Pavel Helebrand ve vánoční zpěvohře Jezulátko připomíná poselství, které je věčné

Když se blíží doba adventu a Vánoc, vždy se těším na to, co připraví ostravský skladatel Pavel Helebrand. Tento podivuhodný člověk jako by zapadal do jiné doby a lepšího světa. V křesťanských příbězích, které tak rád vypráví a interpretuje, ožívá dobro a zlo jako dvě neoddělitelné součásti světa. Helebrandova hudba má dar zažehnout v srdcích zdravý nepokoj, touhu sdílet radost a dává morální sílu, jež poskytuje důvěru a bezpečí.

Každý rok od Pavla Helebranda zazní v Ostravě nějaké dílo, letos byla v Národním divadle moravskoslezském nastudována vánoční zpěvohra Jezulátko. Pastýřská hra se zpěvy na motivy valašských lidových her pojednává ve zkratce o tom, co předcházelo narození Ježíše, a líčí zvěstování, narození a zachránění betlémského děťátka.

Helebrand se inspiroval folklorním prostředím, chrámovým divadlem a Evangeliem podle Lukáše. Jeho svobodnou a originální hudbou prostupují melodie známých koled, které jsou přirozeně stmeleny do jednoho dramaticky funkčního celku. Helebrand má talent na nesmírně charismatické melodie, také jeho harmonické postupy se dokáží vrýt do paměti.

Alena Karkošková a pastýři. (Foto: Werner Ullmann)

Pavel Helebrand jako režisér cílí především na aktivitu a dynamiku vyprávění, které provázejí časté změny vypravěčů, promyšlený sled hraných a zpívaných sekvencí, tranzitivnost účinkujících, kteří oscilují mezi publikem a jevištěm. Divák je tak neustále podněcován k pozornosti a samovolné účasti. Ocitá se mnohem více uvnitř, než vně příběhu.

Děj Jezulátka začíná u stvoření světa a sleduje osudy prvních biblických lidí Adama (Rastislav Širila) a Evy (Karolína Anna Dvorská). S vtipným nadhledem je zde líčeno jejich setkání s hadem (Juraj Čiernik), který je personifikací Ďábla. Nebýt odvěkého dualismu dobra a zla, byla by to trochu nuda.

Juraj Černik jako Had a Karolína Anna Dvorská jako Eva. (Foto: W. Ullmann)

Právě smyslný Ďábel líčí nástrahy a klade jednu past za druhou. Nejprve nabídne Evě jablko ze zapovězeného stromu, pak opije a znesváří pastýře, kteří spěchali k Betlému, místo toho se hádají, kdo komu svedl manželku. Je to on, kdo našeptá Herodovi (Erik Ondruš) pochyby a temné myšlenky.

Jeho protikladem je v Helebrandově zpěvohře Anděl (Johana Černohorská), který je nejen poslem radostné zvěsti, ale i záchrany. To, když varuje Josefa (Jiří Sedláček) a Marii (Alena Karkošková) před nebezpečím a svatá rodina prchá do Egypta. Pro krále Heroda přichází smrt (Daria Sikorová) a Anděl srazí jeho duši do pekel. Tolik praví stručně řečeno příběh.

Děti z operního studia NDM. (Foto: Werner Ullmann)

Hudební nastudování Adama Sedlického se neslo ve svižném, energickém pojetí. Mladý dirigent dobře odtušil tempovou, dynamickou i agogickou stránku díla, jež vyrůstá z lidové melodiky, a je dobré jej tak i cítit. Orchestr opery Národního divadla moravskoslezského hrál se zaujetím, zdravým sebevědomím a poskytl spolehlivou oporu zpěvákům a zpěvačkám z řad dětí i dospělých. Jejich nástupy ve vícehlasých imitacích a kánonech svědomitě a zkušeně ohlídala Lenka Živocká, bez níž se neobejde žádné představení NDM s účastí dětí. A že Helebrandova hudba dokáže místy svou rafinovanou polyfonní strukturou připravit horké chvíle! Naštěstí se všechno krásně podařilo.

Jaroslav Marek, Roman Vlkovič a Tomáš Bátrla jako tři králové. (Foto: Werner Ullmann)

Výkony dětí byly nádherně přirozené a spontánní. Mladí účinkující nebyli svázáni strachem ani trémou a dokázali příběh prožít a vnést do něj své emoce. Dospěláckým výkonům vévodila skupina báječně sehraných pastýřů (Petr Němec, Jan Rychtář, Jiří Halama, Martin Holík, Michal Sedláček, Jakub Burýšek, Matyáš Walder a Martin Zezulka), kteří byli spolehlivou roznětkou zábavy, třenic a půtek. Zdatně jim „konkurovali“ tři králové Kašpar (Jaroslav Marek), Melichar (Roman Vlkovič) a Baltazar (Tomáš Bátrla) a celá řada dalších postav, jejichž protagonisty nelze ani všechny uvést.

Po pěvecké stránce nesla na bedrech nejtěžší úkol Johana Černohorská, jejíž sametový soprán potěšil velkou vroucností. Výškově vypjatý a koloraturně náročný part zazpívala nádherně a její hlas byl ryzím posvěcením celého představení.

Johanna Černohorská. (Foto: W. Ullmann)

S civilním mistrovstvím ztvárnil Josefa Jiří Sedláček a démonicky sugestivní byl už zmíněný Juraj Čiernik, jehož pikle a pohybová elastičnost byly elektrizující.

Ale podobně důležitý byl každý jednotlivý člověk a človíček, který se tohoto živého skupenství rozličných postav, národností a etnik zúčastnil. Kolektiv účinkujících ještě rozšířil Pěvecký sbor města Klimkovic a Dětská hudecká muzika při ZUŠ E. Runda, nechyběly ani studentky Katedry sólového zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě.

Celý ten lidský babylon dal do souměrného pohybu skladatel, dobrý člověk a jedinečný skladatel Pavel Helebrand, který má dar rozsvítit svou hudbou myšlenky a skutky vzácné a trvalé platnosti. Ještě než představení začalo, zahlédl jsem jej v zákulisí, jak starostlivě upozorňuje děti, aby daly pozor na propadlo, až půjdou kolem na jeviště. „Ale hlavně si to užijte, žádný strach“, dodával konejšivě dětem sebedůvěru.

Jiří Sedláček v představení Jezulátko. (Foto: W. Ullmann)

Stát se součástí příběhu, který definoval dějiny celé Evropy, je v jistém ohledu poučné. Prožít ho bezděčně a intenzivně je neocenitelné. Ztotožňuji se se slovy Pavla Helebranda a přeji vám, ať dokážete v dobrém užít krásných věcí a darů, které vánoční symbolika a příběh Ježíše Krista poskytuje.

Ať už si vyberete senzuální radosti nebo duchovní horizonty, nezapomínejte, že život bude mít pouze takový smysl, jaký mu dáte.