na světě. Poskytování licencí do zahraničí mezinárodním společnostem jako je Xiaomi, Montblanc a dalším je tedy jen přirozeným důsledkem pozitivní stránky instrumentální hudby – je to jazyk sám o sobě.

Podívejme se na to z jiného hlediska. Pocházíte z Havířova – je místo vašeho původu nějak důležité pro typ a styl hudby, kterou děláte? Myslíte si, že by třeba zněla jinak, kdybyste pocházel odjinud?

Já si myslím, že určitě ano. Prvním důležitým faktorem je moje paní učitelka, která mě naučila hrát na klavír. Pamatuji si, že jsem tenkrát ve svých dětských letech nebyl úplně nadšený a hodiny jsem navštěvoval spíše kvůli svým rodičům. Ovšem i přesto, že jsem často chodíval nepřipravený a bez domácích úkolů, mě paní učitelka naučila to nejdůležitější – mít správný přístup k hudbě a k nástrojům samotným. Vždy měla dobrou náladu a chuť mě něco naučit. Tenkrát jsem ještě nedokázal umět ocenit její snahu a pozitivní přístup k žákům. Dnes je to ale jedna z věcí, za které jsem nejvíce vděčný. Nebýt jí, dnes možná dělám něco úplně jiného. Dalším faktorem je mé okolí, které mě formovalo a díky němuž jsem zvolil taková životní rozhodnutí, která mě vedla právě touto cestou. Ačkoliv to může pro mnohé čtenáře znít zvláštně, myslím si, že je Havířov skvělým městem. Přírodu i hory zde máme na dosah, dvě krásné přehrady a spoustu parků a lesů nám dávají jedinečnou příležitost pro odpočinek a relaxaci. Obecně Česko jako takové je velmi příjemným místem pro život. Bohužel, naše lidská nátura je v naší krajině poměrně negativní a lidé zde žijící si moc neváží toho, jak se mají vlastně dobře. Je pro nás, řekl bych, až typické si na něco neustále stěžovat, pomlouvat ostatní a cítit se ublíženě.

Vnímáte rozdíl v charakteru lidí v Česku a v USA?

Určitě. Když člověk přiletí například do USA, ten rozdíl v mentalitě je skutečně znát. Ve vzduchu je cítit pozitivita a nadějná atmosféra, lidé jsou otevřenější, nápomocní a rádi komunikují jeden s druhým. Nicméně po zhodnocení dalších faktorů jako jsou například bezpečnost, dostupnost zdravotní péče nebo kvalita infrastruktury bych osobně Česko za nic nevyměnil. Máme se tu fakt krásně. Jsem rád za to, odkud pocházím, a pevně věřím, že i ostatním se někdy podaří vidět naší zemi ve více pozitivním světle, než si doposud myslí.

Existuje návod na úspěch? Musí na sobě člověk hodně dřít, když se chce dostat dál než ostatní?

Určitě je třeba vynaložit spoustu času, energie a kvalitní práce. Pokud ale děláte něco, co vás skutečně baví a naplňuje, tak budete ráno vstávat s chutí a nadšením. Řekl bych, že návodem na úspěch je samotná cesta. Nejde o to stanovit si nějaký cíl a přemýšlet, že až toho dosáhnu, budu šťastný. Je to přesně naopak, je důležité najít radost a štěstí v tom, co děláme dnes. Úspěch a výsledky pak přijdou samy jako vedlejší důsledek toho, že jsme na té správné cestě.  Velkým problémem dnešní doby je srovnávání. Lidé mají pocit, že musí být lepší než ostatní, aby těm okolo sebe, či dokonce sami sobě dokázali, že jsou něco více. Mě tohle nikdy nezajímalo. Jsem si dobře vědom toho, že je zde spoustu zahraničních, zkušenějších tvůrců, kteří dělají lepší hudbu než já. Ale netrápí mě to. Já si dělám svou hudbu, snažím se být sám k sobě upřímný a tvořit to, co mě reálně definuje.

Nebojíte se toho, že vaše hudba bude používána jako podklad k věcem, ke kterým jste ji původně vůbec nezamýšlel?

Na to všechno jsem samozřejmě připravený, proto ve svých právních dokumentech a licencích, které do zahraničí poskytuji, vždy uvádím výjimky, ve kterých skladby nesmí být za žádných okolností použity. A zatím jsem nikdy s ničím problém neměl. Co se ale čas od času stává, je to, že někdo použije mou tvorbu neoprávněně. Dokonce jsem objevil jednoho člověka, který vzal celé mé album a nahrál ho na Spotify pod svým vlastním jménem. Tyto komplikace jsou pak předmětem vyjednávání s hudebními distributory, pod kterými byl nelegálně vlastněný obsah sdílen. Ti ale po pár e-mailech většinou bez problému situaci pochopí a dané skladby okamžitě odstraní z veškerých streamovacích služeb.

