Fanoušci nám říkají, že je naše hudba fakt rajcuje, říká Jura Šperl z kapely Ingott

Letos jste vydali album Na cestě do nebe stavil jsem se v pekle. Proč jste se ho rozhodli vydat na Nový rok, tedy 1. ledna přesně o půlnoci?

Důvod byl v podstatě dvojí. Jednak je deska „opticky“ celý rok nová a pak se ten termín docela dobře pamatuje. Taky jsme to tenkrát na silvestra pořádně oslavili!

Co by o nahrávce měli vědět ti, kteří ji ještě neslyšeli?

„Je to klasická hard and heavy nahrávka plná rifů a melodií. Poctivý metalový zvuk bez samplů a přebytečných efektů. Kvalitní české texty s pestrou tematikou, neotřelé fráze, žádná vata. A má to tah na branku.“ Tedy tak aspoň o tom psaly recenze. Ale každý, ať posoudí sám.

Titul Na cestě do nebe stavil jsem se v pekle je možné chápat různě. Jak jej vnímáte vy? Jak si takovou zastávku v pekle představujete?

Především je potřeba brát takové texty s nadhledem. Konkrétně tato titulní věc je posteskem chlapa, který udělal chybu a byl tak zvědavý, že se chtěl mrknout do pekla, jak to tam chodí, a už se mu odtamtud nechce. Nahaté holky se tam koupou v šampusu – no, uznej, komu by se chtělo pryč?

Tak to asi nikomu… Každopádně počátky Ingott se datují do roku 1987. Následně se kapela po mnohaleté pauze dala dohromady v roce 2016. Co vás k tomuto vedlo?

Kapela sice nefungovala kontinuálně, ale občas jsme si přece jen zahráli. No a po jednom takovém vydařeném koncertu na festivalu Karvinské rockové legendy jsme seděli s Izzim Izaiášem z Dogy a vzpomínali na náš společný pravěk a přišlo mi líto, že se nám to nepodařilo udržet, a byl tam taky Miloš Dodo Doležal a ten měl jako vždy hned jasno – „Jste kreténi, že nehrajete!“ Mezitím chodili a volali naši fanoušci, abychom natočili aspoň desku se starými songy. Výsledek je CD Charon, které vyšlo 1. ledna 2016 a kde jsou většinou nové věci. V tom okamžiku se ale začala psát úplně nová kapitola kapely Ingott!

Máš pocit, že se kapela od roku 2016 do současnosti nějakým způsobem změnila?

To podstatné se změnilo už při natáčení alba Charon. Ve studiu padlo rozhodnutí, že nebudeme dělat žádné kompromisy a natočíme to, jako by šlo o život. V té době jsem totiž hrál v kapele Citron a to byla opravdu první liga. Vše fungovalo na profi bázi a hvězdní spoluhráči (Bartoň, Vlasák, Hranický, Fany Michalík a Pařízek) zásadně změnili můj pohled na celou věc. Ovšem během roku 2015 došlo k zásadnímu obratu a po určitých neshodách v Citronu byl jeho čtyřmi členy založen band Limetal. A bylo nutné okamžitě napsat zbrusu nový materiál. Nemohl jsem se tedy věnovat podpoře CD Charon a PR k té desce se vlastně rozjelo tak nějak samospádem. Proto nás nečekaně kladný ohlas na nový Ingott naprosto ohromil. Deska je dnes v podstatě vyprodaná.

Berete tedy Ingott po úspěchu alba Charon i vážněji? Máte nyní s Ingott větší ambice, než tomu bylo před rokem 2016?

Nastala řetězová reakce. Posílena byla rytmická sekce skvělými muzikanty. Přišel ještě pořád mladý, ale už hodně zkušený bubeník – virtuos Dave Klement, který už má za sebou tunu profesionálních angažmá, a basu drtí multiinstrumentalista, třicetiletý „rockový veterán“ Poty Potáč. Takže jsme snížili věkový průměr. Připravili jsme do detailu novou show a můžu směle prohlásit, že právě v současné sestavě má Ingott ten správný náboj!

V čem se podle tebe Ingott liší od dalších kapel vašeho žánru? Proč by si fanoušci měli v záplavě dalších kapel poslechnout i Ingott?

Český poměrně malý trh ovládají zavedené kapely neustále rotující po republice, tvořící line-up všech větších festivalů. Logicky mají tyto subjekty přednost i v mediálních kampaních všeho druhu. Tomu nelze konkurovat. Cesta k posluchači je tedy dost klikatá, proto by nám měl potenciální fanoušek dát aspoň šanci a poslechnout si nás. Dostane se mu poctivé muziky od srdce, bez kalkulu a onanií. Ti, co nás znají, říkají, že je Ingott fakt „rajcuje“!

