Nikdy jsme žádné lano ani pomocnou ruku nedostali. A to je možná dobře, tvrdí členové kapely Porta Inferi po vydání alba Alive

Po pěti letech jste vydali nové album Alive. V čem hlavně je jiné oproti vašim předchozím nahrávkám? Kde hledat příčiny těchto změn?

Jan Noga: Je více vymazlenější, máme lepší a modernější zvuk a charakteristika nových skladeb je různorodější. Myslím si, že je to tím, že postupem času jsme se rozvinuli jako muzikanti a také při vytváření celkového soundu máme více zkušeností.

Jaroslav Dobrota: Určitě nám pomohlo i naše nové vlastní nahrávací studio. Člověk má více prostoru si se vším více vyhrát. Dostali jsme se do fáze, kdy nás technika nezdržuje, ale naopak pomáhá. Rozdíl je také v tom, že se do tvorby zapojili více i ostatní členové oproti tomu, jak to bývalo v dřívějších letech. S počáteční kostrou, riffem, myšlenkou nebo melodií vždy přijde Mirek, ale teď mu ostatní měli potřebu do toho více kecat. (smích) Honza na desku přispěl vynikajícími sóly, já jsem fušoval do samplů, textů a zpěvu, Radim (zpěvák Radim Korbel, pozn. red.) přinesl chytlavé melodie a texty, Luky (Lukáš Kroutil) posunul svoji hru zas o level výše. Nálada v kapele je nejlepší, co si pamatuji, a to se na té desce promítlo.

Každopádně většinu skladeb jste měli připravenu už před třemi roky. Jak moc se tyto skladby s příchodem nového zpěváka změnily či proměnily oproti jejím původním verzím?

Jan Noga: Myslím si, že skladby samotné jako by byly už předtím napsány pro Radima. (smích) S jeho hlasovými schopnostmi jsme při vymýšlení zpěvových linek zjistili, že vše do sebe parádně zapadá a šlape to, takže jsme víceméně nic zásadního neměnili.

Jsou skladby, které vznikly s novým zpěvákem, v nějakých ohledech odlišné oproti těm, které jste už připravili dříve? Třeba díky atmosféře, ve které vznikaly?

Jan Noga: Při tvorbě nových skladeb jsme se snažili využít našich aktuálních herních možností a jsou tedy možná trochu rychlejší, dravější a tvrdší. Střídání více typů vokálu ve skladbách nám přišlo hodně zajímavé, a tudíž se snažíme psát tyto skladby tak, aby byly tvrdé, ale zároveň zpěvné a melodické.

V čem vidíte největší přínos nového zpěváka pro kapelu? Jak moc Radim Korbel ovlivnil hudební tvář skupiny a podobu skladeb, které vznikly po jeho příchodu do skupiny?

Jan Noga: Myslím si, že na to jsem částečně odpověděl už v předchozí otázce, ale snažíme se právě o kombinaci různých typů zpěvu, které nám Radimův vokál nabízí.

Jaroslav Dobrota: U songů jako Butterfly Effect, Digital World nebo Deeper than Hell je ten rozdíl mezi starou a novou tvorbou krásně slyšitelný. Ty už totiž vznikaly čistě s Radimem a je to znát. Když jsem psal text k Butterfly Effect nebo k Deeper than Hell, tak díky Radimovým hlasovým možnostem jsem měl dost volné ruce. Navíc texty k těmto songům jsou o vážných věcech… Jsou smutné až nasrané. A přesně tyhle emoce umí Radim do zpěvu perfektně přenést.

Už jsme zmínili, že jedním z vašich poznávacích znamení je, že střídáte melodický i hrubý vokál. Řídíte se nějakými pravidly, který typ vokálů využijete, nebo záleží na konkrétní situaci?

Jan Noga: Ne, nedržíme se striktně nějakých pravidel. Fungujeme stylem – to tam sedí, to tam necháme. Někdy dáme refrén melodický, někdy growl, prostě jak to zapadne do celku.

Také jste natočili videoklip k songu Flight 103. Proč jste se rozhodli věnovat tomuto tématu? Tedy letecké tragédii, která se stala v prosinci v roce 1988 a kdy při bombovém útoku na letadlo zahynulo 243 pasažérů a 16 členů posádky.

Jan Noga: Chtěli jsme se zabývat nějakou skutečnou událostí. A když jsme začali tvořit text, tak jsme měli na mysli nějakou leteckou katastrofu. Nakonec se nám z toho vyklubala aféra Lockerbie.

Další videoklip, který se připravili, je k písni One Life´s Enough. To byl rovněž první song, který jste hráli s novým zpěvákem na koncertech. Proč jste vybrali zrovna tuto skladbu?

Jan Noga: Tak to už nevím (smích), ale asi nám přišla jako nejideálnější, jak představit Radimovy hlasové možnosti.

Mirek Andrássy: Tenhle song jsem donesl jako první kompletně hotový, včetně textu, zpěvových linek a aranží. To byl ten důvod, proč jsme se rozhodli natočit ho naostro jako první a vypustit do světa singl v nové sestavě ještě před novým albem.

Ve skladbě Digital World se zpívá: „Jsme bojovníci proti času.“ Jak je to myšleno? Máte pocit, že je smysluplné bojovat proti času?

Jan Noga: Víš co, ono je to taková fráze. My jsme normální obyčejní kluci, kteří si třeba rádi vyrazí společně na bazén, zahrát si badminton nebo si na chatě opečeme něco dobrého na ohni jako za starých časů. (smích) Celý ten koncept skladby Digital World je vzdor proti přílišné digitalizaci a sezení u počítače nebo u telefonu.

