Největší inspirací jsou pro mne samotní zpěváci, říká vedoucí sboru Hladnov Rock Choir Miroslav Hlavačka

Jste přesvědčen, že váš Hladnov Rock Choir je unikátem?

Co se týče profesionálních nebo poloprofesionálních sborů, ke kterým nás řadím, nemáme vzhledem ke specializaci na rockovou hudbu ve světě konkurenci. V Anglii sice existuje Rock Choir, ale jde jen o poloamatérský sbor ve smyslu zájmové činnosti, jinak podle mě žádný neexistuje, takže jsme v tomto rozsahu jediní.

Máte pětatřicet členů, mezi nimi profesionály, spolupracujete s profesionální kapelou a s profesionálním kvartetem, přesto o vás ještě zdaleka všude neslyšeli. Chystáte se to změnit?

Ano, pracujeme na tom a věřím, že příští rok dojde k zásadnímu obratu. Rádi bychom se účastnili více festivalů, chceme oslovit organizátory nejen v Ostravě, ale v rámci České republiky, už máme i nějaké nabídky, ale nechci je zatím prozrazovat, jednáme o nich.

Část sboru Hladnov Rock Choir. (Foto: archiv)

Můžete přiblížit, jak se dostáváte do kondice a co děláte pro to, abyste byli maximálně sehráni?

Kromě pravidelných čtvrtečních zkoušek organizujeme před každým velkým koncertem jedno velké speciální soustředění, většinou mimo civilizaci, aby nikdo nemohl jen tak odjet. Vyžadujeme po členech sboru, aby se jej účastnili po celou dobu. Jedná se o velmi intenzivní soustředění, které je zaměřeno zejména na provedení těch nejtěžších skladeb. Kromě toho míváme i samostatné zkoušky s naší kapelou, protože se nám složení sboru průběžně obměňuje.

Jak často se sboru věnujete vy sám?

Věnuji mu téměř celý svůj volný čas.

Kdo vám dodává nejvíce inspirace?

Největší inspirací pro mě jsou samotní zpěváci v našem sboru, kteří mě někdy dokážou neuvěřitelně překvapit. Aranže dělám sám, a když je připravuji doma u klavíru, nevím, jak budou ve výsledku znít. Na zkoušce, když je to naučím, tak to zní třeba ještě lépe, než bych čekal, někdy je to ale náročné a je těžké se dostat k ideálu, přesto musím konstatovat, že nejvíce energie mi dodávají samotní členové sboru.

Které rockové kapely patří k vaším oblíbeným?

Vždy jsem měl hodně rád Pink Floyd i Led Zeppelin, a když jsem byl mladší, hodně mě zajímali Pearl Jam. Mám rád i klasiku, sám jsem vystudoval klasický klavír v Olomouci, v Londýně pak muzikologii i klavír.

Vybavuje se vám ještě váš první koncert na veřejnosti? Jaké to bylo?

Moc dobře si na něj vzpomínám, bylo to náročné. Mohl zpívat kdokoliv, kdo chtěl přijít, bylo složité všechny ukočírovat, ani jsem nepředpokládal, že vznikne něco dál, že se nám podaří uspořádat pěkný koncert. Tehdy to byl vyloženě koncert pro školu, který se konal v bývalé kině Vesmír.

Která z vašich skladeb byla podle vás zásadní nebo přelomová?

Určitě Bohemian Rhapsody, natáčená v Českém rozhlase, ta pro nás znamenala velkou výzvu, skladba má několik rovin, je náročná i pro sbor, je v ní spousta hlasů. Poradce a zvukaře nám dělal pan František Mixa, který na nás byl hodně přísný. Má absolutní sluch, jenom první část skladby jsme dělali mnohokrát. Výsledek ale zase stál za to.

A jak dopadla její premiéra před publikem?

Stalo se tak na koncertu několika sborů v Evangelickém kostele, tady zněla Bohemian Rhapsody poprvé na živo, měli jsme z ní velký respekt a vše se podařilo. Byl to obrovský úspěch u lidí, některé posluchače jsme i rozbrečeli. Bohemian Rhapsody znamenala náš první krok dopředu, kdy se ze studentského zájmového sboru stalo něco více.

Vzhledem k tomu, že působite v regionu spjatým s Leošem Janáčkem, dokážete si představit, že byste postupovali i opačně a z jeho skladeb udělali rockové upravené verze pro váš sbor?

V dnešní době by nebyl žádný problém upravit v rockovém duchu ani Janáčka, naopak, dnes je fúze žánrů hodně populární, třeba Bach a Vivaldi jako metal, tyto možnosti tady jsou, včetně Janáčka, kterého miluju více než Dvořáka nebo Smetanu, i ve světě je to podle mě největší jméno naší hudby, uznávají jej tam více než u nás. Takže představit si umím cokoliv.