Odřezané hlavy kaprů mumlají modlitby, píše básník David Bátor ve sváteční Chvilce poezie

Poezie Davida Bátora bývá křehká i drsná. Záleží, s jakou životní etapou básníka je zrovna spojena. A že jich prožil. Třeba v dělnických profesích. A ve špinavých ubytovnách a blízkých hospodách, kde občas rozsvěcel vánoční stromky i na dně štamprlí. Anebo býval utrápen sám sebou, nešťastnými láskami či nekonečnými zdravotními problémy. A taková je i vánoční báseň z roku 2008. Opilá jak Rimbaudův Koráb. A zároveň obrácená ke slezskému bardovi Petru Bezručovi, který své nejlepší texty sepsal v době, kdy byl přesvědčen, že umírá na chrlení krve.

VÁNOCE 2008

Jsem ožralý, nevím o sobě.
Kde bydlím? Já nevím!
Snad s Bezručem v hrobě! 

Vleče mě na zádech tmou.
Bratr řezníka Tomáš Knop.
A kurvuje a proklíná mě! 

Obalen zvratky a mrazem.
Ležím před prahem domu.
Hovado boží, prase a blázen! 

Budou zas Vánoce, snad.
Ježíšek dárky rozdá všem.
Jen já budu raději dlouho spát.

*

Další báseň z roku 2014 ukazuje jinou formu protestu proti vánočnímu běsnění. V té už se před Vánocemi neutíká k láhvi s rumem, ale Bátor zalamuje palec dolů nad vánočním básněním. Nad šílenstvím bezduchých adventních trhů.

VÁNOCE 2014

Sádlo prosince se škvaří na nebesích,
potom to kape dolů do lidských slin.
Odřezané hlavy kaprů mumlají modlitby.
Sehněte tedy své hlavy nad stůl odevzdaně,
potom si do piva namočte krev a táhněte.
Ptáte se kam? Na trhy bez duše. Hrrr na ně!

*

David Bátor patří k autorům, kteří dostali povel k psaní poezie někde z nebeských výšin. A těch v současné básnické produkci v Moravskoslezském kraji nenajdeme mnoho, přičemž část z nich už představil i kulturní deník Ostravan.cz. Bátor je sice talent od Boha, celý život se však vyhýbá spolupráci s přísnými editory, kteří by v jeho tvorbě oddělovali démanty od kočičího zlata. A škrtat by se určitě dalo i v následujícím textu, který vznikl letos v prosinci. Už nejeden básník totiž něco „rozsvěcel srdcem“, Bátor ale naštěstí tohle závěrečné klišé vyvažuje krásným úvodním obrazem o světlu a tmě.

ADVENT 2019

Zrní tmy a Zobák světla.
Vlnění energie mezi světy…
Tělo nebolí. Tělo se uzdravuje.
Duše je bič nebo had ohně.
Zabíjí temnotu uvnitř i vně.
Prostor se rozsvítil. Srdcem.

*

Předloňská báseň je obdobná. Svět je zkrátka nespravedlivý a nespravedlivým zůstane. Bezdomovci, opilci, vyrabované vztahy, bolavé duše. Básníky zajímá především odvrácený pól Vánoc.

ŠTĚDRÝ VEČER 2017

Bouchání skrz naskrz.
Sykot kapra na pánvi.
Jiná řeč: pohádky, televize…
Dobro vítězí a slzy se derou…
Ale venku samota stále táž.
Někdo spí přímo na ulici.
Jiný někde na nějaké záchytce.
Bolest jen na chvíli přivřela víčka.
Ale stále je tam a my jsme slepí.
My jen spíme v přivřených očích bolesti.
Ona maluje Štědrý večer 2017 zářivými barvami lží.

*

Následující text vrcholí veršem jako od J. H. Krchovského. Vánoční peklo 2016.

VÁNOČNÍ IDYLA 2016 

Překračuji zmrzlé zvratky.
Vracím se snad v čase zpátky?
Jsou to mé zvratky, zde na chodníku?
Spojené mrazem v bílé chrchle otazníků?
Kdepak. Je ráno. Vánoční idyla. Obchod. Číča.
Na vývěsce je v mrazu nápis: Konstantina je piča.

*

A na závěr text z roku 2015 a jedna rada Davida Bátora. Zbytečně o svátcích nežvaňte a raději dávejte lásku.

NA BOŽÍ HOD 2015

Praskají krovy i dnešní večer
Je Boží Hod 2015. Kam se slovy?
Nikam. Vnímám jen krásu krajiny.
A přítomnost – ten schod pro bytí.
Na něm stojím mezi zemí a nebem,
A bytostně proklínám, miluji, cítím!  

*

Křest nejnovější sbírky Davida Bátora Rozhraní proběhne 21. ledna 2020 v 18 hodin v Antikvariátu a klubu Fiducia.