Nová Vůjtkova hra Po sametu aneb Tahle země není pro blbý se ptá, co to vlastně slavíme

Název hry by klidně mohl obsahovat i další aneb, které by mohlo znít takto: Kdo z koho tady udělal blbce? Připustíme-li však toto další aneb, pak jsme nuceni hořce konstatovat, že těmi, kdo se nechal oblbnout, jsme téměř my všichni občané České republiky. Téměř všichni, kteří v listopadu 1989 zvonili klíči na náměstích. Po zhlédnutí představení této hry tak řada diváků odchází s pocitem, co to tady letos vlastně slavíme?

V textu je mnoho citací ze známých novinových článků, z popisů nejrůznějších korupčních kauz a politických skandálů. Nechybí písně, jejichž texty opět dokládají Vůjtkovu básnickou schopnost a literární zručnost. Je to Vůjtek v nejlepší formě.

Z inscenace hry Po sametu. (Foto: Martin Popelář)

Neříká to, co říkají mnozí, že před listopadem 1989 v naší zemi bylo líp. Tomáš Vůjtek říká, že je tady něco hodně, ale hodně špatně. Na scénu přivádí postavy vrcholných politických představitelů, protagonistů nejrůznější her a bojů o moc, o majetky a vládu nad touto zemí. A odhaluje jejich způsob myšlení, jejich povahy a charaktery, a hlavně způsoby bezostyšné manipulace s veřejností v zájmu prosazení vlastních cílů.

Z inscenace hry Po sametu. (Foto: Martin Popelář)

V programu k inscenaci je výčet osob a obsazení: Vedoucí přenosového vozu, které ujel přenosový vůz – Monika Horsáková. Moderátor – Jakub Chrobák. Moderátorka – Stanislava Schuplerová. První, druhý, třetí a čtvrtý skutečný muž: Jan Chudý, Vojtěch Lipina, Petr Sedláček a Jan Lefner. Dominantní neskutečná žena – Kristýna Leichtová. Manžel a manželka – Petr Pěnkava a Soňa Zapletalová. Živý Estrádní orchestr tvoří dva spoluautoři hudby Jan Gajdica a Robert Hejduk spolu s Josefem Žerdíkem. Pod scénářem a režií je podepsán Tomáš Vůjtek.

Herecké výkony všech jsou nadprůměrné, některá pěvecká čísla (zvláště pak ve výstupech Petra Sedláčka, Vojtěcha Lipiny a Kristýny Leichtové) mají špičkovou kvalitu.

Z inscenace hry Po sametu. (Foto: Martin Popelář)

Petr Sedláček se během několika prvních replik stává Václavem Klausem, Vojtěch Lipina velmi brzy odhalí, že hraje Miloše Zemana, Kristýna Leichtová se promění v Janu Nečasovou Nagyovou. Jan Chudý a Jan Lefner citují mnohé ve veřejnosti se jako ozvěna šířící věty na adresu prováděných polistopadových reforem, mediální titulky, případně ztělesňují aroganci politiků či budovatelů veřejného mínění.

Režisér Vůjtek vede herce k přesné citaci textu a nedovolí žádnému z nich povrchní a prvoplánovou karikaturu ztělesňovaných politiků a dalších veřejných činitelů. Vždy mu jde jen o obsah v zájmu sdělení, jak byla v průběhu třiceti let veřejnost opakovaně masírována skrze nejrůznější média všemi, kteří se v České republice realizovali coby architekti nového pořádku. Pořádku, který se velmi brzy změnil v nepořádek, ze kterého těžila jen malá hrstka lidí, ať už získala majetek, nebo moc.

Z inscenace hry Po sametu. (Foto: Martin Popelář)

Celek je sžíravou satirou, po jejímž zhlédnutím není člověku příliš lehko na duši. Navíc, když v závěrečném songu zní opakovaně slova Ano, bude líp, ano, bude líp, ano, bude líp.

Celý inscenační tým však sděluje něco úplně jiného: Nebude líp, když se občané nechají zblbnout, když opět a opět naletí na sliby politiků, když všichni ze sebe opakovaně nechají udělat blbce.

Inscenace hry Po Sametu aneb Tahle země není pro blbý vyzývá hlasitě a jednoznačně, abychom našli způsob, jak z České republiky udělat zemi, ve které vládne pravý opak všeho, co nám účinkující ukázali. Je to výzva adresovaná všem, kteří chtějí světu ukázat, že tahle země není pro blbý.

Recenze je psaná z první reprízy inscenace, která se hrála v neděli 17. listopadu 2019.