Dámská šatna Slezského divadla ukazuje rozmanitost ženských povah i kvality opavských hereček

Opavskou variaci na Dámskou šatnu režijně uchopil Roman Groszmann, který se nebál text regionálně adaptovat tak, že ze samotného Goldflamova textu zbyly téměř fragmenty. Ačkoli se inscenace rozrostla o další pasáže, podstata původního kouzla zůstala zachovaná. Věřím, že tato hra bude živým organismem, který se bude proměňovat v čase a na základě reakcí diváků se transformuje do vynikající kondice. V tuto chvíli je trochu více obalená, než by jí slušelo, a malinko by si úpravu zasloužila.

Přesto všechno je inscenace balíčkem zábavných dialogů, které plynou z divadelního prostředí i soukromí hereček. Diváci po zábavě prahnou a z hlediště to jde cítit. Touha po pobavení a vzájemná sounáležitost, kterou vytváří přímý kontakt celé čtveřice s publikem, je cítit z každého úsměvného momentu. Humor a komediálnost žádné ze hereček nechybí, takže laťku si vzájemně udržují a do cílové rovinky dobíhají ve vzájemném objetí, protože ať už si hašteřivé ženy cokoli udělají nebo řeknou, nakonec mušketýrsky vždycky drží spolu.

Ivana Lebedová a Hana Vaňková. (Foto: Radovan Šťastný)

Obsazením Hany Vaňkové, Kamily Srubkové, Ivany Lebedové a Terezy Bartošové inscenace dokazuje, že má Slezské divadlo Opava velmi stabilní soubor s paletou krásně rozmanitých charakterových hereček, které se vzájemně umí doplnit. Dámská šatna je především unikátní sonda do života neobyčejně obyčejných osudů, které se nijak neliší od těch všedních „diváckých“. Možná to pro někoho může být odstrašující, protože se pro něj svět nedostupných div náhle stane všední, ale věřte, že čtyřka dam vás vtáhne do svého světa, který voní pudrem, zrcadlí se v hladkém povrchu a je plný rekvizit, které vytvářejí iluzi. Dámská šatna však iluzí není, je to vynikající kombinace hereckého umu, vzájemného přátelství a originality každého z nás.

A protože si inscenace bere na paškál především divadelní svět, nevyhnou se peprné konverzaci ani vedení divadla, režiséři, či kritici. A protože jednou větou by byl hřích odbýt třeba svižnou Terezu Bartošovou, je na místě poznamenat, že drzá a nejistá Klára jí sluší a nemusí být odkázaná pouze na naivní, milé dívky s líbezným úsměvem. Tereza Bartošová je bavička a prostor, který je jí v inscenaci dám, využívá s dávnou pokory, ale jistoty.

Z inscenace Dámská šatna. (Foto: Radovan Šťastný)

Sebevědomí a kouzlo osobnosti nechybí Kamile Srubkové. Její Marie je prostě neřízená střela s pozitivním přístupem ke všemu, co jí přijde pod ruku. Energie, kterou Kamila na diváky předává, připomíná plamennou kouli, která má naštěstí, stejně jako slunce, blahodárné účinky. Její intenzivní nasazení společně s typickou dikcí je naprosto odzbrojující.

Klid a rozvahu přináší Hana Vaňková coby Truda. Životem zkoušená matadorka divadelních prken se i přes malá zaškobrtnutí pyšní nadhledem a vyvažuje tak ostatní povahově rozmanité kolegyně. Lehce flegmaticky a vždy s pochopením a dobráckým úsměvem. Truda neplýtvá humorem na potkání, ale pokud na to přijde, ani ona nepokulhává za svými kolegyněmi.

Z inscenace Dámská šatna. (Foto: Radovan Šťastný)

Kdo však nejde pro peprné slovo daleko a kdo si nebere servítky s nikým a s ničím? Líza neboli Ivana Lebedová. Tornádo emocí, ohňostroj názorů a proud stížností. Ivana Lebedová předvádí, jaké ženy jsou ve zhuštěné podobě a všechen ten mix hraje s přehledem a noblesou, jakoby nic. A nezalekne se žádného živlu, protože i čurdy někdo hrát musí, hlavně, že se něco hraje.

Dámská šatna je inscenace, která si bere na paškál především divadlo, jeho lesk i bídu, ale transformovat si téma ženského kolektivu, seberealizace a skloubení životních situací s pracovní profesionalitou může každý zvlášť. Kouzlo opavské adaptace má v sobě jakousi posunutou katarzi, která se v každém odehraje pro tu blízkost a duševní obnaženost s představitelkami ženských osobností. Mikrosvět malé šatny se rozprostře do diametrálních rozměrů, protože nabídne víc než jen humor a zasmání. Její útroby i originální kostýmy dělané na míru právě této adaptaci vytvořil Michal Hejmovský, který se na některých parádně vyřádil, což napovídá i na otázku, v jakém duchu se táhne celá inscenace.