Markéta Dvořáková z Hudební současnosti: Současné hudbě bych přála hlavně otevřené a vnímavé posluchače

Festival Hudební současnost letos nese podtitul „Se svobodou“ a je plný výročí. Jak si připomene 30 let svobody a co pro tebe osobně symbolický rok 1989 znamená?

45. ročník festivalu Hudební současnost, jednoho z nejstarších festivalů v Ostravě, má podtitul „Se svobodou“, protože slavíme 30 let tvůrčí svobody, tedy období, v němž se každý skladatel může svobodně vyjadřovat a není za to cenzurován. V dnešní době nám může připadat až neskutečné, že např. skladatel Edvard Schiffauer byl za to, že napsal hudbu k divadelní hře Syn pluku, odsouzen a vězněn na Borech. Doufejme, že toto období už je navždy za námi. To pro mne rok 1989 znamená.

Jaká další výročí budou na letošním ročníku Hudební současnosti připomenuta?

Letošní ročník připomene významná jubilea dvou výrazných osobností současné ostravské skladatelské scény – sedmdesátiny Jana Grossmanna a osmdesátiny Milana Báchorka. Oběma autorům budou provedeny skladby na dvou festivalových koncertech – na jednom zazní díla komorní, na druhém orchestrální. Komorní koncert s názvem Ostravští autoři se bude konat v novém Divadle „12“ ve čtvrtek 28. listopadu v 19 hodin. Jan Grossmann zde představí své Milostné písně pro soprán a klavír na verše ostravské básnířky a novinářky Evy Kotarbové. Provedení se ujme sopranistka Simona Mrázová a klavírista Alexandr Starý. Dílo Milana Báchorka připomenou jeho sice starší, ale snad nikdy neprovedené Epizody pro hoboj, klarinet a fagot. Na slavnostním závěrečném koncertě festivalu pak zazní koncertantní díla obou jubilantů v podání smyčcového komorního orchestru Camerata Janáček pod uměleckým vedením Pavla Doležala a sólistů Eleny Letňanové (klavír) a Dušana Foltýna (hoboj). Hráčskou vyspělost zmíněných sólistů oceníme ve skladbách Kavod ve Simcha (Čest a radost) pro klavír a smyčcový orchestr Jana Grossmanna a Tři scény pro hoboj a smyčce Milana Báchorka. Od Jana Grossmanna zazní ještě na úvod čistě orchestrální Anima animam invocat (Duše duši volá). Program slavnostního koncertu pak doplní dvě díla – Concertino pro sopránový saxofon, bicí a smyčcový orchestr, jehož autorkou jsem já, a na závěr opět čistě orchestrální Hudba k bílému vínu (nejlépe sudovému) Edvarda Schiffauera s půvabnými názvy vět jako: 1. Oslava oroseného džbánku, 2. Nedůvěra první skleničce, 3. „…My, myslím, už se vpili“ a 4. Veselí radostné i usmířené.

Program 45 ročníku je velice pestrý a přináší letos 10 koncertů. V sobotu 23. října vystoupí v galerii PLATO přední slovenský kontrabasista František Výrostko. Jaká hudba v jeho provedení zazní?

V podání Františka Výrostka v sobotu zazní – i když jen na jeden jediný nástroj, kterým je kontrabas, velmi široká a barevná paleta skladeb současných autorů. Skladba Folia původem finské skladatelky dlouhodobě žijící v Paříži Kaiji Saariaho existuje také ve verzi s živou elektronikou. Na koncertě ale uslyšíme její čistě akustickou verzi. Významný kontrabasista a světově uznávaný pedagog Miloslav Gajdoš napsal velké množství skladeb pro kontrabas. Jednou z nich, ne úplně typickou, je Invokace, tedy jakési Vzývání. Název je velmi výstižný, zrcadlí volný průběh samotné kompozice. Osobně se nejvíce těším na skladbu Františka Výrostka Variace na Susskinda, která je součástí divadelního představení Kontrabas, které František se svým otcem úspěšně hraje více než 6 let ve Slovenském komorním divadle. Odráží vnitřní rozpoložení operního kontrabasisty, který trpí nenaplněnými ambicemi i neopětovanou láskou. Velikán americké hudby Elliott Carter o své hudbě řekl: „Těžko se studuje, těžko se interpretuje, těžko se poslouchá“. S tímto výrokem můžeme souhlasit, anebo ne, po poslechu krátké skladby pro kontrabas s názvem Figment č.3. Svou představivost si můžeme trénovat ve skladbě Pět momentek (Cinque Istantanee) Luca Lombardiho. Je možné, že v ní uslyšíme vliv metalové hudby či zpěv velryb, tak jako František Výrostko. Série skladeb pod názvem Sequenza (Sekvence) by se dala označit jako mezník ve vývoji novodobé virtuozity. Autor Luciano Berio v nich využívá hudební nástroje způsobem, který byl v době vzniku skladeb absolutně novátorský. Berio sice Sekvenci pro kontrabas nenapsal, ale navzdory tomu existuje. Je to violoncellová Sequenza, kterou přepsal a přizpůsobil pro kontrabas Stefano Scodanibbio. Současná vážná hudba vyžaduje od interpretů hráčské techniky, které se ve starší hudbě nevyskytovaly. Podmínil to nový přístup ke komponování i k všeobecnému vnímání hudby. V nových kompozicích se běžně vyskytují například různé druhy glissand, příklepů, scratchů, pizzicat, col legno battuto, col legno tratto, flautando…Všechny tyto nadstandartní techniky se nacházejí ve skladbách, které bude František Výrostko v galerii PLATO interpretovat, a zároveň je názorně předvede studentům během kontrabasových kurzů.

Dalším v pořadí bude dvojkoncert „Ve třech“, co se za tímto matematickým hlavolamem vlastě ukrývá?

Na koncertě v úterý 26. listopadu se představí dvě výborná tria mladých interpretů z Brna s atraktivním obsazením a zajímavým programem. Opera trio ve složení Barbora Šteflová (hoboj), Štěpán Filípek (violoncello) a Ondrej Olos (klavír) si připravilo česko-slovenský program a představí skladby Petry Gavlasové-Šuško, Lenky Noty, Vojtěcha Dlaska a Adriána Demoče. Kromě Petry Gavlasové-Šuško, která je z ostravsko-pražské „líhně“ (na konzervatoři v Ostravě byla žačkou Milana Báchorka a Edvarda Schiffauera a na HAMU v Praze studovala u Milana Slavického), jsou zbývající tři autoři žáky vynikajícího a doposud nedoceněného brněnského autora Františka Emmerta, na nějž si touto formou s úctou a láskou vzpomeneme.

Isha trio ve složení Lucie Rozsnyó (soprán), Kristina Vaculová (flétna) a Sára Medková (klavír) se rozhodlo pro prezentaci mistrů světové soudobé hudby, jako jsou Henry Cowell, Kazuo Fukushima, Ian Clarke, Luciano Berio či Albert Breier. Pouze Sára Medková tuto jednolitost naruší interpretací mé skladby Mikropříběhy pro klavír. Ještě třetí ostravský autor bude na koncertě zastoupen a také klavírní skladbou! Oblíbenou a vtipnou skladbu Neodbytné ges skladatele Edvarda Schiffauera zahraje jako host její „dvorní interpret“ Alexandr Starý.

Jaké novinky ještě představí ostravští autoři? Má současná hudba ostravských skladatelů kromě festivalu dostatečné možnosti se prezentovat?

Možnosti prezentace ostravských autorů jsou velmi omezené. Občas se něco podaří zařadit do některého z festivalů, ale spíše jde vždy o osobní spolupráci skladatel – interpret. Proto jsem velmi ráda, že se podařilo uspořádat 45. ročník festivalu Hudební současnost, jehož hlavním posláním je poskytnout platformu pro realizaci skladeb právě především ostravských autorů. Na koncertě ve čtvrtek 28. listopadu v novém prostředí Divadla „12“ zazní jak zcela nové, tak i starší skladby ostravských autorů. Z těch starších zmiňme Tři věty pro violu a klavír Pavla Staňka a Epizody pro hoboj, klarinet a fagot Milana Báchorka. Tato skladba sice byla napsána v roce 1986, ale nebyla nikdy provedena, takže se její uvedení dá pokládat za světovou premiéru. Z novinek a ostravských premiér to pak budou Milostné písně Jana Grossmanna, Dva svazečky a Maryša Edvarda Schiffauera či vzpomínka na Leona Juřicu v podobě skladby Sedm židovských anekdot pro recitaci a harfu. Ve světové premiéře pak zazní moje kompozice Rytmohrátky pro dvě zobcové flétny a také moje dvě písně na básně Petra Bezruče Mohelnice a Pyšný Janek. Obě písně jsou věnovány basistovi Ivo Hrachovcovi a ten je také zazpívá. Závěr koncertu se v návaznosti na Juřicovy anekdoty ponese v odlehčeném duchu a v podání Vokálního ansámblu Notabene vyslechneme 4 písně z cyklu Rozverničky pro dětičky autorského tandemu Dvořáková-Bjolková.

V rámci festivalu také zazní operní „neopera“ Daniela Skály Červený nos. Co na ní bude „neoperního“?

Nová scénická neopera Červený nos, jejímiž autory jsou Daniel Skála (námět, hudba) a Tomáš Volkmer (scénář, režie, scéna) je především poctou Josefu Kouteckému, výjimečnému člověku, který zasvětil celý svůj život péči o onkologicky nemocné děti, jako první v Československu založil oddělení dětské onkologie a přes všechny překážky, potíže a protivenství vybudoval u nás lékařské odvětví, které se dnes řadí k nejlepším na světě. A jsou tu také lidé, kteří denně těmto dětem pomáhají, zdravotní klauni. Neztrácí naději a rozdávají radost právě tam, kde je jí opravdu zapotřebí.

Hudebně se jedná o pečlivě připravenou scénickou improvizaci postavenou na základě grafické partitury a scénáře, který tvoří formální a myšlenkovou základnu díla. Výchozím bodem hudební kompozice je akcent na konkrétní charakterové, obsahové a situační roviny, které jsou teprve následně přetvářeny do zvuků. Důraz zde není kladen na tónové výšky, ale spíše na komplexnější zvukové, barevné a souzvukové struktury. Hudební plán není zaznamenán notačně, ale pomocí grafů, křivek a textových poznámek. Interpreti mají tedy větší svobodu ve vyjádření, vše je však precizně koordinováno a průběh je časově i obsahově předem přesně dán. Scénář Červeného nosu je vystavěn na základě knihy ​O smrti a umírání od Elizabeth Kübler-Rossové, ve které představila svou tezi pěti fází smutku. Fáze (v angličtině známé pod zkratkou DABDA): 1. Iniciace 2. Popírání/Denial 3. Hněv/Anger 4. Smlouvání/Bargaining 5. Deprese/Depression 6. Smíření/Acceptance

Toto schéma však autorům slouží pouze jako výchozí, neboť, jak ostatně poznamenává i sama Rossová, každý svůj smutek prožíváme jinak, individuálně, dané fáze nemusí vždy jít v tomto pořadí, mnohdy některé přeskočíme, nebo se naopak vracíme nazpět. Tyto dvě roviny průběhu, jedna daná výše uvedeným schématem a druhá určovaná individualitou každého z nás, vytvářejí prostor naplněný nekonečným množstvím minisituací, kontaktů a setkávání přímo v průběhu představení. Další významný inspirační zdroj autorům poskytla kniha Malé zázraky od zakladatele organizace Zdravotní klaun Gary A. Edwardse a jeho spolupracovníků. Silné příběhy zdravotních klaunů a jejich malých nemocných diváků, malé zázraky, které se konají každý den. A úsměvy dětí, rodičů, lékařů… Jedním ze skrytých témat neopery Červený nos je pak smrt, která je stále přítomná, ale naše společnost z ní vytvořila něco neznámého a dokonce nežádoucího. Umírající děti se se smrtí setkávají, znají ji, a ačkoli se nám to možná jeví jako nemožné, často ji vnímají jako svého spojence a přítele. Ve své vynucené moudrosti potom utěšují své rodiče a blízké, protože vědí něco, co většina z nás odsunula zcela stranou. Hluboké a nepodjaté přemýšlení o smrti nás nevyhnutně vede k naději a víře a to je výslednice, kterou by autoři rádi zprostředkovali. A klid, krásný osvobozující vnitřní klid.

Myslíš, že neopera může přitáhnout i tradiční operní diváky?

Určitě! Vždyť to slovo opera je ve slově neopera obsaženo! Takže nějakým způsobem tam asi přítomna bude. A to, jakým způsobem se budou autoři k opeře odkazovat, to už bych nechala na posouzení divákům. Operní (či neoperní) tam budou přinejmenším hlasy: Eva Marie Kořená, Markéta Schaffartzik, Petr Němec, Jurij Galatenko… Dále účinkují Jitka Svobodová – klarinet, Daniel Skála – cimbál a dívčí pěvecký sbor pod vedením Lenky Živocké. Nesmí chybět také klauni – Anna Jurčíková a Tomáš Volkmer.

Souboj dvou klavírů předvedou klavíristé Sára Medková a Jan Bartoš. Co v jejich podání zazní. Proběhne také nějaká společná performance, která se u tak vynikajících interpretů zákonitě nabízí?

Sára Medková s Janem Bartošem se rozhodli pro program střídající světové „klasiky“ soudobé hudby s našimi místními autory. Vedle Schonberga tak stojí Graham, vedle Lachenmanna Kabeláč. Střídají se skladby mající těžiště v tónových výškách (Šest malých klavírních kusů op. 19 Arnolda Schönberga či Osm preludií op. 30 Miloslava Kabeláče) se skladbami, v nichž je zcela dominantním parametr zvukové barvy a záměrně se vyhýbají běžnému způsobu hry na klavír (Helmut Lachenmann – Guero) či klavírní hru obohacují ještě dalšími akcemi interpretky (zpíváním, mluvením, tancem), jak je tomu ve skladbě Petera Grahama Existuje nekonečný počet různých druhů štěstí. Zlatým hřebem koncertu pak bude v podání obou pianistů světová premiéra společné skladby dvou skladatelů – Sáry Medkové a Ivo Medka In Two.