Jakou aparaturu a nástroje používáte k vytvoření celku vaší hudby?

Nezbytnou součástí pro kvalitní hudební produkci je samozřejmě výkonný počítač, dobrá zvuková karta a studiové reproduktory s přesným zvukem. Pro samotnou kompozici používám program Cubase 10 Pro od společnosti Steinberg, se kterou jsem v dlouhodobé spolupráci. Co se týče instrumentů, nejčastěji v mé tvorbě zní akustický klavír. Pro doplnění orchestrů a dodatečných zvuků využívám různé hudební banky od společností jako jsou Spitfire Audio, Native Instruments nebo Orchestral Tools. Mimo jiné vlastním také fyzický syntetizátor Korg MS-20, ten jsem ale zatím příliš nevyužil.

Popište svá osudová setkání ve vaší prozatímní kariéře.

Jak jsem zmínil na začátku, to asi nejvíce osudové setkání bylo s Jamesem Newtonem Howardem, se kterým jsem se tenkrát setkal (jako kameraman) přímo v jeho studiu v Santa Monice. Byl to osudový okamžik, protože jsem díky tomu poprvé začal přemýšlet o hudbě. Byl to jeden z těch několika momentů v životě, kdy najednou víte že to něco znamená, že to je takové to nakopnutí k něčemu, co vám může změnit veškerou vaši budoucnost. Dále jsme navštívili také Dannyho Elfmana, jehož úvodní skladbu ze Spider-Mana jsem kdysi trénoval na klavír v rámci výuky. Setkat se s někým, jehož tvorbu obdivujete už od dětství, se zdá být naprosto neskutečné. O pár měsíců později se naskytla další příležitost, tentokrát u nás v Praze, s tou asi největší ikonou filmové hudby – Hansem Zimmerem, jehož skladby z velkolepých filmových snímků známe nejspíše všichni. Když to vše sečtu, veškeré tyto momenty z úplného začátku mé kariéry mě velmi povzbudily a já věděl že to prostě nepřichází jen tak. Vše se děje z nějakého důvodu a já měl obrovskou touhu to chopit do svých rukou a využít tyto příležitosti jako můj nový start, začátek něčeho neznámého.

Když nad tím přemýšlím více do minulosti, tím skutečně nejvíce hlavním setkáním byl moment s Martinem Pomothym, zakladatelem ČSFD, který si mě tenkrát jako patnáctiletého středoškoláka z vesnice pozval do Prahy na pracovní pohovor. To právě díky němu jsem měl možnost se takto vypracovat a dostat nespočet jedinečných příležitostí – letět do Los Angeles, natočit dokument ve Warner Brothers, setkat se všemi těmito světově uznávanými skladateli a obecně lépe prozkoumávat svět filmů a soundtracků.

Kdo vás nejvíce ovlivnil a inspiroval?

Všichni důležití lidé v mém životě. Ať už to byla má paní učitelka klavíru, o které jsem psal výše, nebo Martin Pomothy, který mi nabídl mou první práci, nebo samotní skladatelé… Myslím si, že mě obecně ovlivnila má minulost.

Co se týče inspirace v hudbě, jsem nesmírným fanouškem Roba Simonsena, skladatele minimalistické hudby pro menší filmové projekty v Hollywoodu. Jeho styl je mi ze všech tvůrců nejbližší. Také velmi rád používá klavír a tvoří krásné, jednoduché melodie pro romantické komedie či dramata.

Jaké jsou vaše krátkodobé sny a plány?

Ohledně mých krátkodobých plánů se příští rok v létě budu s přítelkyní stěhovat trvale do Prahy, takže to bude určitě zajímavá změna. Mám tam spoustu přátel a obchodních partnerů, doufám tedy, že to mou kariéru posune zase trošku dále. Plánuji také koupi nového akustického klavíru a lepšího mikrofonového vybavení na nahrávání nových sólových skladeb. Co se týče soundtrackových projektů jako takových, na rok 2020 zatím nic speciálního naplánováno nemám, ale takové nabídky přicházejí většinou dost spontánně, takže uvidíme!

A ty dlouhodobé?

Dlouhodobě je mým snem v Praze najít ideu pohodového života a dále dělat to, co mě nejvíce baví – skládat hudbu. Chci se více soustředit na kvalitu zvuku a finální provedení nových počinů. Rád bych také dostal nějakou příležitost na vytvoření originálního soundtracku pro větší filmový projekt ať už v zahraničí, či tady u nás v Česku.