Mirek Andrássy: Není to o tom, že bychom pracovali na stroji času nebo něčem podobném. (smích) Je to o tom, kolik tyhle digitální technologie, a to třeba konkrétně i mně, člověku užírají času z života, o kolik krásných věcí a zážitků v životě přichází, když zrovna sedí u YouTube, internetu, hledí do telefonu nebo sedí doma u telky… Prostě život je okolo nás, tak je třeba ho vnímat, užívat si ho… Co chcete ve stáří vyprávět vnoučatům – jak jste proseděli život u telefonu a čuměli do mobilu?

Jak jste spokojení s cestou, kterou Porta Inferi od svého založení ušla? Mimochodem hodnotíte vlastní kapelu podle toho, jak hodnotíte ostatní skupiny?

Jaroslav Dobrota: Tak ta cesta nebyla vůbec jednoduchá. Kapela v podstatě nikdy nedostala nějaké lano či pomocnou ruku a nehledala nějaké zkratky. Ale to je možná i dobře… Fanoušci to vidí a pro nás je to férově vyšlapaná cesta. S tím hodnocením kapely je to hodně subjektivní. Pro mě vždycky Porta Inferi byla, i v dobách, kdy jsem ve skupině ještě nehrál, kapelou, která se snaží českou metalovou scénu někam posouvat a dělat tu muziku poctivě. Je to jako řemeslo. Když tu svoji práci nebo svůj koníček miluješ, tak to děláš s láskou a nejlépe, jak dovedeš. Jsi sice smířený s tím, že toho nestihneš tolik, co někteří jiní, ale víš, že se vždycky najdou lidi, kteří ten tvůj přístup ocení.

Kde vidíte pro kapelu vašeho stylu hranici toho, co je ještě etické a vhodné, abyste získali větší popularitu? A co už chápete, že je proti vašemu smýšlení?

Jaroslav Dobrota: No, tohle jsme už v podstatě nakousli v předchozí otázce. Tu hranici má totiž v sobě každý sám a pro každého je jiná. Nedávno jsme například dávali na internet fotku Mirka a Honzy, jak mají dvě malé růžové kytary. To jsme totiž takhle jednou přejížděli z Berouna do Pelhřimova a po cestě jsme se zastavili v Praze v hudebninách. Zabíjeli jsme čas a dělali jsme šaškárny s těmahle crazy kytárkama. Byla to sranda a chtěli jsme se o to podělit s našimi fans. Pro někoho to může být vtipné, ale pro někoho to už zase může být trapné, přes čáru a nevhodné. Naši fans to například vzali v pohodě, protože vědí, že takoví prostě jsme. A to je možná klíč – být sám sebou.

Mirek Andrássy: Já osobně mám problém s kapelami či hudebníky, kteří jedou na módní vlně. Uvedu příklad. Kapela: „Hele, zrovna letí česky zpívaná tříakordová muzika s nádechem folku a texty o politice. Pojďme to dělat taky tak, ať jsme slavní…“ Tohle já osobně neuznávám a ani nikdy nebudu. Jediné, co uznávám, je, když ta kapela v tomhle stylu začala a drží se ho. Má vlastní ksicht a nepřizpůsobuje se módní vlně. Zásadní problém je, že tady v Česku se kapela nemá šanci dostat se na vrchol, pokud nezpívá česky… V Česku a na Slovensku to bohužel funguje jinak než ve zbytku světa, takže nám nezbývá než bojovat a získávat na svoji stranu postupně fanouška za fanouškem.

Jednou z vašich aktivit je akce nazvaná Portachata. Můžete prozradit více?

Jaroslav Dobrota: Tak to je fakt těžko popsat… To se musí zažít! Sranda, muzika, přátelství, jiný svět, párty… To se prostě sjede banda lidí, kteří se jedou bavit. Někteří se znají, někteří zase ne. Ale to je úplně fuk, protože po několika hodinách nebo pivech (smích) se už stejně znají všichni. Je to zvláštní časoprostorová bublina, ve které neexistují pojmy jako nenávist, agrese, pomluvy, předsudky, samota… Chodí se na výšlap, hraje se fotbal, společně se jí jako na školním výletě, hraje se na kytary u ohně, nechybí koncert Porty Inferi a následná karaoke párty pro všechny. Pořád hraje muzika, a to od Cradle of Filth až po Britney Spears. (smích) Někdy se člověk nechá natolik strhnout tou atmosférou, že třeba zapomene jít spát a jede bomby vkuse až do druhého dne. (smích) Tahle brána do jiného světa se otevírá jednou ročně přibližně na konci září a jsou vítáni všichni dobří lidé.

Co vás čeká v nejbližší době, případně začátkem příštího roku?

Jaroslav Dobrota: Samozřejmostí jsou klubové koncerty, které průběžně doplňujeme. Aktuálně máme rozdělaný další videoklip, který brzy zveřejníme. V létě se těšíme na festivaly. V prosinci pořádáme další ročník naší charitativní akce s názvem Metalem proti rakovině. Koncert se koná 26. prosince, můžeš dojít do Nového Jičína do klubu Drago vyskákat bramborový salát a navíc vstupné, které zaplatíš, se odevzdá nadačnímu fondu Jonášek, který podporuje léčbu rakoviny. Super, ne? Fanouškům bych ještě vzkázal, ať chodí na koncerty. To je to nejlepší, co můžete pro scénu udělat.