Opavská La traviata podruhé: Veronika Rovná Holbová a Amir Khan excelovali v umělecké harmonii

Slezské divadlo v režii Jany Andělové Pletichové připravilo inscenaci, která nabízí konzervativní podívanou. Oživlé sochy, které jemnými pohyby dotváří scénu, naznačený závěr díla hned na počátku opery, Violetta stojící za rámem obrazu, to všechno jsou běžné scénické impulzy, které tady už byly a příliš neoživují určitou statičnost narace. Opavská inscenace do značné spoléhá na pevné základy, které tkví v geniální hudbě italského skladatele a kvalitním libretu Francesca Maria Piaveho.

V úterý se opět potvrdilo, že hudební nastudování Vojtěcha Spurného má své umělecké opodstatnění a solidní zázemí v precizním výkonu orchestru. Rád bych zdůraznil zejména sofistikovaný a pečlivý výkon smyčcové části orchestru, spolehnutí však bylo i na dřeva a žestě. Orchestr působil svěže, dynamická škála byla pozoruhodná a vedla v závěru k výborné gradaci. Musím konstatovat, že podobně vybroušené hudební nastudování se pravidelně neslýchá ani ve větších městech a v divadlech s naprosto jinými finančními podmínkami.

Veronika Rovná Holbová si roli Violetty Valéry „vyzkoušela“ už v Ostravě, kde byla tato opera nastudována v minulé sezoně. V aktuální opavské inscenaci tak ostravská sopranistka mohla potěšit velice jistým a přirozeným výkonem.  Její soprán charakterizuje mimořádná čistota, velký rozsah a pozoruhodná technika, která se projevila zejména v oslnivých a dokonale vybroušených koloraturách.  Obtížnou Violettu podávala s všestrannou jistotou a šíří výrazu, který v zlomových momentech obnášel i značnou expresivitu.

Holbová dokázala báječně odstínit psychologický vývoj své postavy a postupující nápor zhoubné nemoci vygradovala skvělou řečí těla a prokresleností hlasového témbru. Její interpretace byla působivá, hluboce osobní a pravdivá, s jistotou může být počítána mezi dosavadní vrcholy její kariéry, ale obstojí s určitostí i v kontextu celorepublikovém.

Veronika Rovná Holbová. (Foto: Tomáš Ruta)

Jejího partnera Alfreda Germonta v úterý sehrál mladý slovenský tenorista Amir Khan. Rodák z Čadce exotického vzhledu se v opavském divadle objevil poprvé a zanechal velký dojem. Jeho Alfredo se vyznačuje vášnivým temperamentem a vytříbenou pěveckou technikou. Khan má velice příjemně zbarvený tenor, který je schopen dramatického výrazu. V áriích potěšil bohatým a výstižným výrazovým rejstříkem a intenzitou prožitku, v duetu s Veronikou Rovnou Holbovou překvapil pohotovostí, s níž dokázal s úchvatnou sopranistkou souznít a přizpůsobit se jejímu intuitivně přesvědčivému herectví. Jeho interpretace je bezprostřední, empatická a svědčí o velkém pěveckém a hereckém talentu, kterému dal jako promovaný doktor medicíny přednost před praxí lékaře.

Dvojice Veronika Rovná Holbová a Amir Khan patřila k nejsehranějším a nejpřesvědčivějším, které jsem letos na operním divadle zaznamenal: jejich vyladěnost, sehranost a umělecká harmonie zastínila i výkony nedělní opavské premiéry a může se počítat k nejsugestivnějším kreacím letošní operní sezony.

Veronika Rovná Holbová a Tomasz Suchanek. (Foto: Tomáš Ruta)

V dalších úlohách svými pěveckými a hereckými výkony zaujali více či méně také Flora Bervoix Terezy Kavecké, Giorgio Germont Alexandra Vovka, Gaston Víta Šantory a další sólisté. Opět se ukázalo, že sbor a balet Slezského divadla dokáží připravit výrazově semknuté, zodpovědné pojetí, které je stylově přiléhavé, dynamicky flexibilní a vkusné.¨

Slezské divadlo Opava má potenciál připravit inscenaci, která svou hudební a interpretační kvalitou obstojí v celostátním měřítku. Opavská La traviata se díky špičkovým sólovým výkonům může zařadit k oblíbeným titulům, které stojí za to zhlédnout i v alternativním obsazení.