Fenomén gospelové Ostravy nabral na síle. Sedmý ročník předčil dřívější a přišel i David Stypka

Právě prožitek je jedním z charakteristických rysů gospelu, který se jako žánr vyvinul ze sakrální hudební praxe 19. století v Americe. Z afroamerické hudební estetiky si ponechal specifickou pentatonickou melodiku, synkopovaný rytmus a způsob přednesu, který obnáší dynamický pohyb, tleskání, dupání a projevy silných emocí. Dobrá zpráva o naději se prostě předává spontánně, s radostí a nadšením.

Sborové těleso OZG je jako bájný pták Fénix. Každoročně na podzim nově vzniká z desítek dobrovolníků, kteří několik týdnů intenzivně zkoušejí repertoár a pak (někteří bez jakýchkoli předchozích zkušeností) představí gospelové songy publiku. Není to rozhodně snadná věc, postavit se na pódium, zpívat a projevit své emoce. Jenže Terry English, který sbor OZG vede, dokáže i z obtížného úkolu udělat hravou a příjemnou záležitost.

Členky sboru Ostrava zpívá gospel. (Foto: Jan Tajzich)

I v letošním roce se na pódiu sešlo přes 150 zpěváků, kteří přišli v tradičních sněhobílých úborech a zahájili s kapelou koncert hymnickou baladou Reign, po níž následovalo energické I won´t Forget s pěveckým sólem Marcuse Mintona, které ihned roztleskalo diváky. Uvítací slovo tradičně patřilo milé Barboře Filipové, která vysvětlila koncepci a filozofii OZG. Vyznavačské Joyful, Joyful si přišla dopředu zazpívat Jana Prudilová. Následovaly Star of the East a My Father Knows s kytaristou a výborným zpěvákem Jiřím Balcaříkem a Terezou Vojtkovou, jejíž perfektní stylový zpěv si nijak nezadal s výkonem profesionálních umělců.

Vpravo kytarista a zpěvák Jiří Balcařík. (Foto: Jan Tajzich)

Následovala sborová More Than Anything a pak Amazing Grace, první vrchol večera. Před sborem OZG v tomto gospelu stanuli malé zpěvačky a zpěváčci ze sboru Zvonoklíček, který působí při ZUŠ Ostrava-Svinov, a Terry English si před ně během dirigování poklekl, aby jim byl roven. Nádherné gesto a křehký zpěv dětí, jejichž „haleluja“ se neslo Gongem, mělo nepopsatelnou něhu a vroucnost. Následně se přidaly hlasy dospělých, nástroje a píseň gradovala do závratné výšky.

Dětský sbor Zvonoklíček. (Foto: Jan Tajzich)

Děti ze Zvonoklíčku si zazpívaly také české koledy Nesem vám noviny a Narodil se Kristus Pán, k nimž se přidalo i publikum v společném chorálu, podbarveném hammondkami Petra Bodnára.

Aktivity OZG se neomezují jen na hudbu, ale také na pomoc těm, kteří ji naléhavě potřebují. V loňském roce to byl Milan Franc, letos je to Kuba Šišpera, který se narodil s dětskou mozkovou obrnou a od té doby se s podporou svých blízkých s jejími následky potýká. Krátké video následně představilo jeho úžasnou maminku Petru a malého statečného Kubíka. V dokumentu se objevil také David Stypka, který se rozhodl pomoct. „Je to strašně správná a dobrá věc, kterou je třeba podpořit stůj co stůj,“ uvedl známý zpěvák.

Stypka následně přišel v černé kožené bundě, červené košili a s rozpuštěnými vlasy na pódium. „Nikdo mi neřekl, že bych měl přijít v bílé,“ zavtipkoval na úvod Stypka, „takže jediné, co mám společného alespoň s půlkou sboru, je rýma,“ pokračoval zpěvák, který se nedávno musel potýkat také s vážným onemocněním. „Když jsem viděl dětičky v těch kápích, trochu mě to rozbouralo, protože to by nebrečel jen někdo, kdo má speciální výcvik,“ dodal David k vystoupení Zvonoklíčku. A pak už zazpíval jednu ze svých nejsilnějších písní Kříž.

David Stypka. (Foto: Jan Tajzich)

David Stypka píseň podal naprosto jedinečně, slyšel jsem Kříž v jeho interpretaci mnohokrát, ale dosud nikdy s takovou vroucností, starostlivostí a laskavostí. K závěrečnému popěvku se přidal sbor OZG a já v té nebeské klenbě, do které se píseň rozlila, pocítil, jak vzácného člověka a umělce česká kultura ve Stypkovi má. Jeho hudba a texty mohou být opravdovým světlem v temnotách.

Amy a Mel Ellenwoodovi. (Foto: Jan Tajzich)

Následovaly písně What a Beautiful Name s duetem Amy a Mela Ellenwoodových a Happy Day, během nějž Terry postavil a rozhýbal diváky v Gongu na nohy a zapojil je do zpěvu.  Nechyběla Lord You Are Good Faith s půvabným sólem Moniky Vodové a závěrečná Faith, kterou zazpíval Brett Gray.

Terry English byl po celý večer velmi výborným průvodcem a vtipným komentátorem, který reagoval na podněty a nezapomněl se svěřit se svou životní filozofií.

Ostrava zpívá gospel a jeho sbormistr Terry English (Foto: Jan Tajzich)

Letošní ročník Ostrava zpívá gospel jsem vnímal a prožil ze všech předchozích let patrně nejintenzivněji. Opět jsem si uvědomil, jak jedinečný je přínos této akce, na kterou může být moravskoslezská metropole opravdu hrdá, protože vyrůstá čistě z entuziasmu a iniciativy lidí, kteří právě zde žijí své životy. Letošní OZG byl dospělejší, moudřejší, více naléhavý a niterný. Méně jásavý, ale naopak usebraný, přemýšlivý a empatický.

A sbor OZG? Ten zpíval jako o život. Mladí nebo životem ošlehaní, nováčci nebo tradiční účastníci. Tady se nekastovalo, kdo jaký je či není, neboť všichni tvořili jednotu a semkli se ke společnému výkonu. Stylová přesvědčivost sólistek a sólistů se mnohdy rovnala profesionálních umělcům, doprovodná kapela byla perfektně sehraná a dokázala skladby vygradovat do epochálních rozměrů. Tradiční obsazení kapely s energickou dechovou sekcí v několika písních doplnil i smyčcový soubor ze ZUŠ Vratimov.

Není možné vyjmenovat všechny, kteří se letošního projektu účastnili, protože by to vydalo na obsáhlý seznam. Přínos každého jednotlivého účastníka OZG je však nezapomenutelný a až se bude jednou účtovat, bude jim jejich laskavá iniciativa připsána k dobru.

Recenze je psaná z premiérového uvedení. Reprízy se konají ještě v neděli 1. prosince od 15 a od 18 hodin.