Věřit v lepší svět není marnost. Tomáš Klus s filharmonií za zády naplnil ostravský Gong světlem

Člověk musí mít v sobě kus krystalu, něco hladkého, čistého a tvrdého, co se s ničím nemísí a po čem musí všechno sklouznout. Hlavně umělec to musí mít, aby usiloval o dokonalost. To se pozná po tom, jak se v člověku zrcadlí celý svět, čím přesněji a čistěji, tím je krystal dokonalejší. Tento úryvek z dopisu Karla Čapka je obrazně řečeno klíčem k osobnosti Tomáše Kluse. Nedokázal bych o něm napsat něco výstižnějšího jako o člověku ani jako o umělci.

Hladkost je klid, s jakou přijímá často velmi nechutné a zbabělé osobní útoky, které se na jeho adresu snášejí za to, že vyslovuje své názory bezprostředně, přímočaře a bezelstně. Je snášenlivý a přesto plný pochopení pro mínění těch, kterým třeba není jeho smýšlení blízké. Čistota je v jeho přísnosti k sobě samému, v tom, jak se snaží zlepšit chování a přístup člověka k člověku. Jak pochopit toho, kdo nechápe jeho, jak zbavit lidi strachů. A do třetice tvrdost Tomáše Kluse, která spočívá v jeho neúnavnosti a upřímnosti, s níž varuje společnost před rostoucím chaosem, zneužitím myšlenek bezmyšlenkovostí, naprosto šíleným zbrojením a vytvářením umělých hrází mezi lidmi.

Tomáš Klus v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Tomáš Klus v ostravském Gongu představil kultivovaný profil svou písničkářskou tvorbou, jíž dal na nové desce ucelený a smysluplný koncepční rámec. Začal Markétkou, písní o své sestře, jejíž tragický osud mu změnil život. Pokračoval tvorbou z alb Racek, Proměnamě i loňské nahrávky Spolu, z níž nejvíc zazářila Tichá voda. Pořadí songů odpovídalo přesně nové desce Klusymfonie: pomalejší balady (Poprvé) a reflexe (Podivín) byly vyváženy písněmi, které mají odlesky nadhledu a pozitivní energie (Navěky, Jdevozem, Napojen).

Tomáš Klus v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Tomáš Klus je výborný vypravěč a jeho průvodní slovo k tématům, která písně otevírají, bylo po celý večer formulováno nenuceně a dávkováno v příjemné míře (jíž vydatně pomohl i kytarista Jiří Kučerovský). Pěvecky je Klus nejjistější ve střední a vyšší hlasové poloze, kde se jeho hlas dokáže rozeznít s explozivní naléhavostí a hereckým gestem. Větší pozornost by zpěvák mohl věnovat artikulační srozumitelnosti, která místy zakolísala na úkor výrazu.

Tomáš Klus v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Klíčovou roli sehrálo hudební aranžmá baskytaristy Jana Lstibůrka, který napsal pro Janáčkovu filharmonii snad nejsugestivnější party, jež jsem dosud v tuzemském kontextu (myšleno ve spojení populární umělec s orchestrem) slyšel. Lstibůrkův cit pro orchestrální barvy vyzdvihl z nástrojového pléna ty, které se ideálně hodí pro charakteristiku konkrétních nálad a emocí.

Z koncertu Tomáše Kluse. (Foto: Ivan Korč)

Během koncertu zazněly nádherné sólové výkony (trubka, fagot, harfa, sólové housle a mnoho dalších) a zejména společná synergie ostravských filharmoniků byla toho večera absolutně přesvědčivá a koncentrovaná. Zaplaťpánbůh za tento orchestr, který reprezentuje náš kraj nejlepším možným způsobem. Flexibilita a otevřenost Janáčkovy filharmonie vůči současným hudebním trendům je nesmírně cenná a přínosná.

Také Klusova Cílová skupina je parta báječných muzikantů, vrchovaté hudební nadání potvrdil univerzální a skvělý kytarista Jiří Kučerovský i další. Spolehlivé vedení obstaral sympatický a pozorný dirigent Jan Kučera, který má všestranné zkušenosti s žánrově různorodou hudbou a sám je výborný muzikant a skladatel.

Tomáš Klus v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Mohu také s úlevným povzdechem konstatovat, že zvukaři odvedli precizní práci, neboť problematické ozvučení Gongu pro ně nebylo překážkou k zajištění optimálního zvuku, v němž bylo rozumět zpěvům, sólovým linkám i prokresleným nástrojovým skupinám.

Je vcelku zbytečné opisovat zde hlášky a planě imitovat gejzír nápadů, kterými Tomáš Klus oplývá. Zpěvák nezapomněl na svou tradiční improvizační procházku sálem, během níž si povídal s diváky, popřál ke štěstí těhotné mladé mamince a pozdravil se s dětmi. V každém okamžiku bylo zřejmé, jak pěkné vztahy s lidmi Klus vytváří a má, což se potvrdilo i po koncertě, kdy každého hráče JFO, který jej míjel, pozdravil a poděkoval mu. Krásné gesto.

Tomáš Klus v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

To vše v rytmizované a zveršované formě, která není trapná, vulgární či banální. Tomáš Klus se dočkal dvojího potlesku vestoje a zahrál nadšenému publiku ještě jeden přídavek. Pak se s diváky rozloučil.

Tomáš Klus v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Písně Tomáše Kluse mají důležitou vlastnost. Jeho hudba a texty rezonují atmosférou a explicitně zobrazují problémy dnešní doby, co je ale nejpodstatnější: obsahují naléhavou výzvu k zápasu proti nelidskosti světa, proti násilí a proti odvěkému pokořování člověka člověkem. Výzvu, která spočívá v jeho osobním přesvědčení, že je normální věřit v očistnou moc lásky, být schopen odpuštění a žít v harmonickém souznění s planetou. Jsou to hodnoty, za které by měl být vysmíván a ponižován?

Tomáš Klus v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Tomáš Klus si ze svého možná marného, možná tragického, ale rozhodně ne zbytečného a nikdy nekorektního boje odnáší čistý štít. I v tom je jeho poselství a odkaz budoucím generacím.