Vítězem letošního ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska je Divadlo Petra Bezruče

Dianiška ve spolupráci s dramaturgyní Kateřinou Menclerovou a s hereckým týmem, v jehož čele exceluje Jakub Burýšek v hlavní roli Zdeny – Zdenka Koubka, přivedli na svět představení o bolestném hledání vlastní pohlavní identity, emočně vypjaté a s velkým dopadem na publikum.

Už zahajovací představení české scény Těšínského divadla, které uvedlo inscenaci hry Tennesseeho Williamse Kočka na rozpálení střeše v režii Petra Kracika, nasadilo vysokou laťku. Výkon Ondřeje Frydrycha v roli Bricka, jedné z hlavních postav hry, patřil k tomu nejlepšímu, co se mezi představiteli mužských rolí v průběhu festivalu objevilo.

Městské divadlo Brno přijelo s výbornou komedií francouzských autorů Matthieu Delaportea a Alexandry de La Patellièry Jméno. Inscenace ověnčená cenami z různých festivalových přehlídek nezůstala své pověsti nic dlužna a mimo skvělou zábavu nabídla další vrcholné herecké výkony v podání Aleny Antalové (postava Elisabeth Garaud-Larchet) a Martina Havelky (postava Vincenta Larcheta).

Scéna Bajka Těšínského divadla uvedla Gulliverovy cesty, známý příběh cestovatele Lemuela Gullivera, v novém, originálním zpracování. Fantaskní příhody a setkání s různými bytostmi jiných světů nabízejí satirický pohled na naší každodenní realitu. Velmi vydařená je dramatizace i režie Jiřího Hajdyly.

Činohra Slezského divadla Opava přivezla inscenaci Saturnin, jevištní adaptaci stejnojmenného humoristického románu Zdeňka Jirotky. Publikum pobavil hlavně Martin Valouch v titulní roli, který od nevydařeného výkonu v premiéře odehrané před delším časem v průběhu repríz neustále objevoval možnosti této postavy, až dospěl k nadprůměrnému výkonu.

Polská scéna Těšínského divadla se představila inscenací jevištní adaptace románu Gustawa Morcinka Siedem zegarków kopidola Joachima Rybki v úpravě a režii krakovského režiséra Wiesława Hołdyse. Velký jevištní epos vystavěný s použitím originálních a osobitých režijních prvků se opírá o vysoce kvalitní herecký tým polské scény Těšínského divadla. Mimořádně vydařená je zejména hudební, taneční a pěvecká složka inscenace. Velmi zdařile se s těžkým hereckým úkolem ztvárnit jednu z titulních postav vyrovnává bývalý ředitel Těšínského divadla Karol Suzska.

Komorní scéna Aréna se v Českém Těšíně pochlubila dalším vkladem do žánru hereckého divadla, tedy divadla vycházejícího hlavně a především z herectví jako takového. Slavná komedie autora z doby pozdního středověku a začátku renesance Niccoly Machiavelliho Mandragora v překladu Jaroslava Pokorného, v dramaturgii Tomáše Vůjtka a v režii Ivana Krejčího je podle Machiavelliho „zrcadlem soukromého života“, autor v ní však reflektuje stejný svět jako ve svých politických traktátech („Všichni lidé jsou špatní, dokud je nutnost nepřivede k tomu, aby byli dobří.“). Machiavelli demonstruje, jak vratké jsou veškeré mravní zásady, pokud se střetnou s reálným, konkrétním zájmem, neboť bez ohledu na ně postupují lidé tak, aby dosáhli svého cíle. I když se Mandragora nevyrovná nejvydařenějším eposům Komorní scény Aréna z posledních let, stále je to divadlo velmi vysokých kvalit.

Divadlo loutek Ostrava, jediná ostravská scéna zaměřená na produkci divadla určeného dětem, se na festivalu představilo inscenací Ronja, dcera loupežníka. Slavná literární předloha Astrid Lindgrenové se stala základem divadelní a loutkoherecké jevištní adaptace dramaturgyně Daniely Jirmanové. V režii Martina Tichého vzniklo představení, které je zajímavé hlavně pro všechny, kteří slavnou předlohu znají, a které má potenciál přivést k přečtení původního díla další a další čtenáře.

Druhým vrcholem letošního ročníku festivalu, který se v příštím roce s největší pravděpodobností spojí s dalším divadelním festivalem pořádaným v Českém Těšíně, s festivalem Na hranici, do jediné společné přehlídky, bylo uvedení hry současného ruského autora Ivana Vyrypajeva Opilí souborem činohry Národního divadla moravskoslezského. Hra o hledání a naplnění smyslu lidského života rozhodně není hrou o alkoholismu či alkoholu. Je o hledání pravdy a lásky jako základních stavebních kamenů lidské existence. V režii předního slovenského režiséra Lukáše Brutovského účinkuje výkvět největší ostravské činohry a všichni účinkující herci a herečky odvádějí naprosto vrcholné herecké výkony. Ani jediného nelze vyzdvihnout nad ostatní. A divák z tohoto představení odchází hluboce zasažen a zamyšlen nad tím, jaký to vlastně život žije on sám a co zůstává dlužen skutečnému lidství.

Závěr přehlídky v neděli obstaral hostující Teatr Polski z Bialska-Bialej s inscenací Kogut w rosole. Hra slovinského autora Samuela Jokiče čerpá ze slavného muzikálu Donaha a je svým způsobem velmi volnou adaptací tohoto díla pro sedm herců – mužů. Publikum ocenilo zejména taneční scény a osobní herecké, zejména pohybové výkony.

Letošní, ve své podobě asi poslední ročník českotěšínského Festival divadel Moravy a Slezska měl co do kvality festivalových představení velmi vysokou úroveň. Lektorský sbor pracující ve složení Anna Paprzyca, Bogdan Kokotek, Miloslav Čížek, Janusz Legoń a Ladislav Vrchovský udělil následující ocenění:

Hlavní cenu za nejlepší inscenaci festivalu získalo Divadlo Petra Bezruče s představením hry Transky, body vteřiny. Cena ze nejlepší ženský herecký výkon byla udělena Aleně Antalové z Městského divadla Brno, cenu za mužský herecký výkon získal Martin Havelka z Městského divadla Brno.

Cena ředitele festivalu Petra Kracika za nejlepší herecký výkon umělce ve věku do třiceti pěti let byla udělena Jakubu Burýškovi z Divadla Petra Bezruče. Studentská porota dala svůj hlas inscenaci Transky, body, vteřiny. Cenu diváka získala česká scéna Těšínského diváka za představení hry Tennesseeho Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše.