Cirkus trochu jinak představil Konkurz, strhující pantomimu plnou překvapující akce, vtipu a divadelní magie

Začátek představení se odvíjí nevinně, na jevišti s harampádím se poflakuje uklízeč se smetákem. Kdo by tušil, že je to provazochodec Jindřich Kopidol?

Diváci se teprve usazují, více jak 330 sedadel se rychle plní. Nenápadnou akci narušuje zpozdilý příchozí s kytarou. Dere se první řadou, s uklízečem prohodí pár gest, zaláteří, když mu vypadne zesilovač a spustí opravdu pekelné kytarové sólo, až v uších zaléhá. Kdo by tušil, že je to známý ostravský hudebník Johan?

Jindřich Kopidol. Foto: Radovan Šťastný

Uklízeč konečně vytahuje odněkud panel s narychlo načmáraným nápisem Konkurz. Akce může začít, pozvolna přicházejí další „účastnící“: šestice akrobatů, kteří ten večer chtějí uspět nejen u fiktivního konkurzu, ale ukázat i přítomnému publiku, co vše se skrývá uvnitř jejich dovedností, za hranou divadelní iluze.

Atmosféra houstne zároveň s tím, jak se vyjevují jednotlivé charaktery postav. Režisér Pavel Šimák staví do kontrastu napětí plynoucí z fyzické akce ve spojení s neotřelou groteskou a přísně dodrženou pantomimou.

Všichni, kdo znají tým Václava Pokorného, principála Cirkusu trochu jinak, vědí, že před sebou nemají obvyklé herce, nový cirkus patří spíše do otevřeného prostoru, na ulici, mezi živou a dravou každodenní existenci spojenou s principem zaujetí na první pohled. Najednou jsou všichni pod jednou střechou a vytvářejí nadstandartní rámec svých možností, hodinu a půl trvající jednolité představení. I za cenu vlastního odříkání, tento večer totiž nekope každý pouze vlastní sólo, ale za celý tým.

Z představení Konkurz. Foto: Radovan Šťastný

Vše pohání neuvěřitelně dopředu energická hudba zkomponovaná hudebníkem Tomášem Rossim a hercem Michalem Sedláčkem. Kostýmy Moniky Adamcové lavírují mezi podtrhnutím jednotlivých charakterů ukrytých v nitru postav a zachováním praktické funkčnosti v rámci dané akrobatické disciplíny. Není nouze ani o překvapivé proměny, svlékání či oblékání.

Pohybovou stránku a dokonalou souhru mnohdy kontrastních profesí, třeba komornější žonglování a naopak extrovertní akrobacii nejen s kruhem, ale třeba i krychlí, sladila choreografka Kristýna Slezáková.

Z představení Konkurz. Foto: Radovan Šťastný

Šestice aktérů (ohlédneme-li od živého hudebníka, rovněž svým výkonem jistého akrobata) má přesně daný řád, každá postava jiný charakter, jak to mnohdy odpovídá jejich profesi a jak to mnohdy funguje i ve skutečnosti, když se přede dveřmi na konkurz setkají opravdu různorodé charaktery, přitom každý chce vyhrát, zaujmout co nejvíce.

Vedle sebe tady stojí energická sportovkyně (akrobatka na zavěšeném kruhu Alžběta Moravcová), tajemná kráska (šálová akrobacie v podání Terezy Bibi Beranové), záhadný chlapík s cigaretou (žonglér Aleš Podhorský), okouzlující silák (akrobat v kruhu Lukáš Bezděk) a dokonce žoviální opilec (akrobat na rukou David Pargač).

Z představení Konkurz. Foto: Radovan Šťastný

Napětí a z toho plynoucí záhadnost a také magie okamžiku pramení z jejich postupného odhalování, kdy se ukazuje, jak ošidné je dát na první pohled. Ze zakřiknuté dívky se může vyklubat sexbomba, z tajemné krásky kancelářská myš, ze silného kuřáka dokonalý žonglér, z opilecké násosky excelentní silák a akrobat na rukou, z uklízeče andělský provazochodec a ze svářeče bravurní akrobat v kruhu. Každý se přitom snaží naplnit nejen svou profesi, ale také nabídne i nějaké překvapení a vybočení ze zajetých kolejí, což dokládá jistý stupeň vynalézavosti a flexibility.

Tato souhra jako celek se pak projevuje ve druhé části Konkurzu, který sice nemá vítěze, nicméně končí jedním velkým obrazem společné akce všech účinkujících (jak jen se jim podařilo vejít se v jednom okamžiku na malé jeviště Míru, to je další magická záhada).

Scéna, kterou vytvořil fotograf Radovan Šťastný, je až symbolicky strohá, vévodí ji dveře zasazené v rámu uprostřed prostoru, které zpočátku oddělují formálně řešený prostor na zákulisí položené blíže k divákovi a oficiální prostor konkurzní místnosti. Tady se ale odehraje jen vstupní, iniciační akrobacie v kruhu v podání Lukáše Bezděka. Divák na ni moc nevidí, ale naštěstí se hned poté dveře odvrátí, přesunou kolem osy a všechny další sólové výstupy se odehrávají už v přehledné rovině.

Z představení Konkurz. Foto: Radovan Šťastný

Ve hře ale zůstává i tajemný prostor za dveřmi, který souvisí se záhadným hlasem z reproduktoru, když promlouvá neviditelný organizátor konkurzu a vybízí účastníky k další akci, pokud se ovšem někdo takový najde! Tvůrci neponechávají téměř nic náhodě, což je pro tento tvar akrobatického představení o to více náročnější. Na druhou stranu magie divadla by se dala i více rozvinout, třeba větším proniknutím herců do diváckého prostoru, k čemuž vybízí i samotné divadelní foyer, nejsme přece na klasické činohře a každé vybočení z ustáleného úzu může tento Konkurz udělat ještě intenzivnější.

Atmosféru jednotlivých výstupů odehrávajících se striktně na pódiu dokreslují sugestivní hra světel, vrhání stínů, bodové reflektory a barevné efekty. Magie funguje, i když před sebou nemáme vyloženě iluzionisty pracující s optickými triky. Přesto ani tady nechybí osvědčené využití zcizujících efektů a přehnaná stylizace, jejímž cílem je odvést pozornost a pak s o to větším efektem využít momentu překvapení. Což se asi nejvíce daří v akrobatických výstupech spočívajících v zavěšení pod stropem.

Z představení Konkurz. Foto: Radovan Šťastný

Konkurz není jen přehlídkou vynikajících fyzických dovedností, ale nabízí nečekanou souhru, týmovou akci, a mnohdy se pohybuje na hraně klasické grotesky ve stylu němé pantomimy a la Charles Chaplin nebo Buster Keaton.

Každý z vystupujících nabízí nějaké nečekané ozvláštnění nad obvyklý rámec profláknutých akrobatických klišé. Tahle světla ramp mají v sobě něco neopakovatelného, co vás přiměje přemýšlet, jak asi vypadá následující představení, zda se povede opět všechno tak, jak je to ve scénáři, anebo zda to bude ještě lepší. Magie jedinečnosti se tady vzácně snoubí s tajemnou atmosférou bez nějakých velkých příkras, zato s funkční jednoduchostí a dobře načasovanou pointou.