Musica Pura: Čtyři večery nabité hudbou, která nadchla, povznesla a pohladila

Podzimní plískanice bývají příhodné k bilancování a hodnocení toho, co člověk za celý rok prožil, zasel či objevil. Podzim je ovšem i časem hudebních festivalů. Zvláště na Ostravsku se v tomto ročním období doslova roztrhl pytel s žánrově pestrými přehlídkami hudby z nejrůznějších světových koutů i historických epoch. Musica Pura je předposledním (poslední přehlídkou před novým kalendářním rokem je letos Hudební současnost) festivalem na Ostravsku. A je to k podzimním reflexím dárek jako na zavolanou.

Na žádném jiném festivalu v roce nelze zažít tak spontánní a nezkrotnou radost z muzicírování, z naprosté otevřenosti vůči hudebním přesahům a z jejich vzájemného splývání a stylového obohacování. Dramaturgie úvodního koncertu postavila ve čtvrtek dohromady Ostrava Cimbalom Youth Orchestra, Ensemble Flair, Ženský sbor folklorního souboru Šmykňa se skvělými sólisty Gabrielou Vermelho, Klárou Blažkovou, Marianem Friedlem a violoncellovým doyenem Janem Hališkou atd. Co jméno to skutečný pojem a jedinečně osobitý přístup k hudbě i interpretaci.

Gabriela Vermelho. (Foto: Ivan Korč)

Ostravskou folklorní smetánku vystřídala o den později parta nezkrotných muzikantů Bjarte Eike a Barokksolistene z britských ostrovů, která strhla publikum svým živelným a nespoutaným barokně-folklorním nářezem plným improvizací, vtípků a domáckých kontaktů s lidmi v sále. Tolik smíchu, potlesku a bujarého veselí během jednoho večera jsem v Ostravě neviděl hodně dlouho. Úžasné pěvecké i instrumentální výkony si nehrály na uměleckou manýru, ale byly prostě své, autentické a takto vzaly za srdce. Jeden z nejsilnějších zážitků a obrovská inspirace pro všechny, kteří chtějí muzikou někoho v dobrém slova smyslu oslovit.

Z pátečního koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Další jedinečný koncert nabídl v sobotu Bashavel, který naopak nalezl spojnici mezi folklorem a jazzem. Spojením dvou trií PaCoRa a NBS Trio vznikl výživný a hutný koktejl bezprecedentní virtuozity, které vévodily housle múzami políbeného Stanislava Palúcha, cimbál Marcela Comendanta, kontrabasové vyšívání Róberta Ragana a dalších muzikantů. Slovensko-moldavský etnojazz v romském duchu a šestnáctinovém přívalu, který by zamotal hlavu i sebelepšímu konzervatoristovi, neměl v danou chvíli prostě srovnání.

Bashavel. (Foto: Ivan Korč)

Poslední koncert se odehrál v neděli 24. listopadu a stal se skutečně pomyslným zlatým hřebem. V Domě kultury města Ostravy se rozezněl projekt Musica Globa, který se poštěstí vidět a slyšet jen zřídka. Slovenský soubor Solamente Naturali s uměleckým vedoucím Milošem Valentem představil osobitou symbiózu skladeb Georga Phillippa Telemanna a písní a tanců z rukopisných sbírek různých zemí. Nikdy bych nevěřil, jak blízko má barokní melodika Telemanna k lidové rustikální hudbě, kdybych to neslyšel v bezprostředním spojení. Jak čarovnou moc mohou mít perkuse tureckého mága Baykala Dogana, jehož hudební empatie napříč styly a epochami by se dala krájet na kila!

Z nedělního závěrečného koncertu. (Foto: Martin Bambušek)

Nedělní koncert přinesl unikátní spojení skvělého slovenského smyčcového ansámblu, tureckých rytmů a sladkých i hřejivých tónů nejrůznějších typů fléten v podání hudebního všeuměla a respektovaného folkloristy Jana Rokyty.  To vše v jednom logickém, kontinuálním sledu bez zbytečných promluv či komentářů.

Musica Pura je festival, který má ve svém uměleckém krédu slovo pravda. Pokud je tou pravdou myšleno, že festival přináší hudbu, která klíčí a vzchází z radosti, pak musím potvrdit, že nelže a lidem se jí na všech koncertech dostává opravdu vrchovatě. Opět jsem si připomněl, jak blízko má lidová kultura k radosti. Jak je vzdálena zbytečným třenicím, nedorozuměním, nesvobodě, pohrdání a zlobě.

Pravá hudba je ta, která dává naději všem bez rozdílu. Domnívám se, že se tato filozofie festivalu Musica Pura začíná dařit čím dál lépe. A přeji, aby to její páté roční období rezonovalo v duších klidně po celý rok.