Součástí Hudební současnosti jsou už několik let akordeonové kurzy. Ty mají tak trochu vlastní linii i koncerty. Můžeš nám je představit a vysvětlit, komu jsou určeny?

Akordeonové kurzy, které budou probíhat na konzervatoři ve dnech 30. listopadu a 1. prosince, jsou určeny všem věkovým kategoriím od žáků ZUŠ po vysokoškoláky a profesionály. Vznikly za účelem prezentace akordeonu (a jeho soudobé tvorby) jako jednoho z nejmladších koncertních nástrojů, který je ve světě velice vyhledávaným u soudobých autorů díky svým neskutečným možnostem. Na kurzech se budou pod vedením soudobých skladatelů tvořit skladby, které se pak předvedou na závěrečném koncertě v neděli 1. prosince v 15 hodin na Janáčkově konzervatoři. Doprovodným programem kurzů jsou večerní koncerty, na kterých se představí významní skladatelé a interpreti z Polska, Slovenska a České republiky, kteří budou premiérovat novinky světové akordeonové tvorby. Bude to tvůrčí víkend plný kvalitní, nejen akordeonové muziky a zajímavých setkání.

Festival Hudební současnost však nepořádá jen akordeonové kurzy, že?

Je to tak. Ve stejném termínu, tedy o víkendu 30. listopadu a 1. prosince, pořádáme ještě další dva kurzy! Kurzy kreativní improvizace a Tvůrčí dílny pro děti. Oba kurzy mají velkou oblibu u účastníků a připadají mi v dnešní uspěchané době velmi smysluplné, a proto i účastníky vyhledávané. Kurzy kreativní improvizace lektorského týmu Daniel Skála – Tomáš Volkmer pomáhají účastníkům zbavit se zažitých škodlivých vzorců jednání a chování, především civilizačních problémů dnešní doby – syndromu vyhoření, pódiové trémy, strachu ze stresových situací apod. Tvůrčí dílny pro děti propojují hudební a vizuální inspirace, podporují přirozenou dětskou kreativitu, dávají dětem možnost svobodně se vyjadřovat a tím je přivádějí k jinému slyšení, otevřenějšímu myšlení, vnímání sebe, světa, zvuků i hudby okolo nás. Ráda bych zmínila ještě Vokální kurzy Jsem hlasem s Ridinou Ahmedovou a Kontrabasové kurzy, které se budou konat na konzervatoři tuto sobotu 23. listopadu od 10 do 15 hodin. Ráda bych také upozornila na besedu „Skladatelé na talíři“ pro širokou veřejnost v Pantu od 10 do 12 hodin. Šest hudebních skladatelů z Brna a Ostravy v živém dialogu s posluchači zde představí svůj přístup ke komponování a kreativitě. Následovat potom budou individuální skladatelské lekce pro zájemce.

Současná tvorba skladatelů takzvané „vážné hudby“ je velice široký pojem. Proč myslíš, že se dosud nenašlo nějaké aktuálnější synonymum pro tuto hudební oblast? Současná hudba zase zastřešuje všelijaké žánry…

Je celkem jedno, jak se to nazve. Vnímavý posluchač si sám vybere, co mu za poslech stojí a co ne. Možná by se mohlo používat právě nějaké takové označení, které by dopředu avizovalo, že poslech bude o něco náročnější, než obvykle, a bude vyžadovat posluchačovu plnou pozornost. Něco jako „demanding“ music…?

I před sto lety v hudbě vedle sebe koexistovaly umělecky rafinované výpovědi (Stravinskij, Schoenberg) a nové populární žánry (swing, jazz, ragtime, šanson, evergreen). Jak se podle tvého názoru profiluje současná česká hudba? Dokáže také vstřebávat nové vlivy, jako to dělali Martinů, Hindemith a další klasikové 20. století?

Těch cest a způsobů, jak vstřebávat, je mnoho. Co skladatel, to jiný přístup. Možná na tuto otázku dostaneme odpověď na besedě „Skladatelé na talíři“ v neděli 24. listopadu v 10 hodin v Pantu…

S jakými ideály otevíráš 45. ročník Hudební současnosti a co bys současné hudbě přála?   

Těším se na bohaté, pestré a zajímavé programy koncertů festivalu i na všechny kurzy v rámci Hudební současnosti konané. Moc si přeji, aby se posluchačům naše koncerty líbily a odnesli si domů nezapomenutelné zážitky. Současné hudbě bych přála hlavně otevřené a vnímavé posluchače a platformy, na kterých by mohla znít.