Etudy těla propojily amatérské a profesionální tanečníky v rámci jedinečného večera

Večer zahájil cyklus čtyř choreografií závěsné akrobacie s názvem Části duše, které předvedly frekventantky kurzů Lucie Mičkové Kovářové. V tomto cyklu jsme mohli vidět nejen různé odstíny lidského nitra a různé nálady, ale také několik věkových úrovní – od nejmenších akrobatek, které s velkým nasazení ukázaly, co už umí (a že toho nebylo málo), až k dospělým interpretkám, které si troufly na odvážné triky a pokročilé prvky. Občasná zaváhání v technice a výrazu byla znát (což odpovídalo i tomu, že u některých částí se jednalo o work in progress), v tomto případě ale obecenstvo ocenilo spíše odvahu tanečnic pohybovat se a manipulovat s šálou několik metrů nad zemí, což je mnohem náročnější, než by se mohlo zdát.

Závěsná akrobacie v podání Barbory Paletové. (Foto: Lucie Mičková Kovářová)

Dvě taneční čísla z představení Nádražní blues představila Bílá holubice. Projekt, který měl premiéru letos v říjnu, se krom jiného zaměřuje na mnohdy komplikovaný vztah mezi „nechodícími“ a jejich okolím, jež se občas přehnaně stará o jejich tělesné potřeby, ale zapomíná na duši. O tom vypovídaly ukázky Starání se a Opouštění. U obou zaujala především promyšlená choreografie, která vycházela z možností tanečníků na vozíku a zároveň byla dostatečné „výživná“ i pro zdravé členy souboru, kteří k jejímu zvládnutí museli zapracovat na výraze v obličeji i v celém těle, na přesnosti a souladu s hudbou i zbytkem skupiny a v případě duetu Opouštění také na vzájemném vztahu dvou interpretů na jevišti.

Soubor Bílá holubice. (Foto: Lucie Mičková Kovářová)

Taneční skupina Bez Hranic z Velkých Opatovic je stálicí ostravských Etud. Tanečnice z tohoto souboru pod vedením choreografky Evy Zdvořilé jako by nikdy neopouštěla chuť tvořit a pouštět se do zpracování nových témat, a to svým osobitým způsobem. Jejich energie na jevišti je skutečně nakažlivá, nebojí se herecké akce, rekvizit, práce s kostýmy, ani choreografických výzev a jdou do toho naplno. Co se nápaditosti a provedení týče, mohly by jim závidět i některé profesionální soubory, ačkoli občas čeho je moc, toho je příliš – velká snaha zahrát roli a investovat maximum úsilí má místy za následek přehrávání a karikaturu, kterou divák snadno prokoukne a které neuvěří.

Taneční skupina Bez hranic. (Foto: Lucie Mičková Kovářová

Choreografie Zábavně nezábavná nuda a Se(ženu) návod na ženu nebo se uženu mají velký potenciál, obě témata nabízejí tisíce možností, jak si s nimi pohrát, a přihlédnu-li k tomu, jak kreativní TS Bez Hranic umí být, zdá se mi, že některé rezervy zůstaly ještě nevyužité…

Zástupcem tanečních souborů při základních uměleckých školách bylo Taneční divadlo Netopýr, které do Ostravy přijelo s choreografií Hlasy. V principu bylo toto vystoupení postaveno na znázornění jednotlivých hlasů v hudbě pomocí pohybu, což na jevišti vytvářelo poutavé obrazy. Dobrý nápad tak vystačil s celkem jednoduchým pohybovým rejstříkem, který skupina dívek rozehrála se v kánonech, polyfoniích i sólech.

Zbytek programu Etud patřil sólům. Z Polska zavítal tanečník Patrik Zamojski, který je v současné době spojen také se Slezským divadlem v Opavě. Představil sólo Feelings, které je součástí probíhajícího choreografického procesu a má promlouvat o znovunalezených emocích, přicházejících příliš pozdě. Sólo zaujme především důrazem na plasticitu pohybu a celkové flow, které dodává tanečníkovi lehkost i v akrobatických prvcích.

Saith Adenydd přijela se sólem Uvědomění, ke kterému si v závěru přizvala také další tanečnici. Ačkoli šlo o amatérskou a navíc velmi mladou performerku (což bylo znát na technice i stavbě choreografie), mohli jsme v jejím tanci objevit zajímavé okamžiky – zejména v synchronu s kolegyní na jevišti a v pocitovém „položení se“ do role.

Saith Adenydd. (Foto: Lucie Mičková Kovářová)

Závěr patřil tanečnici a studentce pražské HAMU Evě Rezové. Její tanec pro jednu ženu s názvem Mahila dokázal publikum v dobrém slova smyslu uhranout. Charismatická interpretka spoléhala na naprostou jednoduchost scény, působivý světelný design a výmluvnost vlastního těla, ve kterém se spojovala divokost s jemností a elegancí. Postarala se tak o velmi příjemný závěr dalšího ročníku Etud těla, kterým se opět podařilo poskládat pestrou mozaiku tanečních stylů a vyjádření a také získat podporu publika, bez které by to nešlo.

Dokud bude fungovat výměna energií mezi těmi, kteří chtějí tvořit, a těmi, kteří jim chtějí naslouchat a dívat se, zůstane taneční scéna (nejen v Ostravě) živá a pulzující.