Čapkův Hordubal v ostravském Studiu G aneb Kam se ztrácejí naše srdce

První román noetické trilogie Karla Čapka Hordubal končí konstatováním: „Srdce Juraje Hordubala se kdesi ztratilo a nebylo nikdy pohřbeno.“ Autor dramatizace a zároveň režisér inscenace Pavel Gejguš tuto větu v závěru představení ústy jedné z postav přesně cituje. Ano, další velmi slibný počin pomalu se rozjíždějícího divadelního stánku, ve kterém budou hrát herci ze všech ostravských divadel spolu se studenty dramatického oboru Janáčkovy konzervatoře, klade divákům tyto znepokojivé otázky: Víme, jací jsme, co jsme to za lidi, co je tím nejhlavnějším, nejdůležitějším v našich mozcích a v našich srdcích? Je to neláska a hamižnost, charakteristické rysy některých postav v Hordubalovi? Je to sebestřednost a přesvědčení o vlastní pravdě, i když vykonáváme funkci, ve které není důležitá naše pravda, ale objektivní skutečnost? Pavel Gejguš je v tomto případě nejen dramatizátorem Čapkova prozaického díla, nejen režisérem inscenace, ale také dramaturgem, který přesně ví, kam míří a co chce touto inscenací říci.

Podíváme-li se na představení Hordubala z divadelního úhlu pohledu, pak v něm najdeme prvky a znaky Gejgušovy poetiky známé už z nejlepších opusů ve Staré aréně, na které celý inscenační tým navazuje. Je zde důraz na kvalitu předlohy, na výtvarné prvky i na hudební a pohybovou složku inscenace, hlavně však jde o kvalitní herectví v symbióze klasické realisticko-psychologické činohry a moderního divadla. Na scéně se totiž objeví postupně i bujný a hrozivý černý hřebec nebo masky na obličejích venkovanů. Tyto prvky ale režisér používá ne kvůli efektu, ale kvůli vyjádření důležitého obsahu. Velmi dobrá je atmosférotvorná hudba Martina Dytka.  A také kostýmy Ivy Bartošové, díky kterým se vše věrohodně odehrává kdysi před více než sto lety kdesi na Zakarpatské Ukrajině.

Vladislav Georgiev, Robin Ferro a Jakub Georgiev. (Foto: M. Popelář)

Hlavní postavu Juraje Hordubala hraje Vladislav Georgiev. Herec, který o svém hereckém umění podal řadu důkazů v mnoha velkých i menších rolích v Komorní scéně Aréna. Jeho Hordubal je méně prostoduchý než jeho románová předloha, a o něco více lidštější (pokud to vůbec jde). V první části před přestávkou ukazuje Georgiev, jak vládne uměním slova. V dlouhých monolozích neztrácí kontakt s diváky. Přesto by celku prospělo větší soustředění na rytmus inscenace, která je v této pasáži přece jen literaturou poněkud zatěžkána. Větší četnost dramatických situací s jednáním dalších postav by celkové záživnosti zcela jistě prospělo.

Hordubalovu ženu Polenu svěřil režisér Miroslavě Georgievové. Herečka úspěšně vykresluje ochlazení vzájemných vztahů mezi Polenou a Jurajem, které si sám její muž opakovaně zdůvodňuje osmiletým odloučením. Divákovy sympatie jsou ale díky projevu obou představitelů patřičně na straně Juraje Hordubala, který osm let dře v Americe a téměř všechny svoje peníze posílá své ženě pečující o jejich jedinou dceru Hafii (Andrea Zatloukalová).

M. Georgievová jako Polana a V. Georgiev jako Hordubal. (Foto: M. Popelář)

Třetí nejdůležitější postavu, čeledína Štěpána Manyu, ztělesňuje Robin Ferro. Herec, který v Divadle Mír přesvědčuje o svých komediálních schopnostech, zde ukazuje velkou sílu svého charakterního herectví.  Bezcharakterního čeledína, pro kterého jsou nejdůležitější peníze, hraje výborně. Manya ve Ferrově podání je od samého začátku nebezpečným mužem, bezohledně prosazujícím svůj záměr.

Již zmíněnou Hafii hraje Andrea Zatloukalová. Není to lehký úkol, zahrát jedenáctileté děvčátko, aniž by se herečka ani v jediném okamžiku nesnížila k prvoplánovým a vnějším prostředkům. I když je na scéně dospělá žena, v podání A. Zatloukalové je věrohodnost Hafie coby vyplašeného dítěte bezpochybná. V první půli se v hracím prostoru objeví ještě pasák ovcí Míša v podání Anny Cónové. Úsporný a přesný projev herečky doplňuje jistou baladičnost představení.

Andrea Zatloukalová a Anna Cónová jako četníci. (Foto: M. Popelář)

Druhá část po přestávce obsahuje kriminalistickou rovinu příběhu. Ke všem vyjmenovaným ještě přistupuje Jakub Georgiev, hrají za pomoci převleků či masek všechny ostatní postavy děje. Výrazný part zde má i Andrea Zatloukalová coby mladý četník Biegl, starého tělnatého četníka Gelnaje hraje Anna Cónová, starostu Geriče, ale také starého Manyu či soudce hraje Vladislav Georgiev. Jakub Georgiev si vychutnává soudního lékaře a také státního žalobce. Všichni herci ukazují schopnosti převtělování do rozličných, mnohdy velmi rozdílných postav. U některých je však ještě jistý prostor pro upřesnění a vyladění vzhledem k cílenému vytváření žádoucí atmosféry.

Hordubal Studia G dává tušit, že se máme v budoucnu při návštěvách tohoto nového ostravského divadla opravdu na co těšit.