V úvodu klipu Reje pekel se objevuje text: „Varování!!! Video neobsahuje žádné šokující záběry!“ Co jste tímto sdělením chtěli říci? Domníváš se tedy, že naše vnímání světa je už natolik zmanipulováno, že když nás nějaká událost nešokuje, tak nás de facto nezajímá a neosloví? A právě na to jste chtěli poukázat?

V podstatě sis odpověděl sám. Opravdu nemusím bulvární média. Šokovat mají v popisu práce. My chceme především bavit!

V závěru klipu zase narazíme na informaci: „Tento příběh se může stát každému, kdo bude brát texty kapely Ingott příliš vážně a nebude její muziku poslouchat s nadhledem.“ Životní nadhled je samozřejmě nezbytný. Nicméně máte nějakou hranici, kdy se do jisté míry může stát kontraproduktivní? Přece jenom když se chce člověk neustále posouvat dopředu, tak jistou ctižádost a ambicióznost potřebuje… Nebo nesouhlasíš?

Ale jo, samozřejmě, že s tebou souhlasím. Ale oddělil bych tvorbu od reality. Nepoučuju nikoho ve svých textech, co by měl dělat nebo jak by se měl chovat. Je to jen fantazie autora, se kterou se můžeš, ale nemusíš ztotožnit.  Ve chvíli, kdy ty písničky doznějí, se každý ocitá ve svém reálném světě, kde si pouze s nadhledem určitě nevystačí.

Co jste chtěli vyjádřit klipem a textem k písni Možná jsem ztrácel čas? Jak klip, tak text se dají interpretovat různě…

Inu, za devatero horami a devatero řekami žila půvabná, ale falešná žena… Možná.

Ve vašich textech hrají velkou roli často ženy, ale připomínáte také historická témata (Muž se železnou maskou, Ex Libris). Dá se říci, že jde o vaše nejoblíbenější témata?

Podle statistik je na světě žen ještě o něco víc než mužů. To by bylo, abychom se o nich občas nezmínili! A vůbec, nejsou už na to vydané nějaké směrnice nebo předpisy, že v textech ženy prostě být musí?! S historií je to taky tak – zkrátka tu je. Fascinují mě lidské osudy z časů dávných i nedávných, kterými se pak nechávám inspirovat. U takových songů dělám většinou naráz hudbu i text. Až mě přitom občas mrazí (viz Havran, Zbytečný flám nebo Rakviem).

Když prohlásím, že v písních Ingott najdeme hudební odkazy na starší Arakain s Alešem Brichtou či na debutové album Kreysonu Anděl na útěku, budeš souhlasit, nebo absolutně proti?

Ingott rozhodně nevymyslel nový hudební styl, a tak je přirozené, že z něčeho vychází. Ale jestli jsi našel nějaké odkazy z Arakainu či Kreysonu, tak mě to vyloženě potěší, protože v těchto legendárních kapelách působili výborní kreativní muzikanti, kteří zjevně hmatatelně zanechali svoji stopu i ve mně.

Jakým způsobem dělíš svůj hudební život mezi Ingott a Limetall?

Obě skupiny dělí propast. Limetall má čerstvě zlatou desku za prodej posledního alba, letní koncerty s Kabátem, které vidělo 130 000 lidí (!), profesionální tým a zázemí, sponzory a velmi slušný roční obrat. Vše je dokonale připraveno. Píšu kapele texty a muziku dělíme zhruba rovným dílem mezi čtyři. Je mezi námi určitá symbióza. Být na pódiu s takovými skvělými muzikanty je pro mě velkou ctí a balzámem na duši. A v neposlední řadě je potřeba zmínit i pravidelné honoráře.

U Ingott je to asi jiné…

Ingott je o dobrodružství a skromnosti. Muziku i texty píšu já a taky to všechno financuju, takže je to dost i o stresu. Když už se hraje, tak to musí být v prvé řadě zábava, scházíme se o den dřív, abychom si to co nejvíc užili, a taky si to opravdu užíváme. Jsme vděčni za každou prodanou desku a za každého fanouška. Logicky jsou tedy ambice někde jinde. Z výše uvedených důvodů ani není možno, aby se nelišil můj přístup k oběma kapelám. Ale jedno je jisté – bez jedné či druhé si nedokážu představit své bytí a pro obě dělám všechno na plné pecky.

Co čeká Ingott v nejbližší době?

V průběhu roku 2020 natočíme další řadovou desku, která vyjde, jak jinak, o půlnoci na Nový rok a ke které už teď chystáme materiál. Koncem roku točíme klip na potemnělou píseň Havran, webmaster předělává naše stránky, ve výrobě je nový merchandising a připravujeme několik společných koncertů, chceš-li turné, se spřízněnou kapelou Menhir. Půjde asi o osm koncertů od února do března a už podle prvních indicií se všichni máme na co těšit!