Upoutat pozornost diváka je stále těžší, říká ředitel festivalu Souznění Zdeněk Tofel

S jakými novými podněty či idejemi jste jako pořadatelé šli do letošního ročníku Souznění?

Letos budeme nově ve spolupráci s Moravskoslezským krajem prezentovat jedno z kulturních dědictví kraje. Mám na mysli ověnžok, dvoudobý párový točivý tanec s doprovodem gajdošské muziky ze Slezska. Je pěkné a nadmíru záslužné, že Moravskoslezský kraj si všímá tradičních kulturních hodnot a dává jim určitý punc. Také chceme, aby na každém ročníku Souznění vystupoval někdo nový. Letos určitě stojí za zmínku soubor Meridianu z Korsiky. Nevzpomínám si, kdy jsme v České republice, v Polsku nebo na Slovensku viděli soubor z Korsiky. Tohle je nesmírně zajímavý projekt. Hudba v podání Meridianu je velice krásná, někdy i smutná, ale i poetická, jejich zpěvy jsou vášnivé. Navíc v sobotu 14. prosince v Kozlovicích uvidíme velmi pěkné ztvárnění svaté rodiny a jesliček se zpěvy díky místnímu sboru Cantamus. Myslím si, že každý den je něčím zajímavý.

Už jste prozradil, že jednou z hvězd letošního ročníku bude francouzský kvartet Meridianu, jenž zpívá písně, které jsou chráněným světovým kulturním dědictvím organizace UNESCO. Co si pod tímto označením máme představit? Čím by jejich hudba mohla zaujmout absolutního laika nebo třeba klasického mainstreamového fanouška?

Korsika je specifický ostrov, který patří pod Francii, ale má diametrálně odlišnou kulturu od kontinentální Francie. Myslím si, že UNESCO ohodnotilo výjimečnost muzikality, vokálního projevu a vůbec tvorbu vycházející z lidové tvořivosti přecházející k současným trendům, k takzvané world music. Z projevu Korsičanů cítíte poznané tradice, jejich projev je podán v emotivní formě. Osobně mě fascinuje jejich soustředění, hudebně-pěvecký projev s jakousi mystickou atmosférou, skoro až kouzelnou tajemností. Někdy člověka při poslechu až mrazí v zádech, pak se rozesmějete, rozvášníte, aby vás zase jiná píseň zklidnila.

Festival Souznění je známý tím, že představuje především adventní či vánoční písně, zvyky, případně i hudební nástroje z různých zemí. Letos právě z Francie, v minulosti k nám třeba zavítaly soubory z Izraele, Moldavska, Arménie, respektive z Číny a dalších zemí. Máte pocit, že to náš posluchač či divák dostatečně ocení? 

Přiznám se, že jsem zaváhal nad rychlou odpovědí. Nicméně nedokážu si představit, že by bohatou programovou nabídku náš divák či posluchač neocenil. To bychom popírali veškerou naši dvacetiletou práci. (smích) Máme vyzkoušeno, že to oceňuje. Do jaké míry a na jaké úrovni to však těžko říci. Každému se líbí něco jiného. Ale ta otázka je velice hezká…

V jakém smyslu?

Připomínáte mi, jak je naše kreativita a zodpovědnost vůči posluchačům a divákům někdy křehká, ale velmi důležitá. Už dvacet let. Stáváme se totiž partnery a osobně si myslím, že naše aktivity mají smysl, jinak by lidé nechodili. Od začátku jsme chtěli představit něco, co tady v tomto prostoru chybělo. Máme odezvu z Polska, Maďarska, ze Slovenska i jiných zemí, kde si uvědomují, jak dokážeme v jednom prostoru, během čtyř dnů představit rozličnou kulturu a svým způsobem porovnávat naše zvyky z období adventu, Vánoc či novoročních oslav se zvyky z ostatních zemí.

Je pro vás organizování Souznění stále těžší, nebo je to poměrně snadné? Vzhledem k tomu, že například folklorní oblast je poměrně bohatá…

V prvé řadě bych zdůraznil, že Souznění je vícežánrový festival. Nejde nám jen o folklor nebo přesněji folklorismus. Hledáme stále nové a zajímavé účinkující. Nebojíme se pozvat zahraniční soubory u nás zcela neznámé. Každý obor, kterému se věnujeme, předpokládá spoustu práce, píle a znalostí. Nemohu tedy říci, že je dnes něco jednodušší, či složitější ve srovnání s prvními ročníky. Nicméně je pravda, že období Adventu je přeexponováno různými akcemi. V tomto smyslu je veškeré podnikání náročné, když chcete upoutávat něčím novým. V dnešní době máme možnost poslechnout si cokoliv nebo zajet si kdekoliv, takže upoutat divákovu pozornost je stále těžší. Nesmíme zapomenout na umělecká řemesla, která neodmyslitelně patří k dramaturgii festivalu. Snažíme se obměňovat výběr řemeslníků a jejich nabídku. Letos máme i novinky v gastronomii.

Další výraznou postavou letošního ročníku bude muzikálová hvězda Hana Fialová…

Zpěvačka Hana Fialová hodně přemýšlela nad výběrem repertoáru. Nakonec se představí ve dvou polohách. Nejprve v pátek 13. prosince v Kunčicích pod Ondřejníkem vystoupí sólově a zazpívá za doprovodu komorního orchestru Jakuba Žídka šansony Edith Piaf, muzikálové melodie a písně, které se hodí do adventní doby. V neděli 15. prosince ve Frenštátě pod Radhoštěm pak tato držitelka Ceny Thálie zazpívá písně The Beatles. Hanka je skvělá zpěvačka, může si dovolit takovýto žánrový rozsah.

To jste mi nahrál na další otázku, protože v rámci letošního Souznění se bude vzpomínat také na The Beatles, a to vzhledem k tomu že letos uplynulo padesát let od vydání nejobdivovanějšího alba Abbey Road. Jak bude daný koncert týkající se The Beatles koncipován? 

Letošním galakoncertem, který se uskuteční 15. prosince ve Frenštátě pod Radhoštěm, se naprosto vymykáme tradici, protože tento večer nebude jako obvykle rozdělen na dvě žánrově odlišné části. Bude to jeden ucelený koncertní projekt, který se váže k fenoménu skupiny The Beatles. V první polovině představíme průřez tvorbou The Beatles, ve druhé zazní takřka celé album Abbey Road, který vyšlo v Anglii v září roku 1969. Nutno říci, že autorem prvotního nápadu je klavírista i kapelník Jaromír Kračmer, pedagog z Lidové konzervatoře a Múzické školy Ostrava, spolu s ředitelkou této školy Miloslavou Soukupovou. Poprvé tento projekt proběhl v trošku jiné podobě před sedmi lety pod názvem Ostrava zpívá Beatles. Tehdy ještě žila a zpívala Věra Špinarová, ale zpíval tam například i Martin Chodúr.

Podle jakého klíče jste vybíral účinkující?

Oslovili jsme všechny možné zpěváky z České republiky a ze Slovenska, dokonce i Martu Kubišovou, která skvěle nazpívala Hey Jude. Výběr interpretů byla pořádná šichta. Mnozí nám třeba řekli: „Kdyby to bylo v Praze nebo jindy.“ Zkoušeli jsme navázat kontakt i s Yoko Ono v New Yorku, ale to jsou složité věci. Nakonec jsme získali interprety, kteří mají obrovský potenciál spolupracovat. Jsme velmi rádi, že pozvání přijal Albert Černý, jehož kapelu Lake Malawi vidělo na soutěži Eurovision Song Contest v květnu v Izraeli, kromě tisíců přítomných, na 200 milionů diváků u televizních obrazovek po celém světě. Albert Černý je z tohoto pohledu největší zářící hvězdou. Nicméně je to stále skromný člověk, který vyrostl v našem kraji i na folkloru. Je komplexní umělec, ovládá perfektně angličtinu a je zajímavé, že jako představitel mladé generace má muziku 60. let minulého století jednoduše „v krvi“. A nesmíme zapomenout na skvělého baskytaristu, kytaristu a zpěváka Fernanda Saunderse, Američana žijícího v Ostravě, který spolupracoval s hvězdami světového formátu, jako jsou Eric Clapton, Jeff Beck, Jimmy Page, Lou Reed, Joe Cocker, Ronnie Wood, Charlie Watts, Suzane Vega, Jan Hammer, ale i Karel Holas z Čechomoru, skupina Kryštof nebo ostravské zpěvačky Elis Mraz a Johana Freywaldová…

Co se týká folklorní oblasti, tak tu reprezentuje třeba soubor Baldrián. Můžete prozradit jeho specifika?

Když se řekne Pardubice, tak už člověk cítí vůni perníku. To je přesně ono. Baldrián je velice kvalitní soubor, který se zabývá východočeským folklorem. Kapelníkem je vynikající klarinetista a upravovatel Aleš Mokren. Je to zajímavý a poctivý soubor, který představuje málo známou oblast východních Čech až k Orlickým horám. Mají vynikající kapelu, zpěvy, pečlivě a stylově zpracovávají vánoční témata, k tomu vystoupí v dobových kostýmech.

Proč by měl člověk na letošní Souznění zavítat? V čem je jiné ve srovnání s ostatními předvánočními akcemi, které se během tohoto týdne konají?

Kdyby přišli všichni lidé, nevím, kam je dáme. (smích) Určitě si dokážeme vybavit své dětství. Rád vzpomínám na předvánoční čas, kdy jsem se těšil a silně vnímal, co mi přinese a čím mě obohatí. Někdo se těší na kapra, někdo zase na bramborový salát, koledy, betlém… Já na všechno. A právě filozofie a dramaturgie Souznění vychází z lidových, rodových tradic, ale i religiózních, které nám připomínají biblický příběh s očekáváním narození a příchodu Ježíše Krista. Proč by tedy lidé měli zavítat na Souznění? Jestli hledají něco, co by jim přineslo něco nového, co by je oblažilo a povzneslo, mohou to najít jednoduše u nás.